Domů     Matka dokáže pro své děti i nemožné!
Matka dokáže pro své děti i nemožné!
3 minuty čtení

Být matkou samoživitelkou a mít pět dětí je peklo. Bylo to nad moje síly, u okolí jsem ale pochopení neměla – máš, co jsi chtěla!

Bylo mi devatenáct, když jsem se musela vdávat, na cestě byl nejstarší Petřík. S Jurajem, mým manželem, jsem se znala jen pár měsíců. „Rodina má být velká,“ vykřikoval neustále. Dva roky po Petrovi přišla na svět Janička. Po ní Hanička.

V pětadvaceti jsem měla tři děti a těšila se, až půjdu do práce. Na všechno doma jsem byla sama. „Dobře vás živím, tak mám o víkendu nárok si odpočinout,“ hájil se Juraj, když jsem chtěla, aby si s dětmi hrál. Neplánovaně jsem otěhotněla počtvrté. A byla to rovnou dvojčata!

Když jsem se vrátila z porodnice s Jiříkem a Terezkou, myslela jsem, že se zhroutím. Byla jsem naprosto vyčerpaná. Juraj přišel o práci, protože zrušili fabriku, kde pracoval. Začal pít a jeden den mi oznámil, že se chce rozvést!

Dalších několik let mám v mlžném oparu. Vůbec nevím, jak jsem ten kolotoč zvládala. Jsem knihovnice, plat mi nestačil. Alimenty chodily, ale Juraj měl údajně málo peněz, takže to byly jen ty nejmenší částky.

Děti ho přestaly zajímat. Po večerech jsem ještě uklízela kanceláře a o víkendech chodila pomáhat s úklidem do domácností. Kdo hlídal děti? Staraly se samy o sebe. Moje máma zemřela, sestra se vdala a měla rodinu.

Děti vám vezmeme!

„Vaše děti běhají bez dozoru po ulici,“ řekla mi sociální pracovnice, když mě někdo udal. – „A jak to mám dělat?“ vzdychla jsem. – „To jste si měla rozmyslet předtím, než jste si pořídila tolik dětí,“ měla jasno úřednice. Visel nade mnou Damoklův meč, že mi děti vezmou.

Modlila jsem se, aby se stal zázrak. A ten se opravdu stal. Do našeho domu se přistěhovali manželé kolem čtyřiceti. Děti mít nemohli. On byl právník a ona lékařka. Jednou mě pozvali na chatu i s dětmi. Ty tam byly tak šťastné!

V životě si neužily tolik jídla dosytosti, jako u hodné tety Soni a strýce Jonáše.

Úžasná nabídka

„Víš ty co?“ napadlo Soňu, když jsem jim povyprávěla svůj osud, „My ta tvá dvojčátka adoptujeme! Manžel všechno vyřídí!“ V tu chvíli se mi to zdálo jako úžasné řešení! Stali jsme se velkou rodinou. Společně jsme trávili všechny svátky a děti jezdí na chalupu dodnes.

Petr i Janička mají už vlastní rodiny, Hanička žije se mnou. A dvojčata? Ta studují vysokou! Jsem šťastná, že to tak dopadlo. A Juraj? Dopadl špatně. Vídám ho jako bezdomovce. Já se k němu ale neznám, a děti taky ne. Jako se neznal on k nám.

Zdena (53), Praha

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud