Vybrala jsem si špatně. Můj první kluk měl přítelkyně dvě, a mě si vzal jen proto, že jsem otěhotněla. Ta druhá ho za to proklela a já zažila opravdové peklo.

Je to už přes třicet let, co jsem se vdávala. Nebylo to vyloženě z lásky, ale z nutnosti. Byla jsem totiž těhotná. V té době bylo nemyslitelné, aby žena, která čeká dítě, nebyla vdaná. Proto jsme se s Tondou vzali. Svatba byla spíše úřední událostí. Velký problém ovšem nastal kvůli svatebním šatům.

Tondova matka si přála, abych si vzala ty, ve kterých se vdávala ona – a také její babička a kdoví, možná i prababička. Prý to je rodinná tradice. Nechtěla jsem o tom ani slyšet. Brečela jsem čtyři dny, že mám svatbu zkaženou. Měla jsem totiž vyhlédnuté šaty z půjčovny, které mi moc slušely.

Otec diplomat

Nakonec nastoupil můj tatínek, který je velký diplomat a dokáže ukecat každého. Domluvil se s tchyní na kompromisu. Šaty budou z půjčovny, šperky a závoj po babičce. Čelenka se závojem, náušnice i náhrdelník se mi líbily, tak jsem nebyla proti.

Krásně mi to sedělo a dohromady to vypadalo výborně. V den svatby, když mi závoj s čelenkou nasadila maminka na hlavu, a já se ozdobila šperky, mnou projel divný pocit. Takové zvláštní brnění po celém těle.

Míchaly se ve mně všechny možné emoce. Od těch dobrých, až po ty zlé. Nechala jsem si to ale pro sebe. Ve víru událostí jsem na ten pocit rychle zapomněla.

Špatná znamení

Obřad a svatba ale neproběhly bez problémů. Když si vzpomenu zpětně, osud mě varoval hned několikrát. Ještě v domě, když jsem šla do auta, se mi na schodech zvrtla noha a ulomil se mi podpatek. Na obřadu došlo k omylu a oddávající nás oslovil jinými jmény.

To považovaly moje babička s pratetou za špatné znamení. A ani tím to neskončilo. Když jsem měla říct ano, smekl se mi náhrdelník z krku a spadl na zem. Roztrhl se. A naše manželství? Rozhodně za moc nestálo. Po narození dcery jsem byla na vše sama.

Tonda byl pořád v hospodě. Při jednom rodinném obědě se navíc tchyně prořekla, že to její synáček zároveň se mnou táhl ještě s jednou holkou Ivetou. Znala jsem ji. Věděla jsem, že s ní chodil. Mě si vybral jen proto, že jsem otěhotněla.

Tchyně prohlásila, že se problémy daly čekat, když naše manželství Iveta proklela. V tu chvíli jsem si vzpomněla na všechna ta znamení. A bylo mi jasné, že tohle manželství nemůže vydržet. Je prokleté!

Ještě jednou

Tonda byl ztracený, choval se k nám den ode dne hůře a já nechtěla promarnit svou poslední šanci na šťastný život. Tak jsem nakonec odešla, abych ho našla jinde.

Odstěhovala jsem se do nedalekého městečka, našla jsem si přítele a s ním žiju dodnes. Žila jsem s ním nejprve třináct let, abych ho dobře poznala a až potom si ho vzala. Abych měla jistotu, že mě zase někdo neprokleje.

Dana (57), Ostrava