Toužila jsem být vždy ženou v domácnosti. Přišla ale chvíle, kdy jsem nenáviděla svou situaci a chvílemi i dítě a manžela.
S mým Tomášem jsem se poznala na plese hasičů. Seděl u vedlejšího stolu a netančil. Když přišla dámská volenka, tak jsem ho vyzvala k tanci. Vůbec jsem tehdy netušila, že by to mohl být ten pravý chlap do mého života.
Hned na první schůzce jsem poznala, že jsme si souzeni. Bylo to vzájemné. Rychle jsme spolu začali žít a mluvit o dětech. Za pár měsíců přišla žádost o ruku, potom svatba a krátce po svatbě jsem otěhotněla. Narodila se nám dcera. Krásná, jako panenka.
Z mých plánů sešlo
Tolik jsem se těšila na novou roli maminky. Chtěla jsem být ta nejlepší, pečovat o své dítko s láskou a něhou. Věřila jsem, že budu přesně ta máma, která se pro své dítě rozdá, která by pro něj obětovala cokoliv.
Hned po porodu jsem ale zjistila, že mateřství rozhodně není pohádka, nebo alespoň ne pro mě. Děsilo mě, jak moc jsem se musela dceři přizpůsobit. Z mých plánů, jak si budu chvíle doma s dítětem užívat, sešlo.
Představovala jsem si to jinak. Můj život se scvrkl na pár primitivních činností – nakrmit, přebalit, pochovat, uspat, uklidit, uvařit. Manžel mi prakticky nepomáhal, byl neustále v práci.
Nic jiného mu ani nezbylo, musel zkrátka vydělávat, abychom mohli splácet hypotéku.
Podřídila jsem vše
Moje matka bydlela na druhém konci republiky, hlídala tedy opravdu výjimečně. A tchyně, ta měla tehdy svých starostí dost. Na dceru jsem zůstala sama. Neustále vyžadovala mou pozornost, chtěla mít maminku nablízku čtyřiadvacet hodin denně.
Podřídila jsem jí všechno, ale nemohla jsem se s tím tak snadno smířit. Tolik mi chyběl veselý a bezstarostný život, který jsem do té doby žila. Chyběly mi kamarádky. Žádná z nich zatím neměla dítě, užívaly si svůj život stejně jako předtím.
A já, jakožto matka, která má neustále za zády plačící dítě, jsem do něj přestala patřit. Nemohla jsem jim to vyčítat. Ale mrzelo mě, že jsem kvůli dítěti přišla o své nejlepší přítelkyně. A nejen o ně, říkala jsem si, že ztrácím samu sebe.
Neměla jsem na sebe čas. Toužila jsem po tom, být byť jen jediný den sama se sebou. Co bych dělala? Zašla bych si na kávu, do divadla, k holiči a hlavně bych odpočívala a užívala si to ticho. které jsem už tak dlouho nezažila.
Cítila jsem se jako v žaláři. Nebyla jsem šťastná. A byť jsem se zuby nehty snažila, aby si manžel ničeho nevšiml, nemohl přehlédnout, jak podrážděně jsem se občas chovala. Nakonec přišel s řešením on sám.
Zpátky do práce
Navrhl, že bychom mohli dceru každý den dát alespoň na pár hodin do jeslí, abych si odpočinula. Pracovala tam jeho známá, tak to rovnou vyjednal. Stačil ale jediný měsíc, aby se mi po každodenním mateřském maratonu začalo stýskat.
A tak jsem zbytek mateřské strávila s dcerou doma a nakonec si to i začala užívat. Když jsem se po pár letech vracela zpět do práce, nemohla jsem se dočkat. Zároveň jsem ale trošku litovala, že mi ta malá tak rychle roste.
Milena (52), Zlínsko
