Najednou se objevila v mé posteli stejně stará holčička a chtěla po mně svou hračku. Museli jsme ji najít.
Kolem půlnoci mě probudil chlad. Zjistila jsem, že ze mě někdo stáhl přikrývku. Ten někdo ležel vedle mě, ačkoli jsem měla postel sama pro sebe. Přikrývku jsem uchopila a znovu se s ní přikryla. Jenomže dotyčný učinil totéž.
Chlad noci bruslil po mém těle a dotýkal se hlavně mých nohou. Konečně jsem otevřela oči a procitla docela. Hmátla jsem po vypínači stolní lampy a v posteli se posadila. Ostré světlo způsobilo, že jsem přimhouřila oči.
Hleděla jsem do tváře přibližně stejně staré dívky, které mohlo být sedm, možná o něco více.
Posadila se vedle mě a přikrývku si přitáhla k sobě. Hleděla jsem do znetvořené tváře. Jedna polovina obličeje byla spálená. „Vrať mi moji pannu!“ promluvilo to strašidelné stvoření a zdálo se mi, že se lidská polovina dívčí tváře zamračila.
Tam spát nebudu!
Zaječela jsem a vyskočila z postele. Pří úprku se mi šňůra od lampy zamotala kolem těla a já lampu strhla. S křikem jsem vyběhla na chodbu a vřítila se do ložnice rodičů, která byla v přízemí pod mým pokojem. Jako první se probudila moje máma. Otec se rozespale rozhlížel kolem sebe.
Dostala jsem ze sebe hysterickým křikem, co jsem ve svém pokoji spatřila. „Já už tam nikdy nechci spát!“ odmítala jsem se vrátit do svého pokoje. Matka s otcem šli nahoru, zatímco já seděla uprostřed jejich postele a přikrývku si přitáhla až k bradě.
Rodiče se po chvíli vrátili. Ubezpečili mě, že v mém pokoji nikdo není.
Otec zavřel okno a matka vrátila stolní lampu na noční stolek. Týden jsem spala s rodiči. Do svého pokoje jsem se vrátila až poté, co ze mě hrůza odpadla. A když jsem konečně usnula, probudila jsem se znovu kolem půlnoci.
Dívka s popáleným obličejem stála u mé postele a pronesla stejnou větu. „Vrať mi moji pannu!“
Panenku jsme našli
To strašidelné stvoření stálo u mé postele několik dlouhých vteřin, kdy jsem znovu ječela a vyběhla z pokoje jako o závod. Tentokráte jsem na schodišti upadla a zlomila si ruku. Odmítla jsem se do pokoje vrátit, a to i ve dne. Dlouho jsme o celé události přemýšleli.
Pak moji rodiče prohledali celý dětský pokoj a podařilo se jim najít v nejzapadlejším koutě mé skříně malou hadrovou panenku. Byla zčásti ohořelá a nevypadala nikterak vábně. Panenku jsme položili na postel a můj pokoj zamkli.
Té noci jsem hrůzou nespala. Nad ložnicí mých rodičů se ozývaly kroky. Na druhý den panenka v posteli nebyla. A poté se dívka s popáleným obličejem už v mém pokoji nikdy neobjevila. Před námi bydleli v domě rodiče, jejichž dcera v mém věku tragicky zemřela.
Při jejich narozeninách se od spadlé dortové svíčky na ní vzňaly její nádherné šaty s volánky a než stačili rodiče přiběhnout, dívku, ležící na schodišti, zachvátily plameny. Ten den na popáleniny v nemocnici zemřela. V ruce držela svoji hadrovou panenku.
Iveta (63), Lovosice
