Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní. Když ale přišly děti a problémy, stal se z něho ublížený hysterik. Neměla jsem vedle sebe muže, ale rozmazlené dítě.

Luboš je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Vždycky mu se vším ustoupili, byla jsem svědkem jeho hysterického výjevu, kdy se choval jako malé dítě, hned na začátku našeho vztahu. Vkřískal, nadával, rozcapoval se.

Říkala jsem si, že nikdo není dokonalý. Když mě dva roky nato požádal o ruku, souhlasila jsem.

Během následujících let se nám narodily tři děti. Nikdy jsme se s Lubou moc nehádali, byli jsme oba vcelku bezkonfliktní. Věděla jsem, že když ho nijak nevyprovokuji, bude klid. On ke mně přistupoval stejně, proto naše manželství bylo šťastné. Ještě po narození druhého dítěte to šlo.

Časovaná bomba

Dcera i syn byli malí a neprosazovali si svůj názor. Jak nastoupila ale dcera do školy, začala se objevovat první bouřková mračna. Já se měla co otáčet už kolem tří malých dětí a manžel se dostal do pracovních problémů. Oba jsme najednou byli jako sud se střelným prachem.

Došlo na hádku, po které jsem se odstěhovala na chatu mého bratra. Čekala jsem, že mu dojde, jak mi ublížil, ale on se urazil. Na chatě jsem strávila léto, jenže pak začal školní rok. Vrátila jsem se k domů.

Mé omluvy ani to, aby už přestal blbnout a začal se chovat jak dospělý, nebral v potaz.

Prostě mě ignoroval a děti toho všeho byly svědky. Vydržel být uražený už po celý zbytek našeho společného života. Marně jsem se pokoušela vztah napravit, až jsem si nakonec, po osmi letech, našla přítele. Byl vdovec se dvěma dětmi. Pocházel z velké rodiny, měl pět sourozenců.

Život se s ním nemazlil. Je s ním legrace a nad problémy se umí povznést. Moje děti v něm našly skutečného tátu. S tím svým se vůbec nevídají. Luboš se ještě dvakrát oženil a obě další manželky od něj odešly i s dětmi. Nakonec se nastěhoval k rodičům a tam spolu budou žít nejspíš až do smrti.

Zuzana (63), Třeboň