Můj nový přítel byl tím nejlepším dárkem od života, který jsem kdy dostala. Jen měl jedinou chybu. Dceru, která mě sprostě využívala!

Přítel mi téměř doslova spadl z nebe. Byl parašutista a já zdravotní sestra. Stačil zlomený kotník a láska byla na světě. Zahleděli jsme se do sebe hned při prvním setkání. Podívala jsem se mu do očí a měla jasno: „Musí být můj!“ On měl téměř stejné pocity, jak mi později přiznal.

Chtěla mít otce jen pro sebe

Černým mrakem na mém modrém nebi štěstí se mi stala přítelova dcera. Dospělá ženská s dobrým vzděláním a hezkým zaměstnáním. Měla všechno, tedy mimo manžela a dětí, ale chtěla jen to jediné: přízeň a pozornost svého otce.

Neuplynul den, kdy by nás nenavštívila, kdy by něco nepotřebovala a také, kdy by mi nevlezla do ledničky a nesnědla vše, co našla! Bylo k neuvěření, že po tom množství jídla nepřibrala. Měla ale geny po svém otci.

Ten byl taky jako závodní chrt. Hubený, šlachovitý a vytrénovaný. Ona na tom byla podobně, až na to, že u ženské to nebylo tak úplně roztomilé. Časem jsem si uvědomila, že nic z toho, co mi provádí, není náhoda. Chtěla mě z otcova života vyštípat.

Pořád jen něco chtěla a potřebovala

„Helenko, nepůjčila bys mi pětistovku?“ zeptala se mě a já zprvu nic nenamítala. Kdo by se nechtěl líbit dceři svého miláčka! Obávala jsem se jejích referencí, bála jsem se, že mě u svého otce pomluví. Později jsem sebrala odvahu a začala vzdorovat.

Odmítla jsem jí půjčovat peníze, dávat stále svoje věci a sloužit jí. V ledničce jsem měla jen pár maličkostí. Jen co zjistila, že to se mnou nebude mít snadné, přitvrdila. „Tati, proč mě Helenka nemá ráda? Já ji mám…“ dělala na otce cukrblíky.

On se zachmuřil a káravě se na mě zadíval. Viděla jsem, že ho tahle zpráva zamrzela. On má přece svoji dceru rád. Došlo mi, že on nejspíš bude ten problém mezi námi. Jak se ale té vyhublé mršky zbavit?

Výmysly slavily úspěch

Nápadů bylo mnoho, ale žádný se mi nezdál dost dobrý. Apelovat na její svědomí? Seznámit ji s někým? Dát příteli nůž na krk, aby si zvolil mezi námi dvěma? To by také nemuselo dopadnout dobře. Nakonec jsem zvolila tu nejdrsnější možnost. Připravit ji o zaměstnání, aby šla pracovat jinam, nejlépe do jiného města!

Nebylo to ode mě hezké, ale nemohla jsem jinak. Prostřednictvím bývalé spolužačky jsem pustila do oběhu několik hodně peprných lží. Že chodí na svlékací párty. A taky krade. Je prolhaná. A další výmysly. Je toho hodně, až moc, co si člověk na toho druhého může navymýšlet.

Zase mě přechytračila

Stačilo půl roku a přišla s pláčem: „V práci mě nenávidí. Podala jsem výpověď! Budu se stěhovat!“ Měla jsem co dělat, abych nevýskala nadšením. Moje sny se splnily!

Přítelova dcera se opravdu odstěhovala do jiného města, získala ještě lepší práci, a dokonce si našla i manžela! Stačil jediný rok a vše bylo jinak.

Dcerunka si užívá dítěte na mateřské, a jezdí k nám i s ním. Rovnou na týden. O víkendech přijíždí i její manžel. Není podobný chrtovi, ale spíš nějakému medvědovi. Je obrovský. Silný a chlupatý. Za odpoledne dokáže zdolat sklenici medu a potom mručí v křesle. Tak nevím, zda jsem to s těmi intrikami nepřehnala!

Helena S. (61), Liberec