Domů     Pořád miluji první lásku!
Pořád miluji první lásku!
3 minuty čtení

S přibývajícími léty stále víc vzpomínám. Možná si své dětství idealizuji, nejspíš mi zůstaly jen krásné vzpomínky, ale byl to můj život, který mohu vyprávět po svém, jak to vidím já.

Odpočítejte léta a zjistíte, že jsem spatřila světlo světa v době, která radosti moc nenabízela. Ale rodiče se snažili nás děti před tím vším uchránit, jak jen to bylo možné v jejich silách.

Měla pravdu

„O všechno můžeš přijít, jen láska ti zůstane,“ říkávala mi maminka. „Lásku ti nikdo nikdy nevezme, nepřijdeš o ni, pokud se jí sama nevzdáš.“ Dneska vím dobře, že měla pravdu.

Když malotřídku tatínkovi zrušili, ještě mu zůstala místní knihovna, kterou budoval se svými předky, a divadlo. Venkovský ochotnický spolek, který se scházel, aby, jak tatínek vzpomínal, všichni na chvilku zapomněli na dobu, ve které žili. Hrávali Lucernu a Maryšu a pracovali v družstvu.

Všichni jsme hráli

Tatínek pak začal nosit z knihovny knížky, které už prý nikdo nesměl číst, ale my děti jsme o tom nikde nesměly mluvit. Knihovnu tatínkovi nakonec zrušili. Zůstalo mu divadlo a také muzicírování. Hrával se sousedy v kapele, která doprovázela nebožtíky na poslední cestě.

Po pohřbech bylo vždycky veselo. „Smutek a radost patří k životu,“ řekl mi, když mi bylo divné, jak se někdo může radovat z toho, že někdo umřel. V patnácti jsem poprvé hrála divadlo.

Už několikrát předtím jsem se prošla po jevišti v hospodě, ale tohle bylo najednou jiné.

Už jsem dospěla

Hrála jsem princeznu. A ne ledasjakou, Pampelišku, která s Honzou utekla do světa, protože pan král ji chtěl provdat za někoho, koho nechtěla. Honzu siláka hrál skutečný Honza a já se do něho zamilovala.

Tatínek tenkrát říkal ustaraně, že to divadlo nějak moc prožívám. Maminka mu to rozmlouvala: „Nech tu holku, ať pozná lásku.“

Jenže tatínek se bál, že zvlčíme, jak říkal mamince, když si myslel, že ho neslyším. Doba se uvolňovala a my s Honzou jsme jezdili do města na jedenáctiletku, která se najednou změnila na gymnázium. „Nezvlčím,“ ujišťovala jsem tatínka, když měl zase starosti. „Jsem už přece dospělá,“ dodávala jsem sebevědomě.

Snili jsme

„No právě,“ bál se tatínek. „Holka si nedá pozor a malér je na světě,“ rozumoval, když mu domlouvala i maminka. „Ale ti dva se přece mají rádi,“ argumentovala. Měla pravdu. Honza byl mojí první láskou, mojí první velkou láskou.

Plánovali jsme, jak spolu budeme žít, že budeme mít spoustu dětí, takové ty zamilované sny.

Bylo to štěstí

Doba se zase změnila a začalo přituhovat. „Měli jsme vyrazit do světa, Pampeliško,“ říkal mi Honza. Pořád mi říkal Pampeliško. Jenže já už měla pod srdcem Petra a Pavla. Dvojčata. „To už nejde,“ vzdychla jsem.

Nedovedla jsem si představit, že ve svém stavu se budu někde harcovat. Honza to věděl, zůstali jsme. Děda učil kluky na trumpetu, babička jim k tomu zpívala. A začali s dědou dávat dohromady kapelu.

Byl to šok

Prožila jsem s mým Honzou krásný život. Nebýt havárie, kdy už se nevrátil. Sedávám u okna a vyhlížím. Vlastně nevím koho. A vzpomínám. Radost a smutek patří k životu. Kde jsem to slyšela? Vzpomínám na svoji první velkou lásku.

Jiřina P. (70), Lanškroun

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může