Domů     Sousedka krade jako straka
Sousedka krade jako straka
5 minut čtení

Naše sousedka je zlodějka. Nevíme si s tím rady, protože přímé důkazy vlastně nemáme. A dohadovat se s ní nechci.

Měla bych se mu asi omluvit. Koukám po očku po manželovi a vidím, že je dost naštvaný. Právem. Napřed jsem mu totiž vynadala, že dal moje krásné zahradní lehátko někam z pergoly pryč, a teď ho nemůže najít.

Ovšem před mým mužem něco jen naznačovat o jeho zapomnětlivosti je naprosté tabu. No, a když jsme navíc zjistili, že opravdu nikde není, vyhubovala jsem ho znovu, že ho neuklidil. Ale byl v tom nevinně. Teď už to vím.

Chaloupku koupili rodiče

Naši milovanou chaloupku kdysi koupili, i s rozlehlou zahradou, moji rodiče. Byla jsem tehdy puberťačka a okopávání záhonů mě vážně nebavilo. Na chalupu jsem vždy o víkendech jezdila vlastně z donucení.

Otrávená a znuděná jsem se nemohla dočkat, až tam jako dospělá nebudu už muset jezdit.

Krásné roky plné dřiny

Jenže nikdy neříkej nikdy. Vdala jsem se, a když se nám narodila Terezka, v podstatě jsem se na chatu odstěhovala. Chata není daleko od města, kde žijeme, a tak manžel za námi často jezdil.

Teprve tehdy jsem objevila kouzlo záhonků a stala se ze mě vášnivá zahradnice. Přestalo mi vadit, že musím kolem záhonů neustále běhat s motyčkou, konví, že musím sekat trávník a okopávat ovocné stromky a keře. Bavilo mě to. Za ty tři roky mateřské jsem se toho hodně naučila.

Pyšná zahradnice

Na chatu jsme samozřejmě nepřestali jezdit, ani když jsem nastoupila zpět do práce. Tehdy ve vedlejší chalupě žila paní Jiřinka. Byla už v důchodu a na chatě žila celoročně. To ona mě postupně zasvětila na začátku do tajů zahradničení. Každá její rada byla doopravdy k nezaplacení.

Teď, když jsem na zahradě nemohla být trvale, chodila mi mou úrodu, na kterou jsem byla velmi pyšná, během týdne zalévat. A občas mi i s něčím ráda pomohla. Měla radost, že se někomu na zahrádce daří stejně jako jí.

Neměla jsem žádný problém svěřit Jiřince klíče od naší zahrady s naprostým klidem, protože byly v dobrých rukou.

Měla moji důvěru

Naprosto jsem jí důvěřovala. A když jsem měla vysázené něco, co ona nepěstovala, nabídla jsem jí, ať si vezme od nás. Věděla jsem, že mi nezplanýruje celý záhon. Nikdy té nabídky nezneužila.

Dokonce i jablka a švestky, které jí z mých stromů napadaly na zahrádku, mi chtěla vracet. Nikdy jsem to ale nedovolila. Měli jsme zkrátka skvělou sousedku. Před třemi roky bohužel paní Jiřinka zemřela.

Přišla nová sousedka

Bylo nám to opravdu moc líto. Smutný byl ale i pohled na opuštěnou chatu. Trvalo skoro rok, než ji koupili Dvořákovi. Měli jsme radost, že zase máme sousedy. Paní Věra byla taková upovídaná, energická žena. Říkala jsem si, že si třeba budeme dobře rozumět.

Její manžel byl invalida, špatně se pohybující, který na delší tratě používal invalidní vozík. Byl poněkud zamlklý, ale když jsme ho i s manželkou pozvali k nám na zahradu na grilování, rád přišel. Moc jsem chtěla mít pohodové vztahy se sousedy. Vím, jak důležité je dobře vycházet se sousedy.

Snažili jsme se pomoci

Věra byla z naší zahrady úplně unešená. Hned začala vypočítávat, co by ušetřili za jídlo, kdyby si všechno pěstovali. Jenže záhony po Jiřince byly nyní zarostlé. Chápala jsem, že jejich situace není jednoduchá.

Věřin manžel jí moc s ničím nepomůže. A peněz také nemají na rozdávání. Věra nepracovala, starala se o muže. Nabídli jsme s mým mužem proto pomoc a společnými silami dali některé záhonky zase do pořádku.

Rozhodně se nepředřela

Věra sice měla zasázená rajčata, okurky i mrkev, ale dělat něco pro to, aby se jim dařilo, to se jí moc nechtělo. Její lenost ji přemohla, a tak první zahradní sezona u Věrky skončila fiaskem. A rozhodla se celou věc řešit jiným způsobem.

A tak jsme jednoho dne přijeli na chatu a já zjistila, že na záhonu chybí květák. Možná by si toho nikdo běžně nevšiml. Já jsem ale do svých výplodů tak zamilovaná, že vím přesně, kde co je.

Neviděl jsi květák?

Navíc jsem počítala s tím, že ho budu vařit k obědu. Kam ale zmizel? Zvíře by ho cestou někde okousalo, pohodilo. Možná bychom se tomu i zasmáli, kdyby se situace týden co týden neopakovala. Mizela nám postupně nejen zelenina, ale i ovoce z keřů a stromů.

Kdo by to jen mohl být?

Zprvu jsme to nechápali. Později jsme nechtěli dlouho uvěřit, že by to byla Věrka. Chovala se přece pořád stejně. A my jí vždy něco ze zahrádky dali.

Když jsme se zmínili, že nám někdo krade na zahradě, Věra se tvářila velice udiveně říkala, že si ničeho nevšimla, že musí někdo krást v noci.

Nastražili jsme past

Na radu manželova kamaráda jsme nainstalovali na zahradu kameru, aniž by to Věra tušila. Teď tedy máme záznam, jak se přes plot lopotí s ukradeným křeslem. Co ale s tím? Žalovat ženskou, co má doma invalidu a málo peněz? Rozhněvat se s jedinými sousedy? Chtěli bychom ale Věru postavit před důkaz a domluvit s ní nějaká pravidla.

Tereza H. (58), Opava

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.