Domů     Svého milovaného vnuka nikdy neopustím!
Svého milovaného vnuka nikdy neopustím!
3 minuty čtení

Vždycky jsem měla svoje děti pod kontrolou. Stejně tak přistupuji i k vnukům. Jejich problémy mi nebudou nikdy lhostejné.

Můj nejstarší vnuk Jiří byl vždycky vzorem všech. Byl to rozumný, spolehlivý chlapec, který nikdy nešidil studium. Není divu, že se po střední škole dostal na vysokou v Praze. Našel si spolubydlení s kamarády, a tak se osamostatnil.

Snacha i syn nadšeně hlásili, jak se náš Jiřík zabydlel. Měl pokoj sám pro sebe a našel si brigádu, která mu vynášela. Jeho pokoj vypadal prý nádherně. Byla jsem zvědavá na to jeho snové království, které si vytvořil.

Návštěva

Nedočkavě jsem čekala, až mě pozve do Prahy a spolu si naplánujeme návštěvu divadla, procházku noční Prahou a můj drahý Jiřík mi dokonce slíbil wellness na má bolavá záda a nohy. Konečně přišla ta chvíle.

Čekal na mě na nádraží, na okraji Prahy, kde sídliště už vůbec nevypadalo jako naše hlavní město, mě vedl do vysokého činžáku. Byt byl velký a světlý, na to, že se o něj starali tři muži, jsem musela ocenit, jak čisto a uklizeno kluci měli.

Nebyl to on

Pokoj Jiřího byl skutečně luxusní. Bylo v něm ale až neskutečné horko. ,,Proč tu, Jiříku, tak šíleně topíš?“ zeptala jsem se. Vnuk býval vždycky otužilý sportovec. A najednou takový hic? Odpovědi jsem se ale nedočkala. ,,Dáš si čaj?“ Optal se mě, jako by chtěl moji otázku zamluvit.

Zatímco dělal můj oblíbený zázvorový nápoj, prohlížela jsem si byt do těch největších podrobností. Nakonec jsem si všimla kabelu, vedoucího z malé skříně. Od čeho asi tak může být? Nedalo mi to, abych do skříňky nenahlédla.

Jak jsem ale otevřela dveře, vyhrnulo se na mě místo prádla oslňující světlo a smrtící teplo. Zůstala jsem stát v němém úžasu s hlavou ve skříni. Spatřila jsem velké děsivé tajemství svého vnuka.

Můj vzorný a slušný vnouček, kterého jsme dávali všem za příklad, pěstoval ve skříni marihuanu!

Zírala jsem fascinovaně, jaký má chlapec ve své zahrádce systém. Nevěděla jsem, co dělat. Nemohla jsem přece udat vlastního vnuka! Čekala jsem, jak mi vše vysvětlí.

Na jeho pohledu bylo ale jasné, jak není vůbec šťastný, že jsem se o jeho „zahradničení“ dozvěděla.

Už mi bylo jasné, odkud se berou ty jeho dobře vydělané peníze. Doufala jsem, že si má slova vezme k srdci. Nikomu jsem nic neřekla. Věřila jsem mu. Když jsem k němu přijela krátce nato podruhé, skříň zmizela.

Kladu si to za vinu

Až později jsem si uvědomila, jak špatně jsem svého vnuka odhadla. Pronajal si garáž, a ta ve svých útrobách skrývala hned sedm takových skříněk z vetešnictví.

Brzy se na Jiříkovo kšeftování přišlo a nyní si musí odpykávat svůj trest. Rodina se od něho odvrátila. Já si ale dávám za vinu, že jsem nezasáhla hned, jak jsem se o jeho zahrádce dozvěděla. Třeba se to dalo zachránit.

Chodím za vnukem do vězení, jak jen to je možné. Aby věděl, že není sám. Věřím, že se poučí. Musí při něm někdo stát, jedině tak má šanci svůj život změnit. Nevím, zda dostuduje, ale práci si jistě najde a stane se z něho i otec rodiny.

Anna (72), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která