I když jsme obě prožily tragickou událost, moje dcera žila, což jí její tchyně nemohla dlouho odpustit. Doufám, že už to konečně skončilo.

Drahuška ještě stále není úplně v klidu. Malého Davídka svírá v náručí tak pevně, až se bojím, že ho zadusí. Beru si ho tedy raději zpět a pokládám ho do kočárku. Park zdejšího sanatoria je rozlehlý a krásný.

Sluníčko pěkně hřeje a já najednou pociťuji velkou úlevu. Vrací se mi můj optimismus a víra, že zase bude dobře. Konečně, po všech těch hrůzách, co nás potkaly.

Její první láska

Dcera Hanička se do Martina zamilovala ve svých patnácti. Byla to její první opravdová láska a ona se vznášela neustále někde v oblacích. Po čase, aby jim do toho rodiče moc nemluvili, si našli podnájem a sestěhovali se.

Nemohla jsem s tím nic dělat. Dcera byla dospělá, studovala vzorně střední školu a na našich kontaktech se nic nezměnilo. Horší to měl Martin, kterého jeho matka neustále nabádala, aby se věnoval především studiu a své budoucnosti.

Měla majetnické sklony

Tehdy jsem se poprvé setkala s Martinovou maminkou Drahuškou. Dala mi hned ze začátku najevo, že moji dceru nepovažuje za vhodnou partnerku pro svého syna. Chtěla pro něj něco víc. Měla jasně vykreslenou představu, jak bude probíhat synův život.

Skvělá rodina, ohromující kariéra a milující syn, který se o ni vždy postará. Už to, že ji opustil a nechal ji doma samotnou, považovala za zradu. Svatba se ale nakonec vydařila a mladí brzy čekali prvního potomka.

Když se ze mě stala poprvé babička, byla jsem štěstím bez sebe. Byla jsem hlídací babička, Drahuška nečekaná inspekce. Malého pohlídala jen občas. Jinak přicházela na kontroly. A pokaždé se jí něco nezdálo. Dcera se jí trochu bála.

Nečekaná tragédie

Rodinka se brzy rozrostla o druhého vnuka. Hanka s Martinem byli opravdu skvělý pár. Nejen navenek ve společnosti. Stejně láskyplně se k sobě chovali i doma beze svědků. Moje dcera byla v té době opravdu moc šťastná.

Bohužel nic netrvá věčně. Když se vraceli z dovolené u moře, smetl je na dálnici kamion. Martin i oba kluci byli na místě mrtví. Hanku převezl vrtulník do nemocnice. Ještě žila. Ta jediná.

Boj o život

Její zranění byla vážná. Měla jsem o ni takový strach, že jsem ani nedokázala dost truchlit pro svého zetě a vnuky. Navíc se Drahuška sesypala a pokusila se o sebevraždu. Skončila také v nemocnici, a na pohřbu jsem tak byla z rodiny jediná.

Bylo mi strašně, ale zároveň jsem věděla, že se nesmím složit. Dcera mě potřebovala. A nakonec i Drahuška, která se po pobytu na psychiatrii vrátila zase zpátky domů.

Všechny nás zachránil malý Davídek

Drahuška nebyla schopna normálního života a veškerá její zloba na celý svět se obrátila proti nám. Chtěly jsme jí s dcerou pomáhat, setkávat se, aby se necítila tak sama. Ale nešlo to, pořád nás zle napadala a nadávala nám za to, že žijeme.

Ptala se, proč není mrtvá také Hana. Nedalo se to vydržet. Až po několika letech, když si dcera našla nového partnera a narodil se jí syn, se blýsklo na lepší časy. Snad už bude líp.

Věra T. (65), jižní Čechy