Jsem sběratel kamenů, mám z nich už celou barevnou zahrádku, a tento zvláštní kámen jsem musel mít taky. Vstoupil do mého snu, který byl neuvěřitelný.
Dům stál na konci ulice. Uvítal mě starší, vysoký a hubený muž. Stiskl mi ruku a vedl mě přátelsky do svého království. Doma měl nádhernou sbírku minerálů a hornin. „Můj celoživotní koníček!“ řekl.
Na policích ležely kameny různé velikosti, tvarů a barev. Měl je pečlivě roztříděné. Popsané štítky a některé z nich seděly v měkkých polštářích krabiček. Nevěděl jsem, kam dříve s očima.
Přímo přede mnou jako fialové květy rozvíjely své krystaly nádherné ametysty. Vedle jako žluté kalichy tulipánů citríny. Dále křišťálově průhledné křemeny, následované azurovou modří akvamarínů. Jako bych stál před kouzelnou barevnou zahrádkou.
Kámen
Přišel jsem koupit meteorit. Když se mi kus železa a niklu ocitl v dlani, mé sběratelské srdce zaplesalo. Pocházel z Nevady a objevili ho dělníci při stavbě železniční trati.
Rozsekali ho na drobné kusy motykami a odnesli si kousky jako suvenýr domů. Kámen z hvězd putoval do Evropy s jeho majitelem. Pak se dostal složitou cestou přes mineralogické burzy a soukromé sbírky až do mých rukou.
Svět se zbláznil?
Nasedl jsem do auta a položil kámen na sedadlo spolujezdce. Těšil jsem se, až ho umístím do své sbírky. Ale auto stávkovalo. Marně jsem otáčel klíčem v zapalování. Podivné! Auto bylo skoro nové. Nakonec jsem vzdal marné pokusy a vyrazil domů pěšky.
Jak jsem procházel vedle aut, stojících na křižovatce, motory jeden po druhém přestaly fungovat! Když jsem pohlédl na semafor, pod kterým jsem stál, blikal jako pomatený tři světla za sebou. Doma jsem kámen položil v kuchyni na stůl.
Zničehonic se rozsvítila mikrovlnka společně s přístrojem na tousty a topinkovač.
Vzal jsem kámen a položil ho před televizi. Sama se zapnula a začaly se ladit kanály. Zjistil jsem, že chytám kanály z celého světa, ačkoli nemám kabelovku! Byl jsem němý úžasem.
Stolní lampa se rovněž sama zapnula a na notebook skočila známá obrazovka, ačkoli jsem se ničeho nedotkl. Chvíli trvalo, než jsem přišel, že za to může meteorit, který jsem přinesl domů.
Jakmile jsem kámen přiblížil k hodinkám, zrychlily se a vteřinová ručička se mohla zbláznit. Náhle začal kus hmoty z nebes slabě světélkovat.
Byl to jen sen
Modrá záře vytvořila kolem minerálu auru. Ta změnila kámen v kouli. Vznášela se nad stolem a začala stoupat z okna domu k obloze. Putující zářivá koule splynula se souhvězdím Velryby.
Probudil jsem se uprostřed noci. Hleděl jsem před sebe. To všechno byl jen sen! Ráno jsem vstal a odjel k panu Wassermannovi odkoupit z jeho sbírky meteorit − kámen z hvězd! Byl stejný jako v mém snu!
Petr (55) Pardubice
