Domů     Konečně už budeme spolu!
Konečně už budeme spolu!
5 minut čtení

Myslela jsem, že už se nikdy nevrátím. Uzavřela jsem jednu kapitolu života a začala docela jinou. Ale osud měl pro mě vymyšlenou zcela jinou cestu.

Na letišti je pěkný šrumec. Nemám ráda letiště, nerada cestuji letadlem a nerada se vůbec někam přemísťuji. Jsem dost konzervativní a také se tak trochu bojím. Doufám proto, že tohle je můj poslední let za „velkou louži“. V uplynulých dvou letech jsem ho absolvovala již několikrát a mám už toho dost.

Až tam ale vyřídíme všechny potřebné věci, uzavřu tuto kapitolu života a chci už jen jediné. Nastěhovat se konečně do našeho krásného domečku. A starat se už jen o zahrádku a samozřejmě o Karla.

Byla to krásná dětská láska

Karel byl můj spolužák na základní škole. A já do něj byla zamilovaná. Samozřejmě takovou tou dětskou, nevinnou, platonickou láskou. Nechávala jsem ho opisovat domácí úkoly, dělila se s ním o svačinu. A chodili jsme spolu ráno i odpoledne po škole domů.

Bydleli jsme totiž v domech vedle sebe. A ty cesty domů i do školy byly tak krásné a neopakovatelné! Občas jsme se i drželi za ruku, a někdy si dali dokonce pusu. Kája byl prostě moje láska, která nám vydržela až do devítky, kdy nás osud rozdělil.

Rodiče se tak rozhodli

Ještě jsem stihla udělat přijímačky na gymnázium a pak jsme odjeli na naši vysněnou dovolenou do Jugoslávie. Na výjezdní doložku jsme se tehdy dost načekali. Moc jsem se na výlet těšila. Do Jugoslávie jsem jela poprvé. Moje nadšení ale brzy opadlo.

Po příjezdu tam mi totiž rodiče konečně oznámili, že domů se už nevrátíme. Že zůstaneme žít v nějaké svobodné zemi. Byl to pro mne šok. Co budu dělat? Copak už nikdy neuvidím Káju, nepopovídám si s  kamarádkami? Jak mi to mohli naši udělat? Ani se mě nezeptali, zda o tu svobodu stojím, co si o tom myslím…

Hrozně jsem se na rodiče zlobila a nemluvila s nimi. Dokonce jsem uvažovala o tom, že uteču a vrátím se sama zpátky. Neměla jsem ale dost odvahy. Místo toho jsem se ocitla v Rakousku.

V cizí zemi, kde bylo, jak se mi zdálo, vše nepřátelské, řeč, mentalita, prostě všechno.

Zvykala jsem si pomalu

Začátky v emigraci pro mě vážně byly moc těžké. S kamarády a Kájou jsem se snažila udržovat kontakt alespoň pomocí dlouhých a smutných dopisů, které jsem jim posílala. Korespondence ale postupně řídla, až ustala definitivně.

Já nakonec v nové škole našla nějaké kamarády, zvykla jsem si na cizí řeč i prostředí. Nikdo mě sice nepřesvědčil, že se mi nyní žije lépe, než kdybychom zůstali doma. Ale zvykla jsem si. Nic jiného mi ani nezbývalo.

Byl seriózní a hodný

Franze jsem potkala na fakultě. Byl to můj profesor. Z mé strany to rozhodně nebyla láska na první pohled. Zamilovávala jsem se tak nějak postupně a pomalu. Vlastně to ani nebyla pravá láska, ale obdiv a velký respekt.

Franz byl totiž velmi seriózně vypadající chlapík, který byl o pětadvacet let starší. Byl velice inteligentní a hodný.

Tak jsme to spolu zkusili

Na rozdíl ode mne byl Franz skutečně zamilovaný a dával mi to všemožně najevo. On, čerstvý padesátník, byl rozvedený, bez dětí a chtěl si mě vzít. Moji rodiče byli zásadně proti. Nedokázali pochopit, že se o mě uchází jejich vrstevník.

Jenže já se vdávat chtěla, chtěla jsem se osamostatnit od rodičů, kterým jsem vlastně nikdy tu emigraci úplně neodpustila.

Dostudovala jsem lékařskou fakultu a Franz měl pěknou malou ordinaci, kde bych s ním mohla pracovat. Byla to velká šance.

Řekla jsem si proto, že rodiče se mě také neptali, zda máme, či nemáme odejít do emigrace, a že si už konečně o svém životě budu rozhodovat sama. A tak jsem se vdala.

Pohodlný život bez vášní

Na manželství s Franzem si vlastně nemůžu ani trochu stěžovat. Byla jsem skvěle finančně zabezpečená, mohla jsem pracovat ve svém oboru, kde jsem byla spokojená a celkem úspěšná. Také se nám brzy narodila krásná dcera.

Manžel byl štěstím bez sebe a byl by se kvůli mně a Evičce roztrhal. Byl nesmírně hodný, pozorný a spolehlivý, ale zároveň také neskutečně nudný a studený, bez emocí. Nikdy se nerozčílil, nezvedl hlas, neprojevil vzrušení. A tak jsme žili dlouhých třicet let.

Zůstala jsem docela sama

Krátce po Franzových osmdesátinách manžela postihl rozsáhlý infarkt, který nepřežil. Zůstala jsem sama. Rodiče už nežili a moje dcera žila ve Francii se svým přítelem. Mé rozhodnutí vrátit se domů, bylo dílem okamžiku.

A tak jsem se ocitla zpět. Našla jsme si práci v nemocnici, bydlení i některé bývalé kamarády. Nastala nová velká změna v mém životě, ale tentokrát jsem si neštěžovala. Byla jsem doma.

Osudové setkání

Na třídní sraz jsem se moc těšila. Už jsem věděla, že Kája nyní žije v Kanadě, ale na sraz přijede. Stačil první stisk ruky, pohled do očí a obejmutí. Věděli jsme hned, že tentokrát už se neopustíme. Odjela jsem s Karlem k němu na návštěvu, překonala jsem i svůj strach z létání.

Karel byl rozvedený a my se rozhodli, že budeme žít v Čechách. Koupili jsme si krásný domeček. Tam chceme žít a možná bude i svatba. I když, ta není důležitá. Stačí, že zázraky se skutečně dějí.

Dana H. (61), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i