Domů     Ublížil jim můj strach
Ublížil jim můj strach
6 minut čtení

Dělala jsem to opravdu v dobré víře. Bála jsem se především o dceru a měla strach z jejího otce. To ale asi není ta správná omluva.

Dcera mi přinesla ohřátý oběd a postavila ho přede mě na stůl. Nemám hlad a ani chuť. Proč jíst? Nic už nemá smysl a mně se nechce ani žít. Deprese mě přepadá po každé další chemoterapii. Ještě před dvěma roky bych takto vůbec neuvažovala.

Byla jsem plná chuti do života, zvládala spoustu věcí a cítila se šťastně. Všichni mě chválili a říkali, že mě budou muset jednou zastřelit. A pak se celý ten můj krásný svět sesypal. Stačila k tomu malá bílá obálka ve schránce.

Byla to nečekaná zpráva

Moje dcera Andrea, která u mě doma ještě tehdy bydlela, přinesla poštu ze schránky. Podala mi obálku adresovanou mně. ,Kdo ještě dneska píše dopisy?‘ problesklo mi hlavou. Pak jsem ale rychle pochopila, že se jedná o parte.

Čekala jsem jméno někoho ze spolužáků, už nejsme nejmladší a už se kácí v našem lese, jak se trefně říká. Nebo snad někdo z toho mála příbuzných, co mi zbyli? Ale bylo to to jediné, co jsem vůbec nečekala. Parte mi sdělovalo, že po těžké nemoci zemřel Jirka. Můj Jirka!

Nemohla jsem se vůbec utišit

Vyhrkly mi slzy a já se naprosto nekontrolovatelně a nahlas rozbrečela. Najednou se mi jako lavina vracely všechny vzpomínky. Ty krásné, ale i ty ošklivé. Jirka byl můj první kluk, moje první opravdová láska.

Bylo nám krásných -náct a snili jsme s otevřenýma očima. Plánovali jsme společné cestování, rodinu, baráček někde na venkově. Ale první lásky nebývají většinou ty poslední. Jirka na vysoké škole potkal někoho jiného a rozešel se se mnou.

Zlomilo mi to málem srdce

Vzpamatovávala jsem se z toho hodně dlouho. Nemohla jsem pochopit, že mi něco takového vůbec dokázal udělat. Postupně jsem na něj dostávala větší a větší vztek, až se moje krásná láska přehoupla v nenávist.

Každopádně jsem od té doby v chlapy ztratila důvěru a jen tak někoho jsem si k tělu nepustila. Raději jsem byla sama, než abych si dělala zbytečné naděje s nějakým dalším podvodníkem.

Dvě zcela neobyčejné noci

A právě v té chvíli jsem čistě náhodou potkala Jirku. Vypadal pořád krásně a dost spokojeně. Hlásil se ke mně naprosto spontánně a jeho kouzlu nešlo odolat. Tak silná jsem nebyla.

Ale po první noci s ním jsem si uvědomila, že když ten náš „vztah“ nechám povstat z mrtvých, opět mě to semele.

Jirka byl evidentně šťastně ženatý a byl celý vedle ze svých dvou dcer. Jediné, co jsem nechápala, že i přesto dokázal klidně jít se mnou do hotelu a tvrdit mi, jak mu chybím.

Tentokrát jsem to byla já

Po druhém našem rande jsem mu proto řekla, že už dál pokračovat nechci. Že máme každý svůj život. Nerad, ale nakonec to pochopil. Tentokrát jsem se rozešla já s ním. A i když srdce mi říkalo trochu něco jiného, rozum mě za to pochválil.

Snažila jsem se rychle zapomenout na svou bývalou lásku. To se mi ale částečně dařilo jen do chvíle, než jsem zjistila, že čekám dítě. Byla to šílená situace.

Nikomu jsem nic neřekla

Napřed jsem nevěděla, co mám dělat. Pak jsem se ale rozhodla, že to Jirkovi neřeknu. K čemu by to bylo dobré. Možná by to rozbilo jeho rodinu, spolu bychom asi také nebyli. A alimenty? Na ty jsem tehdy úplně zapomněla. Rozhodla jsem se zůstat svobodnou matkou.

Strejda Luděk vyhrál

Narodila se mi krásná holčička Andrejka. V té době jsem potkala Luďka. Vlastně jsme se už znali delší dobu, protože to byl můj soused. Nějakou dobu žil s přítelkyní, ale nějak jim to nevyšlo.

Mezi námi to sice nebyla žádná velká láska, ale rozuměli jsme si. Tak nějak jsme si zbyli a byli z nás dobří kamarádi. A co bylo hlavní, Luděk měl moc rád moji dceru. A ta si s ním také dobře rozuměla.

Byli jsme dobrá rodina

Andrejce byly dva roky, když se Luděk rozhodl, že ji adoptuje. Ona ho už stejně za tátu považovala. Tak se z nás stala taková normální rodinka. Bez velkých emocí, ale bylo to naše pevné zázemí.

Bohužel, když se Luděk dostal do „mužských“ kritických let, usoudil, že by ještě chtěl vlastního potomka. Ovšem ne se mnou. Nebyli jsme sezdaní, tak náš rozchod byl celkem klidný. Jediný závazek, který Luďkovi zůstal, byla moje dcera.

Ta už byla skoro dospělá a velice nám oběma vyčítala, že jsme rozbili naši rodinu.

Bylo toho na mě moc

No a pak přišlo to parte, že Jiří zemřel. Andrea přirozeně nechápala, proč pro někoho, o kom ona nikdy neslyšela, tolik brečím. Nakonec ale svolila k tomu, že se mnou půjde na pohřeb.

Tehdy ale ještě nevěděla, že na poslední cestě vyprovází svého vlastního otce. Neměla jsem sílu jí tehdy něco vysvětlovat. Byla jsem úplně na dně. Vůbec jsem netušila, že mě Jirkova smrt tak sebere.

Krutá pravda

Několik měsíců po pohřbu jsem šla k lékařce na preventivní prohlídku. Něco se jí tehdy nezdálo a já absolvovala kolečko vyšetření. Závěrečná zpráva byla zdrcující. Rakovina v pokročilém stadiu. Od té doby se podrobuji intenzivní léčbě.

Je ale vůbec šance na nějaké uzdravení, nějaký posun k lepšímu? Nikdo mi nic neslibuje a já sama tomu moc nevěřím.

Chci mít čistý stůl, než odejdu

Právě proto jsem se rozhodla, že ještě než odejdu, musí moje dcera znát pravdu. Tak jsem jí vše řekla. Zdrtilo ji to. Křičela, vyčítala, brečela. Chtěla by bývala poznat tátu. Měla na to právo. Jí i Jiřímu jsem moc ublížila a napravit už to nejde.

Dcera se sice o mě stará pečlivě, ale je to, jako by mě obsluhoval robot. Tak moc bych chtěla, aby mi odpustila. Ale zatím to na to nevypadá, a mně ubývá čas.

Hana M. (61), Plzeň

Související články
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více