Domů     Víš co, Irenko, dám ti svůj hřebínek
Víš co, Irenko, dám ti svůj hřebínek
3 minuty čtení

Byla jsem ještě malá, chodila jsem teprve do druhé třídy. Doma se dělo něco divného. Máma mě naložila do auta a odvezla k babičce a dědovi na samotu.

Jelo se k babičce. Léto ještě ani pořádně nezačalo, v tu dobu jsem tam nejezdívala. Cosi se mi na tom nezdálo, ale jakmile jsem spatřila stavení na kraji lesa, pookřála jsem a na pochybnosti zapomněla. Vyběhla jsem z embéčka a babička se v té vteřině vyřítila ze dveří.

S radostným jekotem jsme si letěly vstříc a padly do náruče. Za ní se vynořil děda. Další jásot. V náručí nesl bílého králíčka a věnoval mi ho se slovy: „Je tvůj. Vymysli mu jméno.“ Byl to ráj.

Blaženě jsem hladila hebkého ušáka a nezajímala se o to, co se děje v pozadí. Máma hovořila s babičkou, ta zbledla, zapotácela se a na pár okamžiků ztratila vyrovnaný výraz. Potom jsem dala mámě pusu a zamávala koncovým světlům automobilu.

Léto jako sen

Babička s dědečkem se o mě starali snad ještě dojemněji než kdy dřív. Četli mi přání z očí. Dovolili mi vstávat už v šest, s tím bych doma nepochodila, a krmit s dědou slepice, kuřata, kachny, krůty, králíky, berany a tak dál.

Babička vstávala daleko dřív, pekla k snídani jahodové koláče. A když svítilo slunce, putovali jsme k lesní tůni. Nikde ani živáčka, jen zpěv ptáků, lesní jahody, koupání a piknik ve voňavé trávě. Jednou mě vzali večer na tancovačku, chtěla jsem to vidět.

Pořadatele, pana Holoubka, děda uplatil panákem slivovice. Přece jen, chodila jsem teprve do druhé třídy. Nic netrvá věčně. Stíny se prodlužovaly, dny krátily, slunce pálilo míň. Prázdniny končily a polní cestou kodrcala naše bledě modrá škodovka.

Jenže když jsem k ní přiběhla, zjistila jsem, že za volantem sedí cizí chlap. Zděšeně jsem ucouvla. Tohle asi bude nějaké nedorozumění. Kde je táta?

Pršelo

V ráji se rozpršelo. Babička nosila na stůl kančí guláš. Zavrtěla jsem hlavou, že nebudu jíst, a zírala na cizáka, jak se láduje šesti knedlíky. Tvůj nový tatínek, řekla máma.

Pochopila jsem, že mi tímto surovým způsobem skončilo dětství, a jakýsi slabý hlásek v nitru křičel o pomoc.

Děda vlekl k autu můj odřený kufr, babička a já jsme se ploužily za ním. Obrátila jsem se k ní, oči plné slz. „Babičko,“ zašeptala jsem. „Moc tě prosím, nemohla bych tu zůstat?

Chodit tady do školy?“ Moje zděšení se prohloubilo, když jsem zjistila, že také pláče.

Mlčky zavrtěla hlavou. „Nejde to, beruško moje,“ zašeptala. „Ale víš co?“ Vyndala z šedivého drdolu hřebínek přidržující účes. „Vzpomínej na mě. Dám ti svůj hřebínek.“ Mám ho dodnes, ten babiččin hřebínek. A vzpomínám.

Irena (58), Litoměřice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika