Do naší rodiny příliš nezapadala. Nebylo mi jasné, proč si bratr vybral za ženu právě tuhle zpovykanou ženskou. Každá její návštěva byla utrpením.

Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. Pracovala v nějakém zahraničním podniku a vydělávala víc než my dva s manželem dohromady.

Ani svého muže, mého bratra, neušetřila a dávala mu najevo pohrdání. „Michale, z té tvojí výplaty bychom jedli jen suchý chleba,“ říkala mu s oblibou. S nelibostí ale musím přiznat, že švagrová byla opravdu krasavice!

Dostala jsem parfém

I ve svém věku měla tvář bez vrásek a postavičku stejnou jako zamlada. A to necvičila a cpala se vším jako divá. To já se musela pořád hlídat a bylo mi to málo platné. Kila mi přibývala navzdory tělocviku i každodenní jízdě na kole.

Diety jsem vystřídala snad všechny, co na světě existují. Manželovi moje nadbytečná kila nevadila. Ale přece jen, když viděl, jak se trápím, přišel s nečekaným nápadem: „Olinko, pojedeme k moři. Budeme spolu chodit na dlouhé procházky a nastartujeme si metabolismus!“

V Turecku jsme sice pilně chodili i sportovali, ale také se pěkně cpali. Nezhubla jsem vůbec nic. Jako cenu útěchy mi manžel koupil nádherný parfém. Voněl zvláštně, orientálně.

Dárek zmizel

Parfém jsem si vystavila v koupelně na poličku. Jednou, po pravidelné nedělní návštěvě svého bratra se švagrovou, jsem si všimla, že je parfém pryč. Parfém se nenašel ani po týdnu hledání.

„Prosím tě, kdo ví, kam jsi ho dala… A nedošel ti už?“ pochybovačně krčil rameny manžel, když jsem vyslovila podezření, že mi moji milovanou voňavku někdo ukradl.

Samozřejmě jsem podezírala paní Chytrou… Další neděli se moji příbuzní přihrnuli dle svého zvyku na nedělní kafíčko.

Zacloumala jsem s ní

Hned mezi dveřmi jsem ucítila známou vůni. To snad není možné, pomyslela jsem si. Můj parfém! Nemohla jsem té drzosti uvěřit. Tak moje švagrová krade, a ještě se uloupeným parfémem navoní! Popadl mě obrovský vztek. Zlostí jsem viděla rudě! Vrhla jsem se na tu potvoru a začala s ní cloumat.

Ona jen vytřeštila oči a začala něco blekotat. Prý neví, co to do mě vjelo! Já to ale věděla moc dobře! Byla zlodějka, a nemínila jsem to tak nechat! „Co blázníš? Okamžitě toho nech!“ zastával se svojí ženušky bratr a můj manžel se k němu přidal: „Jsi nespravedlivá, určitě se jedná jen o omyl!“

Jejich řeči mě vytočily ještě víc. Popadla jsem švagrové kabelku, vysypala ji na zem a popadla její klíče. Vylítla jsem z bytu jen ve svém domácím oblečení a hnala se přes celé město k nim domů.

V ložnici, na nočním stolku jsem našla to, pro co jsem přišla. Svoji voňavku! Popadla jsem ji a uháněla zpátky. Všichni seděli u kuchyňského stolu a cpali se mojí výbornou roládou. Jako kdyby se nic nestalo.

Vyhodila jsem ji z bytu

Koukali na mě jako na nějakou hysterku. Beze slova jsem postavila voňavku na stůl, ukázala jsem nataženou rukou s nataženým ukazováčkem ke dveřím a řekla jediné slovo: „Ven!“ Zbavila jsem se otravných návštěv a získala zpátky svůj parfém. Na usmířenou mi manžel slíbil další dovolenou.

Olina H. (57), Liberec