Neuplyne týden, kdy by nevyhledal pomoc lékaře. Neustále vzdychá a na něco si stěžuje. Z mého manžela se stal hypochondr!
Ani jsem si nevšimla, kdy to všechno začalo. Z počátku jsem totiž jeho stížnosti na zdraví brala vážně. Dokonce jsem ho sama nabádala, aby vyhledal lékařskou pomoc! Stačilo, aby trochu zavzdychal nebo sykl bolestí.
Hned jsem ho začala obskakovat a litovat. Vařila jsem nejrůznější čajíčky s bylinkami, mazala ho mastičkami nebo přikládala obklady. O užívání vitamínů ani nemluvě!
Nechal se prohlédnout
Byl z mojí péče nadšený a náramně si všeho užíval. Postupem času mně všechna tahle nadbytečná péče začala trochu vadit. Místo toho, abychom si vyšli na nějakou hezkou procházku, dřepěli jsme doma.
On nohu nahoře, na čele obklad a před sebou hrnek čaje. Já s knížkou, na kterou jsem se pro všechny jeho hlasité stesky nedokázala soustředit. „Tak běž k doktorovi, na rentgen nebo tak něco! Už se to s tebou nedá vydržet,“ neubránila jsem se výčitce.
Manžel se samozřejmě urazil. S bolestivým výrazem se belhal do kuchyně, že si uvaří něco dobrého. Sám a bez pomoci, jak zdůraznil. Jeho chování bylo prostě k nevydržení. U lékaře, kde už pobýval víc než doma, taky ničeho nedosáhl.
Předstíral i infarkt
Zrentgenované měl postupně všechno, co jen šlo. Odběry krve, rehabilitace, ultrazvuky, injekce proti bolestem. Všechno mu bylo málo! Jednou, zřejmě se dost nudil, si zavolal dokonce sanitku. Prý ho bolí na hrudi a asi se o něho pokouší infarkt!
Udělali mu na místě EKG a konstatovali, že mu nic není. Jen kroutili hlavami. Dost mě naštval, protože na jeho nočním stolku jsem našla rozečtenou knížku. Domácího lékaře. Měl ji zrovna na stránce, kde popisovali infarkt a jeho příznaky.
Prostě si nemoc nastudoval, pro větší věrohodnost! Aby toho nebylo málo, začal vyžadovat zdravou stravu, což obnášelo vaření nejrůznějších kaší ze super potravin, med a mixování ovoce na koktejly. Byla to pěkná otrava!
Už jsem byla zoufalá
Každé ráno jsem musela jít shánět nějaké čerstvé ovoce a zeleninu. On potom všechno důkladně zkontroloval a někdy taky půl tašky vyřadil. Měla jsem všeho právě dost. Jak to ale zařídit, aby se stal z mého hypochondra zase ten starý hodný Pepa, můj manžel?
Nevěděla jsem. O radu jsem poprosila svoji nejlepší kamarádku.
Byla to taková ženská od rány, skoro každý se jí bál. V jádru duše to ale byla moc hodná ženská, i když tak rozhodně nevypadala. „Martino, poraď mi,“ poprosila jsem ji a vylíčila, co mám poslední dobou doma za peklo.
Rozesmála se a nabídla, že dá mému muži výprask. Zděsila jsem se, ale ona mě ujistila, že to byl vtip!
Kamarádka poradila dobrou fintu
O trochu vážněji mi přece jen něco poradila: „Zkusila bych to po dobrém. On prostě vyžaduje jen tvoji pozornost. Tak mu ji dopřej, ale opačnou. Začni mu zdůrazňovat, jaký je štramák. Jak mu to sluší. A jak všechno zvládne! Přece žádný chlap nechce být navždy za nějakého chudáčka, ne?“
Moc jsem její radě nevěřila, ale za zkoušku stála. A taky, vše dávalo tak trochu smysl. Pepa začal být údajně nemocný hned po odchodu do důchodu. Místo všech koníčků si začal vymýšlet nemoci. Bylo to asi jednodušší, než se něčemu novému naučit!
Na nic jsem nečekala a jen co kamarádka odešla, začala jsem svému Pepovi lichotit. „Pepo, tobě to dneska nějak sluší! Vypadáš jako mladík. Škoda že jsi na tom tak špatně…“ tvrdila jsem mu a koulela laškovně očima. Zíral na mě dost nedůvěřivě!
Nemohl odolat
K večeři jsem mu přichystala pěkně šťavnaté kuřátko. Po všech těch kaších nemohl odolat! Ráno moje lsti pokračovaly: „Náš soused odvedle jede v létě k moři. Řekla jsem mu, že nemůžeme, když jsi tak nemocný.
Budu muset jet sama… Potřebuji si taky trochu odpočinout. Možná i na mě něco leze. Nevadí, viď!?“
Už je mu líp
Tentokrát bylo zřejmé, že se Pepa nachytal. U oběda jen tak prohodil, že je mu lépe. A další den mu bylo ještě líp! Koupila jsem mu fešácké tričko a přinesla z cestovky katalog. Chytil se, herec jeden. V létě jedeme k moři!
Jen aby tu hypochondrii nenahradil něčím jiným. Třeba nějakou tou druhou, třetí a čtvrtou mízou.
Helena M. (67), Tábor
