Moje snacha je posedlá zdravým stravováním. Své vnučky smím vidět jen pod dohledem jejich matky. Našla jsem ale způsob, jak jim dětství trochu osladit, aby žily jako normální děti.

Je mi jich líto! Mé vnučky si nesmějí dát ani buchtu, protože je upečená z bílé mouky a uvnitř se skrývají zákeřná povidla. A kravské mléko zahleňuje a je jedovaté. Přitom děti se mohou po takovém jídle utlouct.

„Babi, ty tak dobře vaříš! Máma dělá hnusný jídlo,“ řekla mi před dvěma lety sedmiletá Šarlotka a o dva roky mladší Kamilka přizvukovala.

„My pijeme sójový mlíčko a sladkosti nesmíme.“ Říkala jsem si, že aspoň ke mně chodí rády, když dostanou něco, co jim chutná…

Jenže děti se jednou doma prořekly, takže byl s víkendy u babičky konec. A navíc jsem ničila i rodičovskou výchovu. U mě se totiž mohly dívat v televizi na Animáčka, což je podle snachy pořad, který dětem vymývá mozky.

Ani některé klasické pohádky nepochodily. Místo pohádek je třeba potomkům číst v encyklopedii. Ani lidové písničky jsem jim zpívat nesměla, protože jsou podle snachy nablblé.

Ovšem největší šok v životě moje snacha zažila, když jí děti vyprávěly, že viděly u mě na zahradě „žábu na žábě“, a tudíž „budou mít malé pulečky“ Jako nepříčetná ječela a hystericky vyváděla, že na mě zavolá sociálků a půjdu před soud pro mravní újmu dětí.

Řekla jsem to synovi, ale ten chtěl mít doma klid.

Je to hysterka

Snacha mi taky vyčetla, že mluvím před dětmi sprostě. To příšerně sprosté slovo bylo hovínko. Ale co jsem měla holkám říct? Že vyloučily metabolický produkt? Podle syna jsem měla říct bobek. Dobře, budu říkat bobky, slíbila jsem. Jenže pak jsme se byly podívat na krávy.

Louka byla plná kravinců a ony se ptaly, co to je. Bobek mi přišlo neadekvátní. „Lejno,“ odpověděla jsem. Tím jsem získala další černý puntík, který jsem zpečetila tím, že jsem snaše řekla, aby si trhla nohou.

Jako spiklenci

Snacha mi řekla, že pokud se budu chtít s vnučkami stýkat, tak jen pod jejím dozorem. Bude kontrolovat moji mluvu a dbát, abych neměla v kapse nějaký pamlsek. Její správná výchova tak učinila nešťastnými hned tři lidi.

Nemohla jsem to tak nechat. Každou středu si dělám výlet do města, kde syn bydlí. Nakoupím pár pamlsků, udělám dva balíčky a v době velké přestávky zazvoním u hlavních dveří školy, kam vnučky chodí.

Školník je syn mého bývalého kolegy, spiklenecky si balíčky předáme a já zase jedu domů spokojená, že jsem snachu převezla. Vnučky doma mlčí jako hrob. Pochopily, že kdyby se to máma dozvěděla, už by si nezamlsaly. O víkendu k nim jedu na návštěvu a vezu kedlubny, mrkev, ředkvičky ze zahrádky.

Anna (70), Jihlava