První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je můj opak. I přes neshody nám ale manželství vydrželo dodnes.

Vyrostla jsem v rodině pohodářů. U nás doma byl klid, legrace a velká pohoda. Chodili jsme po výstavách, jezdili na výlety. Jediné, v čem byli rodiče důslední, byla škola. Proto jsem vystudovala vysokou školu, a brzy si našla manžela. Byl to umělec. Naše manželství byla procházka rájem.

S naším synem Hynkem jsme chodili do divadel, na výstavy, cestovali. Vznášeli se společně na obláčku, až přišla tvrdá realita.

Manžel si neohlídal pracovní zakázky, a protože byl velký snílek, dostal se do obrovských finančních potíží, které zapříčinily rozpad našeho manželství. Dlouho jsem byla s Hynkem sama. Až jsem potkala Josefa.

Dědek Josef

Byl jedináček, jeho rodiče ho měli dost pozdě. Choval se jak suchar, všechno měl naplánované, a běda, když se něco vychýlilo. I když jsme byli oba zamilovaní, hned od počátku jsme vnímali rozdíly mezi námi.

Vadilo mu, že po sobě okamžitě neumyju hrnek, že si oblečení nechám přehozené přes židli, nebo že vstanu a hned po sobě neustelu. Vyžadoval, abych denně vařila, obložený chleba k večeři mu nestačil. Já se zase těžko srovnávala s jeho denním režimem.

Hynek byl naštěstí hodný chlapec a řád poslušně snášel. Jenže pak se narodila Kamilka.

První rok proběhl celkem v klidu. Josef mi nemluvil do toho, jestli kojím, čím přikrmuju, to na mě zkoušela jen jeho matka. Ovšem jakmile začala Kamilka chodit a rozhazovat hračky, nastalo peklo.

Ústupky

Neustále jsme se hádali. Museli jsme se hodně milovat, když jsme to všechno nakonec ustáli. Dnes jsme oba v důchodu a shodli jsme se na tom, že jsme oba udělali hodně ústupků, a že to bylo pro naše dobro.

Manžel už není takový suchar, a já si po sobě ráno, když vstanu, ustelu postel. Inu, protivy se přitahují a v manželství se nenudí, a mohou se vzájemně od sebe hodně naučit. Já a můj manžel jsme toho důkazem!

Sofie (70), Praha