Domů     Sblížili jsme se spolu díky koním
Sblížili jsme se spolu díky koním
5 minut čtení

Lásku ke koním jsem zdědila po rodičích. Milovali je srdcem i duší. Jako dítě jsem toužila po muži, který bude mít stejný životní styl. A tento sen se mi splnil.

Bydlela jsem s rodiči na rodinném statku. Měla jsem okolo sebe skvělé lidi. Jednoho slunečného odpoledne jsme se s partou přátel rozhodli uspořádat celodenní vyjížďku. Zvířata jsme osedlali a vyrazili na cestu, která měla trvat asi šest hodin.

Dlouhá doba jak pro člověka, tak pro koně, proto jsme se po pár hodinách zastavili v naší oblíbené hospůdce na něco dobrého. Místní majitel byl náš dobrý známý.

Pohlední sousedé

Na uvazišti, které patřilo většinou jen nám, byly přivázány dvě klisny. Znala jsem je, patřily sousedům. Ty, kterým klisny patřily, jsme zahlédli u velkého stolu a bez větších okolků jsme zamířili přímo k nim.

Lukáš a Libor byli bratři a podle mého úsudku spadali do kategorie hezkých, příjemných mužů, za kterými se otočí nejedna dívka. Určitá chemie mě táhla spíš k Liborovi, o dva roky staršímu brunetovi s modrýma očima a pevným tělem.

Když jsem položila na stůl sklenici s vodou, zvedl oči od mapy, ve které zrovna něco hledal, a usmál se.

„Rád tě vidím. Už to bude docela dlouho, co jsme se potkali na rodeu, viď?“ Zalila mě vlna štěstí. „Myslím, že dva roky,“ usmála jsem se a posadila se.

Povídali jsme si asi hodinu, načež se kluci sebrali, že musí ještě někam zajet, a s rychlým pokývnutím hlav se rozloučili.

Celý večer jsem na něj myslela

Večer, když jsem ležela v posteli, jsem na Libora nemohla přestat myslet. Představovala jsem si ho, jak sjíždí stráně, na hlavě kovbojský klobouk, kolem pasu kostkovanou košili. Další scénáře jsem si zakázala, jinak bych se vůbec nevyspala.

Chvíli před tím, než mě pohltil příjemný spánek, mi došla absurdnost celého mého přemýšlení. Vždyť se po mně ani nedíval. Jak si můžu myslet, že by o mě měl zájem. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli nemá přítelkyni.

Vymyslela jsem plán

Druhý den jsem se vzbudila rozhodnutá. Jsem holka od rány, a co jsem si za svůj život nevybojovala, to jsem neměla. Proč by mělo být tohle výjimkou?

Řekla jsem si, že půjdu štěstí naproti, a tak jsem zorganizovala další vyjížďku na koních, která končila opět v naší oblíbené hospůdce.

V onen den jsem si s přípravami dala víc záležet. Jakmile jsem osedlala svého hřebečka, vběhla jsem do koupelny, učesala se a dokonce i trošku nalíčila. Při rychlém pohledu do zrcadla jsem musela i já uznat, že mi to sluší víc než obvykle.

Spustil se liják

Když jsem kráčela s vínem v ruce mezi stoly, děkovala jsem bohu, že jsem přípravy nepodcenila. Seděl tam, na stejném místě jako posledně, a zdálky se na mě smál. Zamířila jsem k němu, když mi na klobouk spadla první kapka.

„Asi bude pršet,“ zamračil se a podíval se k nebi. „To by nám tak scházelo,“ zabručela jsem a sedla si vedle něj. Do deseti minut se však rozpršelo a lilo jako z konve.

Požádal mě o pomoc

Protože jsme museli oba hlídat uvázané koně, aby se nám nesplašili, nemohli jsme bouřku přečkat schovaní v hospůdce. Místo toho jsme se na sebe tiskli pod malým přístřeškem spolu s našimi zvířaty.

Když přestalo pršet, rozloučili jsme se a rozjeli se do svých domovů. Myšlenky na něho jsem zahnala hodně daleko a snažila se spíš soustředit na tvrdou práci. Za týden mi však zazvonil telefon. „Ahoj, Evo, plánuji přípravu rodea u nás na statku. Nechtěla bys mi s tím pomoct?“

Byli jsme stále spolu

Souhlasila jsem ve vteřině. Představa, že spolu budeme denně v kontaktu, byla slastná. Domluvili jsme si schůzku v naší hospůdce, na které probereme vše potřebné. Celková organizace události nám zabrala téměř měsíc.

Scházeli jsme se dost intenzivně a já cítila, že se náš vztah mění. Známost přerostla v kamarádství a pak mi Libor volal i kvůli věcem, které by zvládl rozhodnout sám.

Vydařená akce

Po pár týdnech konečně přišla ta dlouho očekávaná událost. Hosté i jezdci se začali sjíždět už dopoledne. Vše bylo perfektně přichystané. Rodeo proběhlo, jak mělo. Byl to zábavný, uvolněný den.

Připadala jsem si jako ve snu! „Jsi šikovná, vidíš, jak jsi to celé zvládla,“ ozval se za mnou hlas a já se za ním okamžitě otočila. Libor mi podával sklenici vína a šibalsky po mně pomrkával.

Vytoužený polibek

„Jak já? Je to přece naše dílo.“ „To máš pravdu,“ opáčil a pak dodal. „Nechceš si se mnou zatančit?“ S úsměvem jsem se mu zavěsila do objetí a přitiskla se k němu. V tu chvíli se ode mě Libor maličko odtáhl a upřeně se na mě zadíval. „Jsi tak krásná.

Nevěřil bych, že se takhle sblížíme, ale už bych si to nedokázal představit jinak,“ zašeptal.

Pak mi vzal hlavu do dlaní a dlouze mě políbil. Od toho dne uplynulo už více než třicet let. S Liborem jsme se vzali, převzali jsme po mých rodičích statek, na kterém pracujeme jako tým. Je mým splněným snem!

Eva K. (54), Mikulov

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka