Domů     Duch mě pronásledoval, abych v něho uvěřila
Duch mě pronásledoval, abych v něho uvěřila
3 minuty čtení

Vždycky jsem se smála vyvolávání duchů. Pak jsem se ale jednou nechala přesvědčit a na seanci šla. A tam si mě našla neklidná duše.

Ze skupiny čtyř holek kamarádek jsem byla jediná, kdo měl o duchách pochyby. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě přemlouvaly, abych to s nimi zkusila, že nebudu litovat. Nakonec jsem souhlasila, že se k jednomu sezení připojím. Marcela navrhla, abychom se sešly za úplňku u ní doma.

Postava v zrcadle

Chtěla vyvolat ducha svého otce, který jí celý život ubližoval. Chtěla mu říct, jak moc ho nenávidí. Marcela připravila svíčky a desku k vyvolávání duchů.

Než začal samotný obřad, dlouho jsme jen seděly a zhluboka dýchaly, abychom se správně naladily a zkoncentrovaly se.

Já byla navíc pořád skeptická a nevěřila jsem, tak jsem tajně všechny holky v kruhu pozorovala a v duchu se jim smála. Marcela postupně říkala, co máme dělat. Vzít se vzájemně za ruce a stále vnímat svůj dech. Poté jsme opakovaly její slova, abychom vyvolaly ducha jejího otce Josefa.

Opakovaly jsme to třikrát po sobě. Když jsme to řekly naposledy, otevřela jsem oči. Holky byly soustředěné a čekaly na zázrak v podobě ducha. Já jsem se podívala do zrcadla, které stálo přímo proti mně. A začala jsem ječet hrůzou.

Viděla jsem v něm naprosto zřetelně postavu muže. Vypadal jako zombie. Holky se mě snažily odtrhnout od zrcadla, na které jsem se konsternovaně dívala a nemohla se pohnout. Trvalo jim dlouho, než mě probraly z toho transu.

Chtěl mě potrestat

Zmateně jsem se rozhlížela po místnosti. Slyšela jsem nějaký tichý pláč. „Kdo to tu pláče?“ zeptala jsem se. Holky se na sebe vzájemně podívaly. „Nikoho neslyšíme,“ řekla Marcela vykuleně. „Jak to, že ne? Slyším to tamhle z toho rohu,“ ukázala jsem do temného kouta místnosti.

Pláč v tu chvíli utichl. Chvíli jsme tam zíraly, pak se tím místem Marcela prošla. Byl klid. Nakonec jsme se sebraly a šly domů. Od té chvíle mě ale pronásledovaly šílené noční můry. Začala jsem se bát tmy. Musela jsem spát v osvětlené místnosti.

Dlouho jsem to holkám nechtěla přiznat, protože na duchy přece nevěřím! Nakonec jsem se svěřila Marcele. Ta si to vysvětlila tím, že jsme vyvolaly nějakého jiného ducha a ten mě pak pronásledoval. Možná to byl trest za to, že jsem na duchy nevěřila.

Lenka (52), Sokolov

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.