Domů     Jedenadvacet rudých růží k Valentýnu
Jedenadvacet rudých růží k Valentýnu
3 minuty čtení

Máma se jednoho dne vrátila z práce a zářila jako hvězda. Takovou kytici, jakou šťastně svírala v náručí, jsem v životě neviděla.

Je moje máma šťastná? Bála jsem se, že nijak zvlášť. Vychovávala mě sama a ani se nikdy nevdala, táta utekl krátce po mém narození. Jestli potom s někým chodila, nebo nechodila, nemám tušení, pokud ano, dokázala to přede mnou dokonale utajit.

Ale asi to nebylo nic vážného, protože domů si nikdy nikoho nepřivedla. Naivně jsem se domnívala, že si my dvě vystačíme a že je nám dobře, že nikoho nepotřebujeme, ale kdysi dávno na Valentýna jsem zjistila, že se trošku pletu.

Když se tehdy máma vrátila z práce, vypadala jako Alenka v říši divů. Za velikou kyticí červených růží se skoro schovala, když ji dala do vázy, všimla jsem si, že jí září oči tak jako ještě nikdy. „Od koho jsou?“ vydechla jsem.

Tehdy mi bylo bezmála třicet, ale jakživa jsem tak ohromnou kytici růží neviděla. Máma byla rudá úplně stejně. Pokrčila rameny a povídá: „Neznámý dárce. Nebyla tam cedulka.“

V mém věku!

Růží bylo jedenadvacet. Máma nedělala nic jiného než přemýšlela, kdo by mohl být onen tajemný ctitel. Už to ani přede mnou netajila. Naopak, byla ráda, že si o tom má s kým povídat. „V mém věku!“ divila se.

„Neuvěřitelné. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikdo mě nenapadá.“ Taky jsem si poctivě lámala hlavu. „Musíš mít ctitele přímo u vás v budově, ne?“ domnívala jsem se. „Když ti to položil na stůl do kanceláře.“ Namítla: „Tam se dostane každý, klidně i zvenku. Mohl to být kdokoli.“

Ožila jsem: „Takže i od nás z baráku? Hele, mně se kolikrát zdálo, že po tobě kouká Hlavsa z prvního patra.“ Zasmála se: „No ten mi zrovna včera vynadal, že jsme nedbale odklidily sníh, když na nás byla řada. Hlavsa to nebyl. Bude mu sedmdesát, chodí po doktorech, ne na rande.“

Oči plné slz

Až nás od samého přemýšlení bolely hlavy. Nazítří přišla máma z práce jako opařená. Schlíple seděla u kuchyňského stolu, vzdychala a zapalovala si jednu cigaretu od druhé. „Stalo se něco?“ vyzvídala jsem nervózně.

Bez ptaní jsem jí uvařila kafe, silné až strach, se třemi kostkami cukru, protože sladké uklidňuje. Vzhlédla s očima plnýma slz. „Bylo to nedorozumění,“ štěkla. „Jak taky jinak! Růže patřily Ivance, kolegyni, která sedí vedle.

Ten její Jarda z účtárny si spletl stoly. Ivance je jedenadvacet a je krásná jako obrázek.

No tak se to vysvětlilo.“ Teď už brečela. Nezbylo než kousnout do kyselého jablka. „Mami,“ zašeptala jsem, „Tys byla celý ty roky nešťastná, viď?“ Pohlédla na mě s opravdovým údivem. Potom vstala, objala mě a povídá: „Jak bych proboha mohla být nešťastná, když mám tebe?“

Jana (57), Zlín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika