Domů     Dobří lidé tady stále ještě žijí
Dobří lidé tady stále ještě žijí
4 minuty čtení

Je to možná trochu obyčejný příběh. Je ale pravdivý a mně vrátil důvěru v lidi. V to, že svět ještě není tak zkažený, jak si někdy myslíme.

Paní řidička se směje od ucha k uchu. „Tady je ten váš cestovatel.“ Ukazuje na dvousedačku za sebou, kde si hoví můj ruksak. Děkuji a dávám paní čokoládové bonbony, které jsem jí přinesla, aby jí dlouhá cesta k moři rychleji utekla. Autobus se naplnil, rozjíždí se a já stojím na zastávce s batohem na zádech.

Stejně jako před sedmi týdny. Dovolená v Chorvatsku, kam jsem tehdy odtud odjela, probíhala skvěle. Povalování na pláži jsem se rozhodla zpestřit výletem na Plitvická jezera s cestovkou z nedalekého města. Vzala jsem si batoh se všemi potřebnými věcmi a vyrazila na výlet.

Kde zůstal můj batoh?

Znavena zážitky z krásného výletu jsem cestou zpět v autobusu usnula. Probudil mě řidič, že musím přestoupit. Celá rozespalá jsem se vymotala z vozu a nasedla do přistaveného minibusu. Po dvou hodinách jsme byli zpět v místě mého pobytu.

Rozhlížela jsem se zmateně po autě a hledala jsem svůj batoh. A hned mi to došlo, zůstal v autobusu!

Začala jsem panikařit

Už zcela probuzená jsem vše vylíčila řidiči. Volal hned do kanceláře cestovky. Smůla. Hned jak jsem totiž z autobusu vystoupila, odjel se zbývajícími pasažéry k lodi, kde je naložil i s veškerou bagáží. Loď už odplula na okružní jízdu po moři.

A to na celé tři týdny! To mě dostalo.

Už jsem se s tím asi smířila

I když se batoh na lodi našel, i když mě všichni ujišťovali, že ho dostanu zpět, nevěřila jsem tomu.

Sluneční brýle za několik tisíc, kožené boty, větrovka a další hodnotné věci, které byly uvnitř batohu, se mi zdály až příliš lákavé, aby tam vydržely. Jistě se najde zvědavec, který do batohu nahlédne a něco si třeba „vybere“. A pak se batoh záhadně ztratí. Dovolená mi skončila a já smířená s osudem odjela domů.

Telefonát od vedoucího

Když mi v sobotu ráno volalo neznámé číslo, zprvu jsem telefon nechtěla ani zvednout. Ale zvědavost mi nedala. Volal šéf cestovky, s kterou jsem bezmála před měsícem jela na onen osudný výlet. Tehdy ještě se svým batohem. Nyní se mě chlapík ptal, co jsem v tom batohu vše měla.

Když jsem mu to dopodrobna vyjmenovala, oznámil mi, že mají mé zavazadlo v centrální kanceláři, kam ho dopravili z lodě, která konečně přistála v domovském přístavu.

Nabídl se, že ho pošlou nebo že ho odvezou do své pobočky, odkud jsme tehdy na výlet vyjížděli. Zvolila jsem druhou variantu.

A stále ještě putoval

Z pobočky té cestovky hned druhý den volali, že batoh dorazil. Oznámili to prý domácím, u kterých jsem u moře bydlela. A ti se rozhodli, že batoh vyzvednou a zařídí, aby ke mně konečně doputoval.

A tak pro něj dojeli a poslali ho po řidiči autobusu, který právě odvážel turisty domů.

Skoro už to vyšlo

Vše se téměř povedlo, až na to, že autobus s mým batohem nejel do Prahy, ale úplně jinam. Řidič mi zavolal, že budou stavět za dvacet minut na dálnici u benzínky, ale asi 40 kilometru ode mne. I kdybych měla vrtulník, tak to nestihnu.

Chvíli bylo zoufalé ticho. Pak mi chlapík řekl, že můj batoh doveze k nim do depa. Za tři dny prý pojede kolega zpět přes Prahu a batoh mi přiveze.

Pouť skončila

A tak jsem si teď od milé paní řidičky batoh konečně vyzvedla. Na batohu samotném není nic zvláštního. I když by mě jeho ztráta mrzela. Nosil ho totiž můj syn na gymnáziu do školy. Zajímavější bylo ale to, co bylo uvnitř.

Zůstalo tam totiž naprosto všechno. Nikdo se jeho obsahu ani nedotknul. Musel projít desítkami rukou, procestoval půl Evropy. A vrátil se celý a nezničený. No není to úžasné? Může se to zdát banální. Ale já si tohoto zážitku moc cením Vrátil mi víru v dobré lidi.

Milena V. (58), Praha

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může