Domů     Navenek ranař, uvnitř romantik
Navenek ranař, uvnitř romantik
6 minut čtení

Když jsem byla malá, nejvíc ze všeho jsem se těšila na svatební den. Vystřihovala jsem si z časopisů krásné nevěsty a doufala, že se jim ve svůj velký den budu podobat.

Postupem času jsem ztrácela iluze. V závojích a krajkových šatech s vlečkou by mi to určitě slušelo, sehnat nadýchanou svatební róbu by nebyl nejmenší problém. Svatebních salonů je všude jako máku, stejně jako šikovných kadeřnic.

Bohužel, jedna naprosto nezbytná svatební věc mi přece jenom chyběla, totiž ženich.

Ztratila jsem zájem o pouhá dobrodružství

Když jsem oslavila pětatřicáté narozeniny, říkala jsem si, že není třeba panikařit a že mám ještě spoustu času. Jenže pak přišly další narozeniny a ještě jedny a pak další. Přiznávám, začala jsem maličko panikařit.

Ztratila jsem zájem o nezávazná dobrodružství. Na každého ctitele jsem se dívala už jen jako na adepta ženění. Asi mi to přímo četli z očí.

Nebylo moc z čeho vybírat

Bohužel jsem zrovna dospěla do věku, kdy byli moji vrstevníci buďto ženatí, nebo rozvedení a pořádně zahořklí, nebo dokonce dvakrát rozvedení nebo divní. Jak vidno, nebylo z čeho vybírat. S Kamilem jsem se seznámila na inzerát.

Když jsme se poprvé spatřili v kavárně, usilovně jsem přemýšlela, do které ze žalostných kategorií jej zařadit.

Příjemný a sympatický

Vypadal moc dobře, nepatřil tudíž do skupiny absolutních trosek. Pokud nelhal, nebyl ani ženatý, ani rozvedený, což se mi samozřejmě líbilo. Protože byl oblečený jako motorkář a v ruce držel helmu, vypadal spíš jako takový drsný chlapík.

Rovněž jsem se modlila, aby nebyl lakomý. Naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché. Kamil zaplatil kávy i minerálky, aniž třeba řekl: „Příště platíš ty.“ Hluboce jsem si oddechla.

Všechno se slibně vyvíjelo

Příjemně jsme si popovídali. Na svatbu to zatím nevypadalo, znali jsme se jen několik hodin, ale i tak jsem si pro jistotu představovala, jak by asi vyhlížel jako ženich a zda by mu to v tmavém obleku slušelo.

Také jsem se v duchu pochválila, že jsem se ovládla a nezeptala se ho, kolik by chtěl dětí.

Jsem si vědoma, že to na první schůzce nedělá dobrý dojem. Nějakou dobu jsme si psali a telefonovali, až přišel den, kdy mě svezl na motorce.

Bylo to fantastické, byla jsem nadšená, najednou jsem porozuměla motorkářům a jejich filozofii, cítila jsem se svobodná a báječně mladá.

Když jsme se loučili u vchodu do domu, v němž jsem tehdy bydlela, napadlo mě, že bych ho mohla pozvat na návštěvu. On ale na nic nečekal, rozloučil se a zmizel, provázen řvaním motorů. Pak se delší dobu neozval. Když konečně zavolal, ulevilo se mi.

Převzala jsem iniciativu

Pozvala jsem ho ke mně domů na čaj. Nastal čas, aby se naše známost trochu posunula, nebo spíš, aby co nejrychleji plynula směrem k obřadní síni. Kamil zazvonil přesně o půl šesté, za to jsem mu připsala velké plus.

Přivedla jsem ho do vzorně uklizené kuchyně s umytými okny a vypranými záclonami, uprostřed stolu se svátečním ubrusem trůnil závin a konvice po babičce s horkým ostružinovým čajem.

Všiml si, že jsem se snažila udělat dojem, a pochválil mě. Samozřejmě jsem si neoblékla domácí tepláky jako obvykle, ale vyparádila jsem se ze všech sil. Bylo to úplně k ničemu.

Utekl prostě domů

Venku se setmělo, svítily pouliční lampy a měsíc, v kuchyni jenom lampička, ale navzdory intimnímu osvětlení se můj motocyklista zvedl a prohlásil, že už musí domů. Dívala jsem se na něj jako Alenka v říši divů. Nic jsem nechápala.

Bojí se, že mu ukradnou motorku? Vykoktala jsem, ať nikam nechodí, že je ještě brzy. Dokonce jsem navrhla, že by třeba mohl zůstat přes noc. Odpověděl, že by rád zůstal, ale že by se nemohl soustředit, protože má ještě nějakou práci.

Barák jako hrad

Koukala jsem za ním s otevřenou pusou. Je tohle vůbec možné? Naštěstí zavolal hned další den. Myslela jsem, že mi chce vysvětlit své záhadné chování, místo toho mě na oplátku pozval k sobě domů. Ulevilo se mi. Tentokrát to snad konečně bude normální rande. Přivezl si mě domů na motorce, ukázalo se, že má barák jako hrad.

Tak to je dobré znamení, řekla jsem si. Má peníze! To se ta rodina hned zakládá líp. Pozorně jsem si prohlížela interiér. Tak tady by mohl být jeden dětský pokoj, tady druhý.

Ty motorkářské krámy se vyhodí, nahradí je dětské postýlky, přebalovací pultíky, barevné bedýnky na hračky. Všechno jsem mu tam v představách přestavěla.

Práce v garáži

Provedl mě domem, myslela jsem si, že se pak vrátíme do vkusně zařízeného obýváku a otevře se lahev vína. Hluboce jsem se zmýlila. „Nevadí ti, že musím ještě něco dodělat?“ povídá ten pařez. „Nevadí, že bychom šli do garáže? Zrovna tam maluji, víš?“

Jako ve snách jsem se ocitla v garáži. Sedla jsem si na nějakou převrácenou bedýnku, on bílil. Povídali jsme si. Tohle je sen, za chvíli se probudím – běželo mi hlavou. Úplně zkažené odpoledne. Patří do kategorie nebezpečných šílenců. Zdvořile se rozloučím a jdu domů.

Báječný chlap pro život

Než jsem ale stačila promluvit, povídá: „Celý jsem si to tady sám zrekonstruoval. Malováním garáže právě dělám poslední symbolickou tečku za třemi roky tvrdé dřiny. No a teď už se klidně můžu ženit,“ dodal s roztomilým úsměvem.

„Beru tě za slovo,“ odvětila jsem. Pak se konečně v obýváku otevřela flaška a věci dostaly správný spád. Zanedlouho bylo skutečně třeba vyhodit motorkářské krámy z pokojů, aby se tam vešla výbava pro miminka.

Kateřina B. (52), západní Čechy

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud