Domů     Konečně už budeme spolu!
Konečně už budeme spolu!
5 minut čtení

Myslela jsem, že už se nikdy nevrátím. Uzavřela jsem jednu kapitolu života a začala docela jinou. Ale osud měl pro mě vymyšlenou zcela jinou cestu.

Na letišti je pěkný šrumec. Nemám ráda letiště, nerada cestuji letadlem a nerada se vůbec někam přemísťuji. Jsem dost konzervativní a také se tak trochu bojím. Doufám proto, že tohle je můj poslední let za „velkou louži“. V uplynulých dvou letech jsem ho absolvovala již několikrát a mám už toho dost.

Až tam ale vyřídíme všechny potřebné věci, uzavřu tuto kapitolu života a chci už jen jediné. Nastěhovat se konečně do našeho krásného domečku. A starat se už jen o zahrádku a samozřejmě o Karla.

Byla to krásná dětská láska

Karel byl můj spolužák na základní škole. A já do něj byla zamilovaná. Samozřejmě takovou tou dětskou, nevinnou, platonickou láskou. Nechávala jsem ho opisovat domácí úkoly, dělila se s ním o svačinu. A chodili jsme spolu ráno i odpoledne po škole domů.

Bydleli jsme totiž v domech vedle sebe. A ty cesty domů i do školy byly tak krásné a neopakovatelné! Občas jsme se i drželi za ruku, a někdy si dali dokonce pusu. Kája byl prostě moje láska, která nám vydržela až do devítky, kdy nás osud rozdělil.

Rodiče se tak rozhodli

Ještě jsem stihla udělat přijímačky na gymnázium a pak jsme odjeli na naši vysněnou dovolenou do Jugoslávie. Na výjezdní doložku jsme se tehdy dost načekali. Moc jsem se na výlet těšila. Do Jugoslávie jsem jela poprvé. Moje nadšení ale brzy opadlo.

Po příjezdu tam mi totiž rodiče konečně oznámili, že domů se už nevrátíme. Že zůstaneme žít v nějaké svobodné zemi. Byl to pro mne šok. Co budu dělat? Copak už nikdy neuvidím Káju, nepopovídám si s  kamarádkami? Jak mi to mohli naši udělat? Ani se mě nezeptali, zda o tu svobodu stojím, co si o tom myslím…

Hrozně jsem se na rodiče zlobila a nemluvila s nimi. Dokonce jsem uvažovala o tom, že uteču a vrátím se sama zpátky. Neměla jsem ale dost odvahy. Místo toho jsem se ocitla v Rakousku.

V cizí zemi, kde bylo, jak se mi zdálo, vše nepřátelské, řeč, mentalita, prostě všechno.

Zvykala jsem si pomalu

Začátky v emigraci pro mě vážně byly moc těžké. S kamarády a Kájou jsem se snažila udržovat kontakt alespoň pomocí dlouhých a smutných dopisů, které jsem jim posílala. Korespondence ale postupně řídla, až ustala definitivně.

Já nakonec v nové škole našla nějaké kamarády, zvykla jsem si na cizí řeč i prostředí. Nikdo mě sice nepřesvědčil, že se mi nyní žije lépe, než kdybychom zůstali doma. Ale zvykla jsem si. Nic jiného mi ani nezbývalo.

Byl seriózní a hodný

Franze jsem potkala na fakultě. Byl to můj profesor. Z mé strany to rozhodně nebyla láska na první pohled. Zamilovávala jsem se tak nějak postupně a pomalu. Vlastně to ani nebyla pravá láska, ale obdiv a velký respekt.

Franz byl totiž velmi seriózně vypadající chlapík, který byl o pětadvacet let starší. Byl velice inteligentní a hodný.

Tak jsme to spolu zkusili

Na rozdíl ode mne byl Franz skutečně zamilovaný a dával mi to všemožně najevo. On, čerstvý padesátník, byl rozvedený, bez dětí a chtěl si mě vzít. Moji rodiče byli zásadně proti. Nedokázali pochopit, že se o mě uchází jejich vrstevník.

Jenže já se vdávat chtěla, chtěla jsem se osamostatnit od rodičů, kterým jsem vlastně nikdy tu emigraci úplně neodpustila.

Dostudovala jsem lékařskou fakultu a Franz měl pěknou malou ordinaci, kde bych s ním mohla pracovat. Byla to velká šance.

Řekla jsem si proto, že rodiče se mě také neptali, zda máme, či nemáme odejít do emigrace, a že si už konečně o svém životě budu rozhodovat sama. A tak jsem se vdala.

Pohodlný život bez vášní

Na manželství s Franzem si vlastně nemůžu ani trochu stěžovat. Byla jsem skvěle finančně zabezpečená, mohla jsem pracovat ve svém oboru, kde jsem byla spokojená a celkem úspěšná. Také se nám brzy narodila krásná dcera.

Manžel byl štěstím bez sebe a byl by se kvůli mně a Evičce roztrhal. Byl nesmírně hodný, pozorný a spolehlivý, ale zároveň také neskutečně nudný a studený, bez emocí. Nikdy se nerozčílil, nezvedl hlas, neprojevil vzrušení. A tak jsme žili dlouhých třicet let.

Zůstala jsem docela sama

Krátce po Franzových osmdesátinách manžela postihl rozsáhlý infarkt, který nepřežil. Zůstala jsem sama. Rodiče už nežili a moje dcera žila ve Francii se svým přítelem. Mé rozhodnutí vrátit se domů, bylo dílem okamžiku.

A tak jsem se ocitla zpět. Našla jsme si práci v nemocnici, bydlení i některé bývalé kamarády. Nastala nová velká změna v mém životě, ale tentokrát jsem si neštěžovala. Byla jsem doma.

Osudové setkání

Na třídní sraz jsem se moc těšila. Už jsem věděla, že Kája nyní žije v Kanadě, ale na sraz přijede. Stačil první stisk ruky, pohled do očí a obejmutí. Věděli jsme hned, že tentokrát už se neopustíme. Odjela jsem s Karlem k němu na návštěvu, překonala jsem i svůj strach z létání.

Karel byl rozvedený a my se rozhodli, že budeme žít v Čechách. Koupili jsme si krásný domeček. Tam chceme žít a možná bude i svatba. I když, ta není důležitá. Stačí, že zázraky se skutečně dějí.

Dana H. (61), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud