Domů     Nejhezčí dovolená na zahradě
Nejhezčí dovolená na zahradě
5 minut čtení

Vnoučatům jsme slibovali prázdniny u moře, ale všechno bylo nakonec jinak. Kvůli nedostatku peněz jsme je mohli pozvat jen na naši zahradu.

Něco jsme měli našetřeno, a tak jsme naše čtyři milovaná vnoučata nalákali na dovolenou u moře. Ale ne na jen tak ledajaké moře! V Řecku a pěkně s jídlem a několika bazény. Manžel říkal, že když už se odvážeme, tak pořádně!

Těšili jsme se na moře

Dcera měla dvě téměř desetileté holčičky. Dvojčata se narodila předčasně a s velkými zdravotními problémy. Dcera několik let chodila po doktorech a nemocnicích. Byla ztrápená a unavená.

Její manželství nevydrželo a povedený otec holčiček si našel mladší, veselejší a méně ustaranější. S ní si pořídil další dvě děti, a tak platil minimální výživné. Syn se zase pro změnu staral sám o dva kluky. Osmiletého a devítiletého. Přišel k nim dost zvláštním způsobem.

S manželkou je osvojili a ona hned vzápětí přišla do jiného stavu. S jiným mužem! Oběma potomkům jsme s manželem pomáhali, jak to jen šlo. I finančně, samozřejmě. To moře měla být jakási třešinka na dortu. Těšili jsme se všichni už od Vánoc. Bohužel, jak se říká, co se může pokazit, to se pokazí!

Peníze spolkly opravy

„Teče kotel, budeme potřebovat nový!“ posteskl si manžel, ale toho dne to nebyla jediná špatná zpráva. Odpoledne přidal dřevomorku na půdě a večer rozbité auto. Myslela jsem si naivně, že vše pokryje nějaká pojistka, ale opak byl pravdou.

Už několik let totiž manžel žádnou pojistku neplatil. Aby ušetřil! „Na dovolenou můžeme zapomenout…“ konstatoval a do očí se mu draly slzy. Něco takového jsem snad ještě u svého vždy racionálního manžela nezažila. Chtělo se mi také zoufat, ale musela jsem udržovat bojovného ducha.

„No, jsou horší věci. Naplánujeme na každý den nějakou aktivitu a děti budou spokojené! Tedy, snad…“ utěšovala jsem ho. On odešel hned ke knihovně, kde měl někde mít ukryté svoje poklady z dětství, kdy býval skautem. Že by mohly děti třeba bavit.

Požár všechno dorazil

Podle ohmataného zápisníčku naplánoval každý den, který jsme měli s dětmi strávit. Bojové hry, luštění hlavolamů, táborák. Ale jak už jsem psala, vše, co se může pokazit, se pokazí. „Hoří!“ zaslechli jsme k ránu. A opravdu. Sousedův dům byl zahalený kouřem. Asi usnul s cigaretou v ústech, či co.

Naštěstí se ho podařilo zachránit. O kousek dál totiž sídlili dobrovolní hasiči. Byli u něho coby dup. Soused musel do nemocnice, ale jeho domek byl z toho hašení mokrý jako houba.

My mu obstarávali jeho zvířenu čítající dvě kozy, králíky, slepice a také pejska, kočku a několik malých černých pašíků. Práce to bylo požehnaně.

Vnoučata se vyznamenala

Vnoučata se hned první den prázdnin tvářila dost otráveně. Nedivila jsem se jim. Místo moře taková pohroma! „Miláčkové, jste naše jediná spása, čekáme jen na vás, že nám konečně pomůžete!“ zvolal manžel upřímně.

Všimla jsem si, jak to ty naše malé rozmrzelce potěšilo. Obhlédli terén a rozdělili si práci. „Dědo, měli bychom panu sousedovi vymalovat, aby se nevracel do takové špíny,“ prohlásila Anička a její sestra Janička hned doplnila: „A umýt okna.

A také zasázet nějaké kytičky. Aby nebyl děda Pepa smutný, když vyhořel!“

A tak ráno děti vstávaly dřív než my. Pospíchaly. Měly toho hodně na práci! Nenudily se ani minutu a my také ne. Sousedův baráček jsme napřed museli vyvětrat a vysušit.

Příští rok dojde i na náš domek

Až večer došlo na naplánované hry a táborák. První měsíc prázdnin utekl jako zběsilý. Pobyt si děti prodloužily. Prý něco tak zábavného nikdy nezažily! Pozvaly si i kamarády, abychom to všechno stihli.

Kluci dokonce založili na internetu nějaký ten blog, či jak se tomu říká. Každý den fotili, co vykonali. Když se vrátil soused z nemocnice, nestačil se divit. Čekal ho uklizený a vymalovaný domek, kvetoucí zahrádka, spokojená zvířátka a oslava na přivítanou!

Děti všechno úžasně bavilo

„Děti, příští rok už k tomu moři určitě pojedeme,“ sliboval manžel, ale odměnou mu byly jen zklamané pohledy jeho vnoučat. „A to jako musíme? My bychom raději zase něco opravovaly!“ tvrdily děti a my začali s manželem přemýšlet o rekonstrukci našeho obydlí.

Práce tu bylo víc než dost! Třeba by mohly přiložit ruku k dílu. Myslím, že se naučily spoustu věcí, které by neznaly, kdybychom se váleli na pláži.

Jarmila K. (65), Cheb

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.