Závist je hrozná a někdy dožene lidi k činům, které byste od nich vůbec nečekali. Mnohem víc než samotné následky tohoto jednání ale bolí ta zrada a zklamání.

Už mi zbývalo zabalit jen pár posledních věcí. Fotografie dětí, pracovní kalendář… Ten ale vlastně teď už nebudu potřebovat. Přestože ho mám hustě popsaný různými pracovními úkoly a schůzkami.

Jenže už nikam nepůjdu. Dnes ve firmě končím. Obě kolegyně na mě zcela nepokrytě zvědavě zírají. Užívají si svých pár minut slávy. Zejména Klára si vychutnává vítězství. Konečně se zbavila konkurence.

Byl to rychlý postup

Do firmy jsem nastoupila před šesti lety. Vyhrála jsem konkurz. Bylo nás na to místo hodně a já už nebyla nejmladší. Přesto jsem vedení přesvědčila o svých schopnostech, a přijali právě mě. Od té doby se mi pracovně dařilo.

Mám znalosti a zkušenosti a mohla jsem je nyní dobře uplatnit. Brzy jsem měla ve firmě zodpovědnou funkci.

Uměly se dobře přetvařovat

Pracovala jsem se Šárkou a Zuzanou. Oběma je tak kolem čtyřicítky, ale i přes ten věkový rozdíl jsme si celkem dobře rozuměly. Hlavně se Šárkou jsem se sblížila a občas jsme spolu zašly i po práci na skleničku.

Ona mi často vykládala o svých každodenních problémech s rodinou. Její důvěrný tón byl nakažlivý, a tak i já se sem tam o něčem zmínila ze svého soukromí. Byla to ovšem zcela zásadní chyba.

Šéf mi fandil

Náš šéf byl mladý, příjemný chlapík. Dokázal ocenit práci i dobře vést firmu. Vycházela jsem s ním moc dobře. A to zřejmě kolegyním vadilo. Pavel totiž dokázal stejně dobře pochválit, tak také zkritizovat, když někdo něco odflákl.

A to se bohužel Šárce i Zuzaně občas povedlo. Netušila jsem ale jak moc jim vadí, že je šéf kritizuje a mě podle nich přehnaně chválí. Podcenila jsem sílu opravdové, i když zcela bezdůvodné, závisti.

Měla jsem raději mlčet

Se Šárkou jsme si při vínečku málokdy povídaly i o práci. Pak ale jednou přesto zavedla řeč na našeho šéfa. Asi jsem vůbec neuvažovala, když jsem jen tak plácla, že je to prima mužský. Šárka zbystřila a ptala se dál.

Přiznala jsem, a proč také ne, že se mi líbí. Že mě baví s ním občas trochu naprosto neškodně zaflirtovat. Brala jsem to jako legraci. Vždyť byl ode mne o čtrnáct let mladší. Nenapadlo mě, co tím způsobím.

Netušila jsem, oč jde

Delší dobu jsem vůbec netušila, co se děje za mými zády. Viděla jsem jen udivené a trochu pohoršené pohledy. Nic jsem nechápala. Když jsem chtěla jít se Šárkou na vínko, třeba by něco věděla, neměla náhle vůbec čas.

Trvalo to asi tři měsíce. Pak si šéf vzal dovolenou a mě si zavolal jeho zástupce. Řekl mi, že vzhledem k situaci by bylo rozumné, abych z firmy odešla. Řekla jsem, že vůbec nevím, oč jde.

Přišla jsem o místo i o iluze

Teprve potom mi dost nevybíravým způsobem řekl, že je moje chování, kdy svádím ženatého muže s malými dětmi, velice nevhodné. Podle informací, které měl, stejně jako šéfova manželka, jsem prý byla šéfova tajná milenka. Koho to jen napadlo? A v tu chvíli mi to došlo.

Šárka, ta věděla, že se mi Pavel líbí. V mém věku jsem už dobrou práci nenašla a skončila jsem na úřadu práce. Sprostá pomluva mi tak zničila nejen kariéru, ale i život. Ten podraz totiž strašně bolí.

Marta V. (59), Brno