Měla jsem slibně rozjetou kariéru, když jsem narazila na Milana. Zamilovala jsem se a pak přišly děti.

Vždy, když už jsem chtěla nastoupit zpět do práce, se našel důvod, proč ne. Nakonec jsem zůstala doma dodnes. Nikde na mě moc nečekali, protože se čtyřmi dětmi, jim bylo jasné, že stejně budu každou chvíli doma na marodce. Hlídání bohužel žádné nemám. Ve firmě se mnou po druhém klukovi přestali počítat.

Jemu se dařilo

Smířila jsem se s tím, že prostě nějakou dobu budu ženou v domácnosti. Manžel ve firmě postupoval, odpovídalo tomu i finanční ohodnocení, tak jsme ani další příjem nepotřebovali. „Kláro, buď ráda, že nás uživím, a ty se věnuj dětem,“ měl jasno manžel. Víceméně jsme se domluvili, že budu doma a pak se uvidí…

Úplně se změnil

Manžel byl celé dny v práci a starost o čtyři kluky zbyla jen na mě, takže jsem si ani nestýskala po tom, že bych mohla chodit do práce, kde mě to bavilo, a být i mezi lidmi. V poslední době se ale můj manžel změnil, že ho nepoznávám.

Válím si šunky

Přestal si mě vážit. Podle Milana se doma válím! Stále to opakuje a neváhá to říkat našim klukům či před přáteli. Neustále vyzdvihuje, jak pracuje a jeho žena si doma „válí šunky“. „Tomu ty nemůžeš rozumět, to není o vaření nebo praní.“

Prý jsem líná

Když jsem se ho zeptala, proč mě zesměšňuje, tak mi řekl, ať se na sebe podívám: „Stala se z tebe kvočna.

Kde je ta sebevědomá ženská, která chtěla něco dokázat?“ Někdy mám chuť se vším praštit, nenakoupit, neuklidit, neuvařit, nevyžehlit mu ty jeho košile… Měla bych se vrátit do práce, ale kde mne budou po tolika letech v domácnosti chtít?

Klára H. (57), Jičín