Život jsem promarnila s nesprávným mužem. Člověk se může snažit, jak chce, se špatným partnerem šťastnou rodinu nevybudujete!

Chtěla jsem najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho. Jmenoval se Martin. Naše svatba byla romantická − bílé krajky a růžičky. První roky jsem se cítila šťastná.

Vše se ale muselo podřídit mému muži. Staral se o nás a byl stále v jednom kole. Připravit mu skvělé zázemí jsem brala jako samozřejmost. Když dorazil domů, musel být naprostý klid a děti pěkně potichu.

Sen o šťastné rodině?

Věřila jsem, že tak to má být. Úspěšný manžel, manželka vždy upravená a usměvavá, rozkošné holčičky, doma naklizeno a navařeno − to jsme zkrátka byli my! Perfektní vzorná rodinka!

Až mi jednou jistá „dobrá“ duše prozradila, že můj Martin čeká děcko s jinou ženou.

Byla to pro mě strašná rána, na Martina jsem okamžitě udeřila. Sesypal se, a dokonce plakal, že to byl jen úlet. Ta žena si to chtěla nechat a k potratu ji nemohl nutit… Že nás neopustí a už se to nebude opakovat. Prý dostal pořádně za vyučenou.

Když se narodila naše další zdravá holčička Janička, rozhodla jsem se manželovi odpustit. Bála jsem se, že ta druhá bude mít chlapečka, a tomu dá Martin přednost. Byla to ale také holčička a Martin se dušoval, že bude jen s námi.

O své dítě s jinou ženou se ale přece postarat musí. Říkala jsem si, že nemůže tu holčičku opustit, že ta za nic nemůže, tatínka taky potřebuje. Ale nechtěla jsem o tom nic vědět. A tato pštrosí taktika se mi nevyplatila.

Jeho „úlet“ brzy čekal další děcko a já se to dozvěděla přímo od ní. Martin se už ani nevymlouval, řekl mi, že vždycky budeme na prvním místě, ale musíme se o něj podělit.

Mám se rozvést?

Situace se vyhrotila. Plně se projevila manželova diktátorská povaha. Ale ta se projevovala jen se mnou! U té druhé hrál druhé housle. Tam musel sekat dobrotu! Připadalo mi, že ke mně domů nosí už jen špinavé prádlo k vyprání. Oči mi otevřely až moje děti.

Mé nejstarší bylo 18 let, když mi řekla, ať s tátou nezůstávám jen kvůli ní a jejím sestrám, ať se neobětuji a něco se svým životem udělám. Musela jsem přiznat, že má ve všem pravdu. Podala jsem žádost o rozvod.

Druhý pokus musí vyjít

Martin plakal, vyhrožoval, dělal výstupy a ostudné scény. Já ale neustoupila a přišel den, kdy jsem byla volná. Holkám jsem ve styku s otcem nebránila, nechala jsem to na nich.

Martin mě považoval i po rozvodu za svůj majetek, stále se u mě objevoval a představoval si, že povedeme milostný život jako dřív a já se o něj budu starat.

Moje začátky byly krušné, ale nakonec se mi podařilo sehnat dobrou práci, najít si nové přátelé a z jednoho z nich se později stal můj nový životní partner.

Pocítila jsem spokojenost, že jsem se dokázala vymanit ze vztahu, který mě ničil. A také lítost, že jsem promarnila tolik let s mužem, který nestál ani za pár společných víkendů.

Libuše (61), Kolín