Domů     Matka dokáže pro své děti i nemožné!
Matka dokáže pro své děti i nemožné!
3 minuty čtení

Být matkou samoživitelkou a mít pět dětí je peklo. Bylo to nad moje síly, u okolí jsem ale pochopení neměla – máš, co jsi chtěla!

Bylo mi devatenáct, když jsem se musela vdávat, na cestě byl nejstarší Petřík. S Jurajem, mým manželem, jsem se znala jen pár měsíců. „Rodina má být velká,“ vykřikoval neustále. Dva roky po Petrovi přišla na svět Janička. Po ní Hanička.

V pětadvaceti jsem měla tři děti a těšila se, až půjdu do práce. Na všechno doma jsem byla sama. „Dobře vás živím, tak mám o víkendu nárok si odpočinout,“ hájil se Juraj, když jsem chtěla, aby si s dětmi hrál. Neplánovaně jsem otěhotněla počtvrté. A byla to rovnou dvojčata!

Když jsem se vrátila z porodnice s Jiříkem a Terezkou, myslela jsem, že se zhroutím. Byla jsem naprosto vyčerpaná. Juraj přišel o práci, protože zrušili fabriku, kde pracoval. Začal pít a jeden den mi oznámil, že se chce rozvést!

Dalších několik let mám v mlžném oparu. Vůbec nevím, jak jsem ten kolotoč zvládala. Jsem knihovnice, plat mi nestačil. Alimenty chodily, ale Juraj měl údajně málo peněz, takže to byly jen ty nejmenší částky.

Děti ho přestaly zajímat. Po večerech jsem ještě uklízela kanceláře a o víkendech chodila pomáhat s úklidem do domácností. Kdo hlídal děti? Staraly se samy o sebe. Moje máma zemřela, sestra se vdala a měla rodinu.

Děti vám vezmeme!

„Vaše děti běhají bez dozoru po ulici,“ řekla mi sociální pracovnice, když mě někdo udal. – „A jak to mám dělat?“ vzdychla jsem. – „To jste si měla rozmyslet předtím, než jste si pořídila tolik dětí,“ měla jasno úřednice. Visel nade mnou Damoklův meč, že mi děti vezmou.

Modlila jsem se, aby se stal zázrak. A ten se opravdu stal. Do našeho domu se přistěhovali manželé kolem čtyřiceti. Děti mít nemohli. On byl právník a ona lékařka. Jednou mě pozvali na chatu i s dětmi. Ty tam byly tak šťastné!

V životě si neužily tolik jídla dosytosti, jako u hodné tety Soni a strýce Jonáše.

Úžasná nabídka

„Víš ty co?“ napadlo Soňu, když jsem jim povyprávěla svůj osud, „My ta tvá dvojčátka adoptujeme! Manžel všechno vyřídí!“ V tu chvíli se mi to zdálo jako úžasné řešení! Stali jsme se velkou rodinou. Společně jsme trávili všechny svátky a děti jezdí na chalupu dodnes.

Petr i Janička mají už vlastní rodiny, Hanička žije se mnou. A dvojčata? Ta studují vysokou! Jsem šťastná, že to tak dopadlo. A Juraj? Dopadl špatně. Vídám ho jako bezdomovce. Já se k němu ale neznám, a děti taky ne. Jako se neznal on k nám.

Zdena (53), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud