Domů     Bratr má vše, a já skoro nic!
Bratr má vše, a já skoro nic!
5 minut čtení

Majetek bývá kamenem úrazu mnoha rodinných vztahů. Věděla jsem, že to hrozí i u nás. Ale to, co se stalo, předčilo veškerá má očekávání.

Moje dcera Veronika se tváří dost naštvaně a je mi jasné, že se mnou nesouhlasí. Ona, zdatná právnička, by šla do sporu, protože tvrdí, že se naše závěť dá jednoduše napadnout. Já se ale už dávno rozhodla, že to nechám být. Nemám chuť se dál dohadovat. Vždyť s bratrem vlastně celý život nic jiného neděláme.

Měl být můj ochránce

Můj bratr Jiří se jako bratr nechoval, už když jsme byli malí. Holky ve škole mi ho samozřejmě záviděly. Každá by chtěla přece mít staršího bratra ochránce. Jenže to Jiří rozhodně nebyl. Jiří byl vždy až příliš opatrný a hleděl především na sebe.

Kvůli mně by proto do nějakého konfliktu nešel. Nepamatuji se z té doby na nic, co by pro mě udělal. Nikdy se mě nezastal. Už tehdy mezi námi bylo podivné napětí. Při tom já tolik toužila po bratrově zájmu a přátelství.

Rodiče to vůbec neřešili

Maminka s tátou museli vidět, že to mezi námi nefunguje, ale nesnažili se to nijak řešit. A tak jsme vlastně vyrůstali s bratrem vedle sebe, ne spolu. Až konečně nastala ta chvíle, na kterou jsme oba čekali. Konečně jsme vylétli z hnízda a každý někam jinam.

Úspěšný pan podnikatel

Naše cesty se rozešly a my se scházeli už jen na povinných rodinných setkáních. Mezitím náš táta začal podnikat. Založil si malou firmu. Dařilo se mu a firma se postupně rozrůstala.

Finančně se tedy rodičům dařilo a můj bratr Jiří nešetřil chválou na tátovy schopnosti.

Bylo to vždy tak přehnané a neupřímné. Já to nedokázala. Ne že by mě tátův úspěch netěšil, ale zase jsem tolik váhy bohatství rodičů nepřikládala. Přišlo mi normální, že mám šikovné, schopné rodiče. Moje maminka ale byla odjakživa velmi chtivá pochval. I kdyby se ta chvála netýkala přímo jí, ale manžela.

Vždyť toho skvělého chlapíka si přece vybrala ona. A můj bratr to moc dobře věděl. Stal se tak máminým favoritem. Když potřeboval půjčit, vždy přesvědčila otce, aby mu ty peníze dal. Měl přece rodinu a žil spořádaně.

To já byla v očích mámy nezodpovědná, svobodná žena bez ambicí, která si ani dostatečně neváží svých rodičů.

Konečně se usmálo štěstí

Když už jsem přestávala věřit, že najdu nějakou spřízněnou duši, objevil se Milan. Hodný a sympatický muž, do kterého jsem se hned zamilovala.Po roční známosti jsme se vzali a ještě si stihli založit rodinu. Maminka měla velkou radost a naše vztahy se výrazně zlepšily.

Maminka si oblíbila svou vnučku Verunku, a často jsme se proto navštěvovali. Ráda mi ji pohlídala nebo jsme se jen tak sešly my dvě na kus řeči. To s velkou nelibostí snášel můj bratr, který měl strach, že u mámy ztratí svá privilegia.

Otec náhle odešel

V momentě, kdy se zdálo, že je v naší rodině vše celkem v pořádku, nás potkalo strašné neštěstí. Můj, jinak vždy zdravý otec, v plné kondici dostal infarkt, který bohužel nepřežil. Bylo to tak nečekané, že jsme chvíli všichni doslova zamrzli.

Matka se nakonec rozhodla řídit firmu dál a nám dala jako dědictví určitou finanční částku.

Firma mě nezajímala

Peníze se mi sice hodily, ale víc mě trápilo, že nás táta tak brzy opustil. Zato Jiří se už viděl majitelem tátovy firmy. Maminka se ale po dvou letech rozhodla firmu prodat. Koupila si malý byt a zbytek peněz z prodeje uložila do banky.

To bratra pěkně nadzdvihlo a nastaly mezi nimi neustálé neshody. Poprvé v životě se matka přimkla víc ke mně a na Jiřího si stěžovala. Bratr své styky s maminkou omezil.

Vážná nemoc nás spojila

Když mamince diagnostikovali rakovinu, začala jsem se o ni starat. Potřebovala nejen faktickou pomoc, ale také velkou psychickou podporu. Bratr náhle neměl na nic čas.

Zajímat se začal teprve tehdy, když se maminčin stav zhoršil natolik, že musela zůstat už natrvalo v nemocnici.

Byla jsem ráda, že se ti dva nakonec zase usmířili. Omámená prášky a silnými bolestmi se mi maminka ztrácela před očima. Když odcházela, držela jsem ji za ruku do poslední chvíle.

Překvapení bylo velké

Pak následoval neskutečný šok. Jediným, kdo se stal vlastníkem dost značného jmění, včetně mámina bytu, byl Jiří. Firmu i byt mu darovala. Na mě pak jako dědictví zbyly peníze z běžného účtu.

I o ty jsem se musela s bratrem podělit. Nechápala jsem to, ale do smrti nezapomenu na ten vítězoslavný bratrův pohled, který jasně říkal: zase jsem tě dostal. Odešla jsem domů s pláčem.

Co se tedy vlastně stalo?

Na myšlenku darovat majetek přivedl samozřejmě matku můj bratr. Jak ji pak přesvědčil, že všechno, tedy téměř všechno, dostane on, je těžké zjistit. Ty smlouvy jsou nedávné. Vše je tedy legální. Nevím, proč mi o tom maminka neřekla.

A netuším, co ji k tomu vůbec vedlo. Moje dcera by to ráda řešila. Já ale už nechci mít se svým bratrem nic společného. Ať se těmi penězi třeba zadusí. Mamince to tolik nezazlívám, ale jeho už nechci nikdy v životě vidět.

Petra L. (56), Liberec

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.