Domů     Chtěla jsem velkou rodinu!
Chtěla jsem velkou rodinu!
6 minut čtení

Téměř celý život jsem žila jako jedináček. Neměla jsem sourozence a ani moje snaha mít svoji velkou rodinu se nenaplnila. A pak došlo ke zvratu.

Tak takovou veselici naše vesnice už dlouho nezažila. Snad jedině, když měli dobrovolní hasiči sto dvacet let. Jenže teď slaví moje rodina a malá chata i pozemek doslova praská ve švech. A to ještě nepřijeli úplně všichni.

I tak je to úžasné. Nepoznala jsem sice svoje pravé rodiče, ale daleko důležitější pro mě je, že jsem našla všechny tyto lidičky, kteří dělají ve vesnici takový velký rozruch. Jak by také ne.

Milí sousedé

Když mi byl necelý rok, vzali si mě rodiče domů z kojeneckého ústavu. Odložila mě tam moje biologická matka. Že jsem adoptovaná, jsem dlouho vůbec netušila. Moji adoptivní rodiče byli velice hodní, měli jen mě, a tak si mě neuvěřitelně hýčkali.

Bydleli jsme ve městě, ale sem na chalupu jsme jezdili víkend co víkend a maminka tu se mnou bývala i část prázdnin. Milovala jsem to tady. Bylo tu nejen krásně, ale žili tu i přívětiví sousedé. Byl tu vždy klid.

Táta nás zradil

Měla jsem opravdu moc krásné rané dětství. Až do chvíle, kdy se táta rozhodl nás opustit. Bylo to zcela nečekané, a nejen pro mě. Maminka se zhroutila. Bylo mi čtrnáct a tehdy jsem nechápala, že nás otec mohl opustit kvůli mladší ženě, se kterou čekal dítě. Svoje dítě!

Já ale nevěděla, že nejsem jeho a že mě pro svou vlastní krev klidně opustil. Hrozně mi to vadilo. Zlobila jsem se na něj, ale i na mámu. Kdybych měla nějaké sourozence, třeba by nás otec neopustil.

Konečně znám celou pravdu

Žily jsme s maminkou ještě další dva roky samy. Pak přišla další rána. Maminka vážně onemocněla a zhoubná choroba jí velmi rychle ukrajovala život. Tehdy si konečně maminka se mnou otevřeně promluvila a já se dozvěděla, že jsem adoptovaná.

A také, že jsem neměla žádné sourozence, protože moji adoptivní rodiče nemohli mít děti. Tedy maminka. Pěkně se mnou ty informace zamávaly. Ale ještě mnohem horší bylo to, že maminka brzy poté, co mi všechno řekla, umřela. Najednou jsem byla na světě sama a skončila jsem v děcáku.

Krušné dva dlouhé roky

Až do plnoletosti jsem byla v domově, kde jsem velmi trpěla. Stýskalo se mně po mamince i tátovi. Ten si mě nakonec vzal k sobě. Měla jsem malého nevlastního brášku a mohla jsem pokračovat ve studiu na střední škole, dodělat maturitu.

Už tehdy jsem se pokoušela zjistit něco bližšího o mých biologických rodičích, ale moc se mi nedařilo. Otec byl neznámý a matku nešlo dohledat. Potřebovala jsem si sehnat práci, a tak jsem pátrání odložila.

Nepovedený vztah

Nastal mi nový život. Nová práce, noví přátelé, nové bydlení v podnikové garsonce. A tehdy jsem potkala Richarda. Byl vlastně moje první skutečná láska. Byla jsem nezkušená a vrhla se do vztahu po hlavě. Brzy jsem také zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem nadšená, ožily moje sny o velké rodině plné krásných dětí.

Richard ale právě nadšený moc nebyl a do svatby se také nehrnul. Než se však o svatbě začalo vůbec mluvit, skončila jsem v nemocnici. Mé těhotenství bylo mimoděložní. A vše se tím rázem vyřešilo. Dítě ani svatba se nekonaly a my s Richardem se rozešli.

Konečně přišel ten pravý

Trvalo mi dalších pár let, než jsem zase začala důvěřovat mužům a především sobě. S diagnózou, že už pravděpodobně nebudu mít děti, jsem si připadala méněcenně, jako mrzák. Naštěstí jsem poznala Ivana.

Byl rozvedený a jeho dva pubertální kluci byli velice milí. Brzy jsme přišli na to, že spolu chceme žít, a tak jsem se konečně dočkala své první svatby.

Jaruška se nám moc líbila

I když Ivan by byl rád měl ještě dítě se mnou, nedařilo se. Došlo na slova lékařů. Opravdu jsem děti mít nemohla. Naštěstí nás to s Ivanem nerozhádalo. Rozhodli jsme se totiž po čase, že si nějaké dítě adoptujeme a poskytneme mu krásný domov.

Po všem zdlouhavém papírování jsme se konečně mohli jít podívat do domova. Jaruška, malá princeznička, nám ihned padla do oka. Dnes je z ní už velká slečna.

A co příbuzní?

Když jsme si domů přivedli Jarušku, uvědomila jsem si, že i já jednou budu muset řešit otázku, jak jí říct, že je adoptovaná, že má rodiče, kteří ji nechtěli. A tehdy jsem znovu pocítila touhu zjistit něco víc o mých pravých příbuzných.

A proto jsem začala intenzivně pátrat. Velice obětavě mi v tom pomáhal můj manžel a brzy se nám podařilo zjistit několik zásadních věcí.

Je jich hodně

Ukázalo se, že moje biologická matka pochází ze sedmi dětí. Ona sama, poté, co mě odložila do kojeňáku, emigrovala do Německa a tam měla ještě další tři děti, moje sourozence. Ti samozřejmě mají děti, mé neteře a synovce a ti už mají zase své potomky.

Matka už nežije, takže se nedozvím, proč zrovna mě odložila a nikdy se o mě nezajímala. Ale pravděpodobně chtěla v Německu začít nový život a za sebou spálit mosty. Ale moji nově nalezení příbuzní měli radost, že jsme se našli, a chtěli se se mnou setkat.

Naše stará dobrá chalupa

Po svých adoptivních rodičích jsem zdědila moji milovanou chalupu z dětství. Tam jsem tedy mé „německé“ příbuzné pozvala. Neodmítli a přijeli všichni! Konečně mám velkou rodinu, jak jsem si vždycky přála.

Ale to ještě zdaleka není vše. Rodiny od mých tet a strýců z máminy strany jsou rozstrkané po světě a některé jsem už kontaktovala. Možná že příští rodinné setkání bude ještě větší.

Helena J. (58), Prachatice

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud