Po přestěhování do starého domu jsem zde od počátku cítila špatnou energii. V pokoji poblikávaly žárovky a věci bezdůvodně padaly.

Když se rodiče rozvedli, matce netrvalo dlouho a našla si nového partnera. Miloš byl celkem hodný chlap. Máma se vedle něj cítila šťastná. Bydleli jsme s mámou v malém bytě, kde už pro Miloše nebylo místo.

On měl velký dům, takže bylo jasné, jak budeme situaci řešit. Náš byt se prodal a my jsme se nastěhovaly k němu.

Když o svém domě vyprávěl, představovala jsem si novostavbu. Skutečnost ale byla jiná. Dům byl skutečně velký, takže každý v něm měl svůj vlastní pokoj, ale byl starý. Navíc se jím táhl podivný zápach. Nechtěla jsem mámě kazit radost, ale necítila jsem se tam dobře.

Zvuky za zdí

Miloš mi dal vybrat pokoj. Vzala jsem si ten ve třetím patře. Nade mnou už byla jen půda. Jakmile jsme se usadili, začalo se dít něco zvláštního. V mém pokoji neustále poblikávaly žárovky. Někdy se stalo, že rovnou praskly.

Během týdne mi je Miloš měnil celkem třikrát. Také věci vypadávaly samy od sebe z poliček. Ze zdi za mojí postelí se ozývaly zvuky, které mě děsily. Vrchol všeho byly kroky, které jsem slyšela z půdy.

Přízrak dívenky

Sice jsem měla strach, ale musela jsem té záhadě přijít na kloub. A tak jsem po nocích číhala, kdo na půdě chodí. Zprvu jsem viděla jen stopy. Pak se ale jednoho dne přede mnou objevila mlhavá postava. Byla menšího vzrůstu, nejspíš holčička.

Než jsem se rozhodla, že to řeknu mamce a Milošovi, chtěla jsem znát minulost domu.

Smrt našla v ohni

S pomocí úřednice jsem se dozvěděla, že tam kdysi dávno žila žena, kterou ostatní označovali za čarodějnici. Ta žena byla porodní bábou a vyznala se v bylinkách. Navíc měla dceru netypického vzhledu, lidé se jí proto báli. Holčička se jmenovala Barbora, byla zrzavá a měla skoro černé oči.

Lidé to přisuzovali černé magii. Historie říká, že jednoho dne její matka zemřela. Malá Barbora zůstala sama. Už nad sebou neměla žádnou ochranu. Místní lidé ji vyhnali ke skalám, kde se nějaký čas ukrývala. Jednoho dne ji upálili jako čarodějnici.

Snažila jsem se ji utěšit

Když jsem si celý příběh vyslechla, došlo mi, o co tady jde. Dívčina duše stále obývala náš dům. Podle kroků bylo jasné, že je malá velmi vystrašená. Potřebovala najít klid. Místo toho, abych se ji snažila z domu vypudit, jsem zvolila jiný způsob.

Když jsem cítila, že je někde blízko, mluvila jsem na ni. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to, co se stalo, není její chyba. Nabídla jsem jí lásku.

Odešla za matkou

Jednoho dne se ke mně dostala tak blízko, že jsem se na pár vteřin zadívala do její bledé tváře. Natahovala ke mně ruku a plakala. Byl to pláč, který značil, že se se mnou loučí a odchází za matkou. Po třech měsících přišel den, kdy už jsem ji nespatřila. Věřím, že je u své mámy a že konečně našla klid, který tak dlouho hledala.

Eva S. (60), Turnov