Když ten pytel kostí vyhrabal pes, chtěla jsem volat policii. Najednou jsem ale usnula a zdál se mi divný sen. S nálezem jsem běžela za farářem.
Hrabal na zahradě jako šílený. „Hodný pejsek, asi hledá nějakou zahrabanou kostičku!“ řekla jsem svému příteli, který přišel „na vizitu“ mého nového domu. Koupila jsem ho za babku. Majitel domu zmizel.
Jednoho dne se podivínský sběratel starožitností sebral a někam odjel. Nemovitost prodával jeho syn, který se domníval, že jeho otec uskutečnil jeden ze svých snů a odstěhoval se kamsi do Jižní Ameriky, aby prožít zbytek života s indiány v povodí Amazonky.
Peněz i odvahy měl na to dost! Součástí domu byla velká zahrada. Teď se po ní proháněl můj Rexík a zuřivě hrabal. „Třeba tu někdo zakopal nějaký poklad!“ napadlo přítele.
Pytel plný kostí
Rozloučili jsme se u branky a já se vrátila na zahradu. Rex štěkal, vrčel a poskakoval kolem místa, kde cosi vydoloval. Ze země trčela velká stehenní kost! Tohle nebyla kůstka od kuřete nebo králíka. Psa, který se mi pletl pod nohama, jsem odháněla a zašla do kůlny pro rýč.
Po chvíli jsem narazila na režný pytel. Chrastilo to! Uvnitř byly lidské kosti. Nohy ruce, hlava a trup byly od sebe odděleny, jako bych nalezla velkou stavebnici.
Rexík se přestal motat kolem mě a seděl na místě se žalostným vytím, jako by opožděně vzdával poslední marš zemřelému.
Nebyl v Americe?
Ta myšlenka, že se jedná o původního majitele domu, mě napadla hned. Místo Jižní Ameriky leží jeho skelet zakopaný na zahradě, pár stop od domu! Přemýšlela jsem, že zavolám policii.
Zatím jsem kosti v pytli umístila v chodbě domu a šla přemýšlet na gauč ke kávě.
Najednou jsem usnula jako by mě někdo přetáhl kouzelným proutkem. Když jsem procitla, venku už byla tma. Rexík byl zalezlý pod stolem a kňučel. Vyskočila jsem a rozsvítila. V pytli se cosi pohybovalo. Nakonec uzel nahoře sám povolil a z pytle se vysypala hromádka kostí.
Ty se začaly samy skládat. Poslední přibyla hlava, kterou si neznámý sám nasadil. Pak vykročil jistým krokem ke gauči, ze kterého jsem vyskočila, jako by mě bodli. Rexík vyděšeně zakňučel a vyrazil zpod stolu, aby se schoval za mě. S
keleton prošel kolem mě jako bych byla vzduch. Usadil se na gauč a já s nevěřícím výrazem sledovala, jak si zapnul dálkovým ovladačem televizi a vzal z mého popelníku nedokouřenou cigaretu. Škrtl zapalovačem a zapálil si. Pak nad svoji hlavu vypustil oblak tabákového kouře.
Poslal synovi dopis
Po celou dobu jsem stála a hrůzou se nehýbala. Nepohnul by se mnou ani Sysifos! Skeleton se pohyboval v domě naprosto suverénně. Napustil si vanu a své chrastící tělo ponořil do teplé vody. Kouřit nepřestal ani ve vaně.
Těsně před jednou po půlnoci odkráčel k pytli a rozložil se opět na jednotlivé části. Druhý den jsem zanesla pytel kostí na zdejší faru. Vše jsem pověděla našemu duchovnímu pastýři.
Kosti jsme potom společně s důstojným obřadem pohřbili na místním hřbitově. Ten den jsem nalezla v dopisní schránce dopis, který byl adresovaný synovi původního podivínského majitele domu. Stálo v něm: „Mám se výtečně, zdraví z Paraguaye Osvald senior.“
Petra (55), Sokolov
