Moje matka a tchyně si nesedly od první chvíle, každá musela mít pravdu a nikdy se v ničem neshodly. Ničily nám tím domácí pohodu.
Moje matka se s mou tchyní nedokázaly shodnou na ničem. Když se narodilo moje první dítě, bláhově jsem si myslela, že to ty dvě usmíří. Manžel Ivan mě tehdy odvezl do porodnice. Seděla jsem na příjmu a prodýchávala kontrakce.
Manžel se šel tedy na chvíli projít. Najednou se vřítil zpátky, oči vytřeštěné. „Jsou tady,“ zakvílel. „Naše mámy. Hádají se před nemocnicí!“ Co bylo důvodem dalšího nesmyslného sporu?
Budoucí jméno jejich vnoučka, kterého jsem právě přiváděla na svět. Každá z nich si chtěla prosadit to své oblíbené. Tak tohle dilema jsme vyřešili my. Syna jsme pojmenovali podle našich představ – Matyáš.
Byl to začátek
Narozením vnuka začalo naplno vzájemné soupeření. Ještě v těhotenství jsem s mámou vybrala kočárek. Tchyni se ale nelíbil, zjevně už z principu. „Tohle tedy vraťte,“ řekla opovržlivě, když ho uviděla. „Já koupila mnohem lepší.“ Tak jsme se nakonec všichni pohádali.
A během šestinedělí souboj babiček pokračoval. Debata pokaždé vyústila v problém. „To já přece měla kluka, tak snad musím vědět líp, jak mu rozehnat prdíky,“ cvičila vnoučkovi s nožičkami tchyně. „Dávej přece bacha, to není hadrový panák!“ čílila se máma.
Matyáše bolelo bříško, navíc vycítil to napětí v hlase obou žen a křičel, jako na lesy. „Dost,“ zasáhla jsem. Babičky se nejprve lekly, pak urazily a odkráčely každá jiným směrem. Týden byl klid.
Pak mi máma zavolala, že by vzala vnoučka s kočárkem na procházku. Neprotestovala jsem. Ale, jen co se mi ztratili za obzorem, zazvonila u nás tchyně. Pozvala jsem ji na kafe. „Kdepak,“ koukla na hodinky, jako že spěchá, a vyrazila ze dveří.
Ukradla ho
Za půl hodiny přiběhla moje máma. Sotva popadala dech. „Matyášek i s kočárkem zmizel,“ křičela. Zavolaly jsme policii. Dorazili hned. Když jsem jim před domem celá vyděšená popisovala situaci, zůstala jsem stát jako opařená.
Směrem k nám se šinula s kočárkem tchyně. Že prý v parku ten kočárek jen tak stál… Myslela jsem, že jsme se snad všichni zbláznili. Pomohl až druhý syn. Když se nám narodil Filípek, hrany babičkovského soupeření se trochu obrousily.
Radka (58), Praha
