Domů     Má rodina je pro něho přítěž!
Má rodina je pro něho přítěž!
5 minut čtení

Když jsem potkala Jaroslava, věřila jsem, že bujaré mládí jsme si oba už dávno užili, takže nás čeká aktivní střední věk i poklidné stáří.

Jsme spolu pár let a mé sny se hroutí. Seznámili jsme se před pěti lety. Na ulici. Vlastně to bylo velmi romantické setkání. Když jsme se míjeli, upadl mi šátek. Jaroslav galantně přiskočil sebral mi ho a usmál se na mě.

Bylo to prostě jako sen

Poděkovala jsem a šla dál. Za chvíli mě doběhl. „Nezlobte se, ale nemohl bych vás pozvat na kávu?“ zeptal se. A protože jsem šla z práce a nikam jsem nespěchala, ráda jsem souhlasila. Povídali jsme si tři hodiny a od té doby jsme se prakticky nerozloučili. Prostě láska na první pohled.

Jaroslav splňoval vše, co jsem si kdy vysnila. Byl galantní, sečtělý, aktivní, milý a pohledný. Oba už máme děti, kterým je přes dvacet, jen Jaroslav má ještě z dalšího vztahu syna prvňáčka.

To jsem ale jako překážku neviděla, a tak jsme spolu začali hned bydlet. Koneckonců, v našem věku není na co čekat!

Vzali jsme si půjčku

Tři roky jsme bydleli v mém nájemním služebním bytě a plánovali si, jak si spolu pořídíme domeček. Jenže pak jsem dostala výpověď v zaměstnání pro nadbytečnost, byla jsem pro ně zkrátka stará, a tím jsme přišli i o bydlení.

Přestože jsme uvažovali o domečku a přítel sám vždy navrhoval, jak vše bude snadné, nakonec se ukázalo, že to tak snadné nebude.

Podle jeho slov byl problém v tom, že matka jeho syna měla stále větší a větší finanční nároky, tak bychom nemuseli zvládat splácet hypotéku, pokud bychom ji tedy vůbec dostali.

Nastěhovali jsme se tedy do panelového bytu, který dostal Jaroslav po matce. Byt mu darovala s podmínkou, že on musí nejdříve vyplatit svého mladšího bratra.

Tak jsme dali dohromady, co jsme měli, vzali si menší půjčku, vyplatili bratra a částečně byt zrekonstruovali. Ovšem přítelova matka si hned poté tady začala uplatňovat právo na bydlení.

Vyfasovala jsem i matku

Její návštěvy už nebyly návštěvami, ale minimálně čtrnáct dní v měsíci pobývala vždy u nás. Vadilo mi to a chybělo mi soukromí. Matku jsme brali také na výlety a na víkendy na chatu. Jaroslav to všechno považoval za normální, běžné. Dnes vidím, že pro něho existuje jen jeho rodina, ale moje nikoliv…

Prý on je prvorozený syn a jedině on se tedy musí o matku postarat. Mladší bratr nemusí nic, jen mu občas pomoci. Jeho mladšímu bratrovi přitom bude čtyřicet let.

Má rodinu, dobrý plat, služební auto, ale když jede matka za ním, ani si pro ni nepřijede a ona k nim musí autobusem. A cokoliv matka potřebuje, obrací se zásadně jen na nás.

Co moji rodiče?

Chtěla bych nastolit nějaká pravidla, neboť i já mám rodiče, a navíc o dost starší. Chtěla bych pochopení u přítele, který je dobrý, možná ale až moc dobrý. Vyhoví přáním druhých i za cenu našeho společného času. S jeho matkou jsem si promluvila a ta vše v klidu a pohodě pochopila.

Řekla bych, že si spolu opravdu rozumíme! Ovšem Jarda mi to od té doby vyčítá, a dokonce mi řekl, že jsem falešná. „Moji matku nesnášíš, a když se s ní bavíš, jen se přetvařuješ!“ vyjel na mě. Ale to není pravda! Deptá mě tato situace, děsně se hádáme. Já už nemám kloudné řešení.

Skončím jako alkoholik?

Zprvu jsem to i řešila vínem, když jsem byla sama doma, teď tedy ne. Snažím se být připravená na normální řeč, ale to mi opravdu nejde. Jarda vidí jen svoji pravdu, a v poslední době mám dokonce pocit, že mi spoustu věcí dělá naschvál!

Poslední tři roky jsem objížděla s jeho rodinou hroby v době Dušiček a nic jsem nenamítala. Loni jsem ale chtěla udělat radost mým rodičům a jet s nimi. Jarda se mi ale jen smál, ať si s nimi jedu sama. Naši že jsou ještě dva a mají vlastní auto.

Ano, mají, ale teď už do šrotu. A nepřipadá mi příliš fér takový vztah, kde se pomáhá jen rodině jednoho z páru. Stejně tak Vánoce trávíme zásadně s jeho rodinou a moji rodiče jsou z toho už smutní.

To snad mám čekat na to, až mi také umře táta, abych mohla být víc se svojí maminkou?

Nepříjemně mě překvapil

Nedávno mi moje dcera sdělila, že čeká miminko. Jsem šťastná a nemohu se dočkat vnoučátka. Moc dobře to ale nepřijal Jaroslav. „Doufám, že ho nebudeme mít stále na krku,“ podotkl jen a já svého přítele nepoznávala.

Ten, který pro rodinu dělá první poslední, se najednou takto otočí zády k mé rodině? Vždyť děti jsou největší štěstí. Nemohla jsem pochopit, že ji takhle odpálil. Jak se může takhle odlišně chovat. Jeho příbuzní jsou snad nade vše?

Nemám kam jít

Začíná mi docházet, že pro něho existuje jen jeho rodina, zatímco ta moje je tabu. Jsem ale v pasti. I kdybych se s ním chtěla rozejít, nemám se kam nastěhovat. Všechny svoje peníze jsem totiž dala na vyplacení bratra a do rekonstrukce.

Byt je ale napsaný jenom na Jardu! Obávám se nejhoršího a nevím, jak z této mizerné situace ven. Na ulici skončit nechci.

Blanka H. (54), Most

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.