Domů     Byl ve staré knize duch zlého rytíře?
Byl ve staré knize duch zlého rytíře?
3 minuty čtení

Kdybych to nezažila, nevěřila bych. Ta kniha naší rodině málem přinesla neštěstí. Odnesli jsme ji do místní knihovny, aby byla v archivu.

Moje sestra má syna Hynka, který se v mládí zajímal o historii, historický šerm, procházel různé antikvariá­ty, kupoval si nejrůznější knihy. Jeho pokoj se plnil figurkami rytířů a taky brněním. Kde ho synovec tehdy vzal, dodnes netušíme.

Se sestrou jsme si říkaly, že je dobře, když si mladý kluk najde takového koníčka, aspoň nemá čas na hlouposti. Jednou si ale Hynek přinesl domů nějakou hodně starou knihu, byly v ní zajímavé rytiny. „Ta bude možná vzácná,“ shodovali jsme se. Hynek si zalezl s knihou do pokoje a byl očividně nadšený, že ji má.

Mluvil cizím jazykem?

Za několik dní mi volala sestra, že se s Hynkem něco děje. V noci chodí po bytě a je náměsíčný. Když se ho ptala, co se děje, díval se na ni, jako by ji neznal. Pak z něho vypadlo: „Chrň, drchto!

Hyn tvoj brh!“ Sestra si tu větu okamžitě napsala na kousek papíru, aby ji do rána nezapomněla.

Netušila jsem, co by to mohlo být, tak jsme se vypravily do knihovny. Tam tu záhadu rozluštil pan knihovník. Hynek mámu nazval drbnou a poslal ji do pelechu. Staročeština? Synovec si na nic z té noci nevzpomínal.

Jak čas šel, Hynek se stal podrážděným, nabubřelým a zlým. Učitelům ve škole říkal cafúři, bratrovi bratřec a na rodinné oslavě všem vynadal, že takový heryňk žrát nebude a že si radši uloví danělíka. A v tom zarazil do stolu nůž.

Nastalo ticho. Sestra propukla v pláč, Hynek se zvedl a hřmotně odešel. „Nemůže být za tím ta kniha?“ napadlo nás. Když nebyl Hynek doma, vrazili jsme se sestrou, jejím mužem a druhým synovcem do Hynkova pokoje.

Patří do knihovny

Knihu jsme našli rychle. Obrázky v ní nás vyděsily. Byly plné násilí a boje. Kniha byla psaná sice srozumitelným jazykem, ale úryvky v ní byly ve staročeštině. Pojednávala o zlém rytíři, kterého nakonec posedly temné síly.

Odnesli jsme ji našemu knihovníkovi. Uložil ji do archivu kamsi do sklepení, kde snad moc škody nenapáchá. Hynek se sice po knize sháněl, ale nakonec se zdálo, že byl i on rád, že už doma není. Od té chvíli zase spal klidně a bez děsivých snů.

Eva (62), Praha

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.