Jistě je četl každý. Ovšem to, že budou pravdivé, jsem nečekala. Jedno ze slavných strašidel se mi zjevilo. U botanické zahrady na Albertově.

V Podskalí jsem bydlela krátce, Prahu jsem znala málo, ovšem pověsti o ní dobře. Až do té noci jsem ale netušila, jaká se váže k tomuto místu. Blížila se jedna hodina ráno a já si vykračovala z večírku. U botanické zahrady jsem se zastavila na přechodu.

Najednou cítím, jak mě cosi šťouchlo do stehna. Podívám se – a u mé nohy stál velký černý pes. Rozhlížela jsem se kolem sebe, kde má pána. Nikde nebylo živáčka. Padla mi zelená, vykročila jsem, a pes se mnou.

Těšila jsem se, až budu doma, ale nechat toho chudáčka samotného na ulici, to se mi nechtělo. Přešla jsem sice ulici, ale pak jsem se zastavila a rozhlížela se kolem. Policie! Tam toho psa odvedu.

Zmizel

Zazvonila jsem na příslušníky. „Je tu nějaký pes, asi se ztratil,“ povídám. Policista, co se zjevil ve dveřích, se rozhlížel, jako by psa neviděl. „Já žádného psa nevidím,“ řekl. Vykročila jsem k psovi, abych na něj ukázala.

Pes se v tu chvíli rozběhl a zmizel za rohem. Vyrazila jsem se za ním. Když jsem doběhla k rohu ulice, po zvířeti nebylo ani památky. Zato policistovi jsem přišla krajně podezřelá, tak mě legitimoval.

Místní přitakávali

Až později, když jsem o svém zážitku vyprávěla, mi místní začali líčit své zážitky s velkým černým psem. Podle Pražských pověstí je nejslavnějším podskalským strašidlem a prohání se nejčastěji ulicemi Trojická, Pod Slovany a Podskalská.

U Botanické zahrady a na Albertově ho ale lidé viděli také. Co ten tajemný pes provádí, jsem se nedozvěděla, pravdou ale je, že v těchto místech napadlo už lidi několik psů živých, a byli to běžně hodní a mírní mazlíci – jako by je posedl nějaký zlý duch. Duch černého psa?

Kamila (65), Praha