Domů     Můj syn mi zachránil život
Můj syn mi zachránil život
2 minuty čtení

Díky svému hodnému a velkorysému synovi žiju. Zachoval se vážně úžasně, přesto, že jsem mu tak ublížila.

Dnes přijde Josef i se svou rodinou na oběd. Už se na ně moc těším, i když mám také trochu trému. Vlastně dost velkou trému. Před třemi měsíci jsem o jejich existenci nevěděla a ani se o to nezajímala.

Vím, byla to neomluvitelná chyba. Jenže člověk někdy dělá věci, za které se později moc stydí, ale které už nejde vzít zpátky. A vůbec netuším, zda to budou ochotni pochopit moji hosté.

Byla jsem příliš mladá

Josef se mi narodil, když mi bylo sedmnáct. Jeho tatínek se zalekl zodpovědnosti a rychle utekl, ještě když jsem byla těhotná. Po domluvě rodičů jsem proto tehdy souhlasila, že si dítě nenechám a dáme Josefa k adopci.

V tu chvíli to pro mě byla vyřízená věc. Byla jsem mladá a nevyzrála. Stačilo mi, že jsem mohla žít volně, bez závazků dál. Za několik let jsem potkala Milana, skvělého muže, a založila rodinu.

Musím se přiznat, že tehdy jsem o Josefovi nic nevěděla a nechtěla jsem, aby se o něm dozvěděly mé a Milanovy děti.

Mé tajemství znal jen Milan. Nic mi nevyčítal, ale myslel si, že by bylo dobré Josefa najít. Já z toho ale měla velký strach. Bála jsem se konfrontace s dospělým synem.

Slova lékařů mě vážně zaskočila

Moje štěstí netrvalo příliš dlouho. Onemocnění ledvin se zhoršovalo až do chvíle, kdy jediným řešením selhávajících orgánů byla transplantace. Všichni z mé rodiny byli vyloučeni jako vhodní dárci a moje čekání na záchranu se zdálo marné. Pak se ale stal zázrak a našel se dárce.

Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit

Pár dní po operaci jsem se jednoho rána probudila a u mé postele seděl usměvavý mužský. Byl to můj syn Josef. Manžel ho bez mého vědomí ve chvílích, kdy se moje vyléčení zdálo beznadějné a nezbývalo mi mnoho času, našel a přesvědčil k testům. Byl vhodným dárcem.

Můj syn, který se na mě právem mohl zlobit, mi zcela samozřejmě a bez zaváhání daroval jednu svoji ledvinu. A zachránil mi tak život. Přesto, že na adopci kdysi dávno nakonec nedošlo a on celé dětství strávil v děcáku. Jen kvůli mně.

Vendula H. (51), Beroun

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.