Domů     Náš vztah se sestrou je na bodě mrazu
Náš vztah se sestrou je na bodě mrazu
5 minut čtení

Já a má mladší sestra jsme vždy byly naprosto jiné. Já se ráda učila, byla vzorná, věděla jsem kam směřovat. Ona byla pravý opak. Jednoho dne se náš vztah rozpadl úplně. Mrzí mě to.

Moje sestra Kamila a já jsme tak nějak vždycky zápasily. Jako malé jsme působily spíš jako dva kluci. Hned jsme si vjely do vlasů, praly se a žalovaly na sebe. Odmalička jsme se nemělymoc rády a já vlastně nikdy nechápala, proč.

I maminka s tatínkem z toho byli zoufalí. Ale jako premiantka třídy jsem věděla, že na zadek dostane Kamila.

„A dost!“ křičela vždy maminka, když jsme se začaly řezat v pokojíčku. Kamila hlavně nesnášela, když já se v tichosti ve své části pokoje učila a připravovala si věci do školy na druhý den.

Ona jen hodila tašku do kouta a utekla na zahradu, a dokud jí rodiče nevynadali, že ještě nemá úkoly, nic neřešila.

Nesnáším tě!

Pamatuji si, jak jsem ve škole řešila anonymní útoky. Někdo psal různě po lavicích, chodbách, nechával v šatnách vzkazy, že jsem zlá, zákeřná mrcha. To mě štvalo, vždy jsem se snažila být v kolektivu oblíbená a vycházet s každým.

Jednoho dne jsem Kamilu přistihla, jak ryje kružítkem do lavice, že jsem blbá. Tehdy mi to celé došlo, že právě moje sestra je ta, která mě opravdu nesnáší. Když jsem se chtěla usmířit, už tehdy si vše vyjasnit, dala mi facku a utekla.

Po letech

Nenávist mé sestry vůči mně nezmizela ani po škole. Když jsme byly dospělé, každá jsme začala bydlet se svými partnery a vlastně se vůbec nevídaly. Postupem času jsme se nesetkávaly ani třeba o Vánocích.

Kamila se rodičům vždy vymluvila, že jí není dobře, že musí moc pracovat a většinou přijela k rodičům až po svátcích, kdy já už tam nebyla.

Nechtěla jsem to nechat jen tak, jednoho dne jsem se tedy rozjela k ní domů a chtěla konečně vše vyřešit a začít se svou o dva roky mladší sestrou úplně od začátku.

Sestra vůbec nebyla nadšena, když viděla, že ve dveřích stojím právě já. „Co tu sakra děláš?“ sykla na mě. Já se nechtěla nechat odradit a řekla jsem, že se chci usmířit.

Kamila mi nakonec všechno řekla, vyprávěla o tom, jak na mě žárlila, že já jsem byla oblíbenec rodičů, nosila domů krásné známky a byla jsem zkrátka pýchou rodiny.

Zato ona, má mladší sestra, byla prý jen taková šedá myš, neúspěšná a neoblíbená. To se bohužel nezměnilo ani v dospělosti. Já pracovala už jako finanční ředitelka, ona na benzinové pumpě jako prodavačka.

Nemoc

Kamila mi prostě odjakživa záviděla. Ale copak za to můžu? Nikdy jsem jí nic špatného ne-

udělala a moje chyba nebyla, že mě rodiče měli raději. Byla ale zásadní chyba jí něco takového říct.

Okamžitě mě z bytu vyhodila a já věděla, že šance na naše smíření je naprosto nulová. Naprostý šok přišel zhruba po deseti letech. Naši rodiče zemřeli a pár měsíců nato jsem obdržela další smutnou zprávu. Od Pavla, manžela mé sestry, jsem se dozvěděla, že Kamila má rakovinu prsu.

„To nemůže být pravda!“ zakřičela jsem do telefonu švagrovi, který mi tuto příšernou novinu oznámil. „Přijeď se za ní podívat, určitě ji to potěší,“ prosil mě Pavel. Nevěděla jsem, jak mě po letech sestra přivítá, zvlášť když zažívá tak šílené období.

Je to tvoje vina

S Kamilou jsme se neviděly několik let a bohužel i návštěva po tak dlouhé době se vůbec nevydařila. Pavel se snažil celou situaci korigovat a uhlazovat, aby se dvě sestry, které se odmalička nemají v lásce, konečně v tak těžké situaci usmířily.

„Kamilo, chci ti pomoct, jsem tu pro tebe,“ řekla jsem mile sestře. Ona mi ale jen stroze odpověděla „to určitě.“ Nechápala jsem, že prostě ani v této chvíli se nechce usmířit a že ji naše dětství leží tolik v žaludku.

„Je to všechno tvoje vina, kdybych se kvůli tobě tak nenervovala, nikdy bych neonemocněla!“ rozkřikla se na mě, a to jsem už nevydržela a v afektu jsem řekla, že si za to všechno může jen sama, že ji osud potrestal.

Hned jak jsem to vypustila z úst jsem věděla, že tohle mi neodpustí už nikdy.

Na dálku

Během nemoci jsem se sestře dál snažila pomáhat. Tedy musela jsem být nápomocna zdálky. Často jsem udělala nákup a nechala jí ho za dveřmi, její manžel Pavel se mnou naštěstí stále komunikoval, a já tak věděla, že sestřin zdravotní stav se po operaci lepší. Připadala jsem si jako takový tichý společník.

Sestra se mnou pořád nemluví. Jsem ale ráda, že alespoň s Pavlem jsme se stali přáteli. Mé děti a už i vnoučata jsou zvyklí, že strejda Pavel je občas přijde navštívit. Tetu Kamilu ale viděly jen párkrát.

Od Pavla jsem se dozvěděla, že Kamila nakonec celou nemoc porazila a v rámci možností pluje životem tak, jak byla zvyklá.

K důchodu si chodí přivydělávat do jedné prodejny a se mnou se stále nebaví. Nikdy by mě nepadlo, že dětství mezi sourozenci tak zásadně ovlivní celý život. Stále si říkám, že už není tak dlouhý a já bych to všechno chtěla alespoň na stará kolena urovnat. Ale vážně už nevím, co a jak dělat…

Petra (62), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika