Domů     Jedenadvacet rudých růží k Valentýnu
Jedenadvacet rudých růží k Valentýnu
3 minuty čtení

Máma se jednoho dne vrátila z práce a zářila jako hvězda. Takovou kytici, jakou šťastně svírala v náručí, jsem v životě neviděla.

Je moje máma šťastná? Bála jsem se, že nijak zvlášť. Vychovávala mě sama a ani se nikdy nevdala, táta utekl krátce po mém narození. Jestli potom s někým chodila, nebo nechodila, nemám tušení, pokud ano, dokázala to přede mnou dokonale utajit.

Ale asi to nebylo nic vážného, protože domů si nikdy nikoho nepřivedla. Naivně jsem se domnívala, že si my dvě vystačíme a že je nám dobře, že nikoho nepotřebujeme, ale kdysi dávno na Valentýna jsem zjistila, že se trošku pletu.

Když se tehdy máma vrátila z práce, vypadala jako Alenka v říši divů. Za velikou kyticí červených růží se skoro schovala, když ji dala do vázy, všimla jsem si, že jí září oči tak jako ještě nikdy. „Od koho jsou?“ vydechla jsem.

Tehdy mi bylo bezmála třicet, ale jakživa jsem tak ohromnou kytici růží neviděla. Máma byla rudá úplně stejně. Pokrčila rameny a povídá: „Neznámý dárce. Nebyla tam cedulka.“

V mém věku!

Růží bylo jedenadvacet. Máma nedělala nic jiného než přemýšlela, kdo by mohl být onen tajemný ctitel. Už to ani přede mnou netajila. Naopak, byla ráda, že si o tom má s kým povídat. „V mém věku!“ divila se.

„Neuvěřitelné. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikdo mě nenapadá.“ Taky jsem si poctivě lámala hlavu. „Musíš mít ctitele přímo u vás v budově, ne?“ domnívala jsem se. „Když ti to položil na stůl do kanceláře.“ Namítla: „Tam se dostane každý, klidně i zvenku. Mohl to být kdokoli.“

Ožila jsem: „Takže i od nás z baráku? Hele, mně se kolikrát zdálo, že po tobě kouká Hlavsa z prvního patra.“ Zasmála se: „No ten mi zrovna včera vynadal, že jsme nedbale odklidily sníh, když na nás byla řada. Hlavsa to nebyl. Bude mu sedmdesát, chodí po doktorech, ne na rande.“

Oči plné slz

Až nás od samého přemýšlení bolely hlavy. Nazítří přišla máma z práce jako opařená. Schlíple seděla u kuchyňského stolu, vzdychala a zapalovala si jednu cigaretu od druhé. „Stalo se něco?“ vyzvídala jsem nervózně.

Bez ptaní jsem jí uvařila kafe, silné až strach, se třemi kostkami cukru, protože sladké uklidňuje. Vzhlédla s očima plnýma slz. „Bylo to nedorozumění,“ štěkla. „Jak taky jinak! Růže patřily Ivance, kolegyni, která sedí vedle.

Ten její Jarda z účtárny si spletl stoly. Ivance je jedenadvacet a je krásná jako obrázek.

No tak se to vysvětlilo.“ Teď už brečela. Nezbylo než kousnout do kyselého jablka. „Mami,“ zašeptala jsem, „Tys byla celý ty roky nešťastná, viď?“ Pohlédla na mě s opravdovým údivem. Potom vstala, objala mě a povídá: „Jak bych proboha mohla být nešťastná, když mám tebe?“

Jana (57), Zlín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud