Domů     Proč si musím nechat zajít chuť cestovat?
Proč si musím nechat zajít chuť cestovat?
3 minuty čtení

Mým snem bylo stát se letuškou. Rodinná diagnóza mi ale takovou práci znemožnila. Až dcera si tento sen splnila. Podědila pevné zdraví po tatínkovi.

Od dětství si pamatuji, jak bývala maminka každou chvíli oteklá a špatně dýchala, táta ji vozil na pohotovost. „Máte silné alergické reakce,“ říkal jí obvodní doktor. „Ale nějak se nám nedaří zjistit, na co.“ A tak to bylo stále dokola.

„Nojo, tu alergii máme v rodině,“ povzdychla si pokaždé maminka. „Už moje babička vyprávěla o svém dědovi, že se málem udusil a prateta na tom nebyla lépe.“

Náhle je vše jinak

A pak přišel ten osudný den. Krk měla oteklý a dýchala stále hůř. Táta zavolal sanitku. Umřela během převozu do nemocnice. Byl krásný srpnový den a všechno bylo najednou jinak. Zůstali jsme s tátou a s mladším bráchou Pavlem sami.

Nějak jsem si nemohla v hlavě srovnat, že ta usměvavá, teprve dvaačtyřicetiletá žena tu najednou s námi není. Brácha to nesl zvlášť těžce a stres z maminčiny smrti si vybral svou daň.

Neštěstí nepřišlo samo

Když jsem dva měsíce nato přišla ze školy, našla jsem tátu sedět u stolu a plakat. „Náš Pavlík zemřel. Ještě ráno tady seděl!“ Pavel odešel do školy. Při hodině se najednou chytil za krk a padl na lavici.

Přestože tam byla záchranka za pár minut, pro bratra bylo pozdě. „Silná alergická reakce,“ řekli lékaři zase.

Já jsem svým prvním otokům do té doby nevěnovala pozornost. Spouštěčem se stal stres ze ztráty maminky a bratra. Najednou se objevil otok i na obličeji. Tak jsem prošla střední školou k maturitě a odešla na vysokou školu do Prahy. Tam jsem potkala Jirku. Přisedl si ke mně v menze.

Úplně jsem se ho lekla a automaticky si přikryla tvář rukou. Ten den jsem vypadala zase jako kačer Donald. – „Co to tam máš?“ zeptal se. – „Alergie,“ špitla jsem. – „To se mi nezdá,“ vrtěl hlavou.

„Nedávno nám zrovna vyprávěli na přednášce o nemoci, která se projevuje otoky. Chodím na medicínu, víš?“ Ještě u oběda mě pozval na rande.

Donutil mě jít na odběr krve. Tak jsem se dozvěděla tu podivnou diagnózu – vzácné dědičné onemocnění – označené názvem hereditární augioedém, který nikomu nic neříká, a bohužel ani mnohým lékařům. Léčí to jako alergii. Proto zemřeli maminka i bratr. Nikdo jim nestanovil správně diagnózu.

Můj manžel je poklad

Po svatbě s Jiřím jsem se bála otěhotnět. Ta dědičná nemoc mě pronásledovala jako noční můra. On mě ale utěšoval, že si s tím jako lékař poradí. Naše dcera je zdravá, nikdy se u ní žádný projev mého rodinného prokletí neukázal.

I když docházím pravidelně na kontroly a se svou nemocí jsem se naučila žít, nikdy mě neopustil strach z vycestování do zahraničí.

Můj sen být letuškou, mi splnila dcera. Ze svých cest mi jako letuška přiváží fotografie, videa a zážitky. Jsem moc šťastná, že se jí ta zpropadená nemoc vyhnula, snad ušetří i její děti – mé vnoučky.

Lucie (59), Praha

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.