S mým dlouholetým přítelem nás pojilo jediné. Nuda. Nicneříkající a všeobjímající nuda. Abychom ji zaplašili, začali jsme si dělat naschvály.

Ač jsme neuzavřeli sňatek, byli jsme jako dlouholetí manželé. Už nás na tom druhém nemohlo nic překvapit, ať už pozitivně, nebo v tom špatném smyslu slova. Občas jsem se na přítele už nemohla ani podívat. Ztloustl a zpohodlněl. Stále jen poklimbával.

Možná ale on to samé říkal o mně. A bohužel by nelhal!

Raději naschvály než nuda

Jednou, při sledování nějakého filmu, mě napadlo, že bych měla proti té naší ponorkové nemoci začít bojovat. Tedy, pokud nechci jako hrdinka té detektivky skončit na dně moře. No, v našich podmínkách spíš nějakého většího jezera nebo přehrady!

Mylně jsem předpokládala, že když začnu být na svého Sváťu hodná a začnu mu podstrojovat, zjihne a napraví se. Jenže, jemu bylo všechno jedno. Laskomin na stole si málem ani nevšiml. Natož aby ho zaujaly moje nové šaty! Byl to pařez, ten můj Svatopluk.

Každý den něco

Když to nešlo po dobrém, zkusila jsem to opačně. Začala jsem jeho autem. Trochu jsem mu propíchla pneumatiku a čekala, co se bude dít. Nenapadlo ho, že bych v tom mohla mít prsty, ale alespoň se rozčílil. Lepší nějaká emoce než žádná!

Musela jsem přitvrdit, aby zase jen neklimbal. Rozbila jsem jeho budík, aby zaspal a musel pospíchat ráno do práce bez snídaně. Následovala vegetariánská večeře a vypnuté topení v ložnici.

Jeho podezíravé pohledy mě utvrdily v domněnce, že mě přece jen začíná podezírat.

Oplácel stejnou měrou

Že byla moje domněnka správná, mě přesvědčila ztráta mobilu a ulomený podpatek. Že by se ulomil sám v noci? Od té doby bylo mezi námi jasno. Děláme si naschvály, aniž bychom si oficiálně vyhlásili válku!

Následovala psí konzerva k obědu, kalhoty zkrácené nad kotníky a vymazaná paměť z počítače. Odvetou mi byli malí broučci ve spižírně, přesypaný cukr se solí v dóze a ucpaná vana. Neuplynul den, kdy by se něco nepřihodilo. Bylo to otravné, ale zároveň zábavné. Člověk nikdy netušil, co ho čeká!

Navrhla jsem mír

Chvíli mě to docela bavilo, ale potom jsem už začínala být unavená. Vyčerpaná! Napsala jsem mu vzkaz a položila na polštář, aby ho hned ráno našel: „Navrhuji mír! Zvu tě na dovolenou! Tvoje stále milující Olinka!“

Obtiskla jsem pod podpis rty namalované rudou rtěnkou a čekala, co se bude dít. Nedělo se absolutně nic. Mlčel jako ryba a podobně se i tvářil. V duchu jsem ho počastovala několika nadávkami, z nichž ta nejslušnější byla ‚leklý kapr‘ a smířila se s porážkou.

Překvapil mě

Čekalo mě ale úplně nečekané překvapení. U večeře, mimochodem skvělé a bez nějakého jedu, mi podal poukaz. Na dovolenou! Byl to relaxační pobyt v lázních, s plnou penzí. Vrhla jsem se mu do náruče a náležitě se odměnila. Odjezd měl být už za pár dní.

Zakoupila jsem drahé plavky a župan, nechala si udělat nehty v nehtovém studiu. Odjížděla jsem jako dáma a byla na sebe náležitě pyšná.

Těšila jsem se do lázní

Cestovní kancelář nás naložila do malého autobusu a odvezla vstříc dovolené. To mi ještě nepřišlo podezřelé. Moji spolucestující mi byli trochu podezřelí, s tím jejich zálesáckým oblečením, ale říkala jsem si, že je to asi taková móda či co. Po několika hodinách jízdy jsme byli na místě.

Místo nějakého moderního wellness komplexu byly na louce postavené skromné stany. Místo vířivek jen potok a místo opulentní večeře o několika chodech rybářský prut a nůž. Tázavě jsem se zadívala na Svatopluka a ten se zasmál:

„Tady máš dovolenou, na kterou nezapomeneš! Kurz přežití v divočině!“

Nebezpečí nás sblížilo

Krve by se ve mně nedořezal! Nebyl zde nikdo, kdo by mě odvezl zpět. Mobilní telefon jsme museli odevzdat. Byla jsem úplně na dně! Ale to nejhorší mě teprve čekalo… Jenže, čekalo i na mého přítele.

A tak nás společné útrapy nakonec sblížily. Nic jiného nám nezbylo, protože bychom zřejmě nepřežili. Vraceli jsme se domů jako dva beránci. Vážili jsme si svých postýlek, teplé vody i jídla v ledničce. Užíváme si každého dne. O naschvály už nestojíme!

Mirka P. (59), Ústí nad Labem