Domů     Naše rodina je prokletá!
Naše rodina je prokletá!
5 minut čtení

Pokud se člověk podívá na minulost s odstupem, tak si některých věcí musí všimnout. Naši rodinu postihuje každých deset let tragédie.

Naše rodina je opravdu hodně početná. Můj otec měl mnoho sourozenců, celkem šest. V takto rozvětvených rodinách nebývá výjimkou, že čas od času někdo zemře nepřirozenou smrtí dříve, než by měl. Například při autonehodě nebo jiném neštěstí. Jenže v případě našeho rodu se to opakovalo pravidelně každých deset let.

Těšila jsem se na svatbu

Já jsem se o těchto podivných náhodách a řetězci úmrtí dozvěděla od otce vlastně až v dospělosti. Bylo mi tenkrát dvacet osm let a vypadalo to, že se konečně opravdu vdám, po několika neúspěšných vztazích.

S Karlem jsme chodili už čtyři roky, měli jsme se moc rádi, takže když se konečně vyslovil, neváhala jsem a řekla ano. Tehdy mě otec oslovil a zeptal se, jestli to myslím se svatbou vážně. Když jsem ho ujistila, že ano, začal mluvit trochu tajemně.

Řekl, že mi chce sdělit něco, co mě možná vystraší. Chtěla jsem, aby pokračoval.

Tragická osmička

Položil přede mě papír, kde byla napsána úmrtí našich předků až do druhé poloviny minulého století. Zeptal se mě, jestli na těch číslech vidím něco divného. Chvíli jsem se na ně dívala a pak mi to došlo.

Všichni ti lidé, kteří tam byli napsáni, zemřeli v osmém měsíci roku končícího osmičkou. Zamrazilo mě nad tím v zádech. Pomyslela jsem si, že to přece nemůže být jen souhra náhod. Chtěla jsem vědět víc.

Zemřeli v důsledku nehody

Otec mi prozradil, že to zjistil, když se snažil poskládat náš rodokmen. Kromě těch lidí uvedených na seznamu samozřejmě umírali i další, ale ti většinou ve stáří a přirozenou smrtí. Všechny ty smrti v roce s osmičkou měly jednu věc společnou: dotyčným se stala nějaká nehoda nebo tragédie.

Oběť vraždy a utonutí

Začala jsem se vyptávat otce na konkrétní data. Tak například v roce 1938 se jeden z mých prastrýců stal obětí vraždy. O deset let později se utopila v mladém věku příbuzná z otcovy strany. V roce 1958 přejel vlak jejího bratra.

A v roce 1968 uhořela otcova sestřenice při požáru venkovského domku. Pouze o tomto neštěstí jsem už věděla z vyprávění.

Otrávil se houbami

Smrt si pravidelně vybírala svoji daň i v dalších obdobích. Jednalo se už o rodinnou historii, která mi byla celkem známá, ale nebýt otcova průzkumu, nikdy bych si ji nedala do takovýchto souvislostí.

To, že se po dalších deseti letech, tedy v roce 1978, můj prastrýc otrávil houbami, jsem už pochopitelně věděla. Bylo mi tehdy patnáct let, když k tomu došlo. Měla jsem ho moc ráda a jeho smrt ve mně zanechala velké prázdno. Když jsem byla na jeho pohřbu, celý jsem ho probrečela.

Smrt bratrance mě zasáhla

S velkými obavami a částečně i s malou špetkou zvědavosti jsem čekala, co se stane po uplynutí dalších deseti let. Kletba dále pokračovala. Můj bratranec Aleš nešťastně spadl ze skály a zabil se.

Tahle událost mě skutečně zasáhla, protože s Alešem jsme spolu téměř vyrůstali. Měla jsem ho moc ráda, byl jako můj bratr, kterého jsem neměla. Jeho smrti jsem nerozuměla.

Nechápala jsem, jak k tomu mohlo dojít, protože Aleš měl s lezením po skalách letité zkušenosti.

O to větším šokem bylo, když nám bylo řečeno, že byl v případě své smrti neopatrný. Netušila jsem, jestli o rodinném prokletí věděl, protože jsem tehdy otci slíbila, že o tom nebudu s nikým mluvit.

To tajemství mě tížilo

Otec zemřel přirozenou smrtí v polovině 90. let. A protože o maminku jsem přišla už v mládí, kdy mi ji vzala těžká nemoc, vypadalo to, že jsem zůstala na to kruté tajemství opakujících se smrtí sama.

Mohla jsem tomu zabránit?

Čas běžel dál. Uplynula další dekáda a přišel rok 1998. Před začátkem srpna jsem bojovala s pokušením říct všem příbuzným o našem rodinném prokletí a upozornit je na to, že každému z nich může hrozit nějaké nebezpečí.

Vypadala bych ale jako blázen, protože smrt mohla přijít v jakékoliv podobě a kdykoliv během roku.

A skutečně přišla. Moje teta zemřela při autonehodě. Nikdo si nedokázal vysvětlit, proč do té zatáčky vjela tak rychle. Vždy byla velmi opatrnou řidičkou. Pozdě jsem litovala svých obav, možná kdybych se své rodině svěřila, mohla tu teta s námi ještě být.

Děsivá záhada

Jak jsem zestárla a měla vlastní děti, vždy jsem se jenom modlila, aby se ono prokletí nepřeneslo na ně. Toho jsem byla naštěstí doposud ušetřena.

Zlý osud ale neušetřil dalšího z mých bratranců v roce 2008. Zabil se tragicky při jízdě na kole, kdy ho srazil opilý řidič. A před dvěma roky byl kletbou postižen jeden z příbuzných, který žil dlouho v Americe.

Příčinou jeho předčasné smrti bylo utopení. Nyní by snad do roku 2028 měl být klid. Pokoušela jsem se před časem vypátrat, co by za tou kletbou mohlo být, ale v rodokmenu jsem se dostala jen o pár desetiletí dál než otec.

Všechno je tedy i nadále děsivou záhadou. Bojím se, co naši rodinu čeká dál…

Kateřina S. (59), Uherské Hradiště

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.