Domů     Konečně už budeme spolu!
Konečně už budeme spolu!
5 minut čtení

Myslela jsem, že už se nikdy nevrátím. Uzavřela jsem jednu kapitolu života a začala docela jinou. Ale osud měl pro mě vymyšlenou zcela jinou cestu.

Na letišti je pěkný šrumec. Nemám ráda letiště, nerada cestuji letadlem a nerada se vůbec někam přemísťuji. Jsem dost konzervativní a také se tak trochu bojím. Doufám proto, že tohle je můj poslední let za „velkou louži“. V uplynulých dvou letech jsem ho absolvovala již několikrát a mám už toho dost.

Až tam ale vyřídíme všechny potřebné věci, uzavřu tuto kapitolu života a chci už jen jediné. Nastěhovat se konečně do našeho krásného domečku. A starat se už jen o zahrádku a samozřejmě o Karla.

Byla to krásná dětská láska

Karel byl můj spolužák na základní škole. A já do něj byla zamilovaná. Samozřejmě takovou tou dětskou, nevinnou, platonickou láskou. Nechávala jsem ho opisovat domácí úkoly, dělila se s ním o svačinu. A chodili jsme spolu ráno i odpoledne po škole domů.

Bydleli jsme totiž v domech vedle sebe. A ty cesty domů i do školy byly tak krásné a neopakovatelné! Občas jsme se i drželi za ruku, a někdy si dali dokonce pusu. Kája byl prostě moje láska, která nám vydržela až do devítky, kdy nás osud rozdělil.

Rodiče se tak rozhodli

Ještě jsem stihla udělat přijímačky na gymnázium a pak jsme odjeli na naši vysněnou dovolenou do Jugoslávie. Na výjezdní doložku jsme se tehdy dost načekali. Moc jsem se na výlet těšila. Do Jugoslávie jsem jela poprvé. Moje nadšení ale brzy opadlo.

Po příjezdu tam mi totiž rodiče konečně oznámili, že domů se už nevrátíme. Že zůstaneme žít v nějaké svobodné zemi. Byl to pro mne šok. Co budu dělat? Copak už nikdy neuvidím Káju, nepopovídám si s  kamarádkami? Jak mi to mohli naši udělat? Ani se mě nezeptali, zda o tu svobodu stojím, co si o tom myslím…

Hrozně jsem se na rodiče zlobila a nemluvila s nimi. Dokonce jsem uvažovala o tom, že uteču a vrátím se sama zpátky. Neměla jsem ale dost odvahy. Místo toho jsem se ocitla v Rakousku.

V cizí zemi, kde bylo, jak se mi zdálo, vše nepřátelské, řeč, mentalita, prostě všechno.

Zvykala jsem si pomalu

Začátky v emigraci pro mě vážně byly moc těžké. S kamarády a Kájou jsem se snažila udržovat kontakt alespoň pomocí dlouhých a smutných dopisů, které jsem jim posílala. Korespondence ale postupně řídla, až ustala definitivně.

Já nakonec v nové škole našla nějaké kamarády, zvykla jsem si na cizí řeč i prostředí. Nikdo mě sice nepřesvědčil, že se mi nyní žije lépe, než kdybychom zůstali doma. Ale zvykla jsem si. Nic jiného mi ani nezbývalo.

Byl seriózní a hodný

Franze jsem potkala na fakultě. Byl to můj profesor. Z mé strany to rozhodně nebyla láska na první pohled. Zamilovávala jsem se tak nějak postupně a pomalu. Vlastně to ani nebyla pravá láska, ale obdiv a velký respekt.

Franz byl totiž velmi seriózně vypadající chlapík, který byl o pětadvacet let starší. Byl velice inteligentní a hodný.

Tak jsme to spolu zkusili

Na rozdíl ode mne byl Franz skutečně zamilovaný a dával mi to všemožně najevo. On, čerstvý padesátník, byl rozvedený, bez dětí a chtěl si mě vzít. Moji rodiče byli zásadně proti. Nedokázali pochopit, že se o mě uchází jejich vrstevník.

Jenže já se vdávat chtěla, chtěla jsem se osamostatnit od rodičů, kterým jsem vlastně nikdy tu emigraci úplně neodpustila.

Dostudovala jsem lékařskou fakultu a Franz měl pěknou malou ordinaci, kde bych s ním mohla pracovat. Byla to velká šance.

Řekla jsem si proto, že rodiče se mě také neptali, zda máme, či nemáme odejít do emigrace, a že si už konečně o svém životě budu rozhodovat sama. A tak jsem se vdala.

Pohodlný život bez vášní

Na manželství s Franzem si vlastně nemůžu ani trochu stěžovat. Byla jsem skvěle finančně zabezpečená, mohla jsem pracovat ve svém oboru, kde jsem byla spokojená a celkem úspěšná. Také se nám brzy narodila krásná dcera.

Manžel byl štěstím bez sebe a byl by se kvůli mně a Evičce roztrhal. Byl nesmírně hodný, pozorný a spolehlivý, ale zároveň také neskutečně nudný a studený, bez emocí. Nikdy se nerozčílil, nezvedl hlas, neprojevil vzrušení. A tak jsme žili dlouhých třicet let.

Zůstala jsem docela sama

Krátce po Franzových osmdesátinách manžela postihl rozsáhlý infarkt, který nepřežil. Zůstala jsem sama. Rodiče už nežili a moje dcera žila ve Francii se svým přítelem. Mé rozhodnutí vrátit se domů, bylo dílem okamžiku.

A tak jsem se ocitla zpět. Našla jsme si práci v nemocnici, bydlení i některé bývalé kamarády. Nastala nová velká změna v mém životě, ale tentokrát jsem si neštěžovala. Byla jsem doma.

Osudové setkání

Na třídní sraz jsem se moc těšila. Už jsem věděla, že Kája nyní žije v Kanadě, ale na sraz přijede. Stačil první stisk ruky, pohled do očí a obejmutí. Věděli jsme hned, že tentokrát už se neopustíme. Odjela jsem s Karlem k němu na návštěvu, překonala jsem i svůj strach z létání.

Karel byl rozvedený a my se rozhodli, že budeme žít v Čechách. Koupili jsme si krásný domeček. Tam chceme žít a možná bude i svatba. I když, ta není důležitá. Stačí, že zázraky se skutečně dějí.

Dana H. (61), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi