Domů     Nepochopím, kam můj syn zmizel
Nepochopím, kam můj syn zmizel
3 minuty čtení

Byla to nejstrašnější chvíle mého života. Během vteřinové nepozornosti nebyl malý David k nalezení. Marně ho hledala i policie. Druhý den se náhle záhadně objevil.

Ta podivná příhoda se mi stala před mnoha lety, nikdy ale na ni nezapomenu. Vyndala jsem našeho malého z golfových holí. Davídek se postavil na své ještě nejisté nohy a začal se kolébat po chodníku směrem k mému manželovi.

Vytáhla jsem mobil a zavolala mu. Viděla jsem jeho nezaměnitelnou postavu na konci chodníku, který lemoval městský park. Chtěla jsem manžela překvapit. Náš syn už dokáže ujít „větší vzdálenost,“ mluvila jsem do mobilu.

Davídek cupital po chodníku směrem ke svému tátovi. Viděla jsem ještě, jak se manžel zastavil. Pak jsem skočila pohledem před sebe na chodník. V tu chvíli mě polil ledový pot! Davídka jsem neviděla.

Propadl se snad?

Po levé straně přecházel nějaký hubený muž v bílém baloňáku. Pod paží měl velkou koženou aktovku. Spěchal. Po levé straně šla starší žena. Spíše se valila, než kráčela. V ruce držela kornout se zmrzlinou. Ale naše dítě nikde!

Nechala jsem kočárek kočárkem a rozběhla se po chodníku k manželovi. Stál a hleděl přímo na mě. Působil bezradně. Ohlížela jsem se na všechny strany! Přece nejsem slepá. Nechala jsem Davida na zlomek sekundy bez dozoru. Za tu dobu nemohl nikam dojít. Ohlížela jsem se nalevo i napravo.

Pak jsem celá zoufalá doklopýtala ke stojícímu manželovi. „Davídek je pryč! Ztratil se…prostě zmizel!“ volala jsem na manžela a marně zadržovala slzy.

„Přece se nevypařil!“ dostalo se mi odpovědi a vzápětí jsme se oba rozběhli po trase, po které se musel náš malý kolébat. Nikde nikdo.

Kolem nás prošlo nevšímavě několik lidí. Rozběhla jsem se dál po chodníku, který vedl na přechod pro chodce a pak po mostě směrem k plaveckému stadionu. Byl to ale nesmysl. Takovou vzdálenost nemohl Davídek ujít.

A pak, šel tudy přece manžel, kterému jsem právě volala ve chvíli, co opustil přechod pro chodce a vstoupil na chodník. Rozbrečela jsem se! Chodník jsme proběhli stokrát, zkoumali ho centimetr po centimetru, ale naše dítě nikde nebylo.

„Musel nám ho někdo vzít? Ale kdo?“ křičela jsem a pak volala policii.

Šílená hrůzou

Policie s houkačkou přijela téměř okamžitě. Rozechvělým hlasem jsem jim říkala, co se nám přihodilo. Kroutili hlavou a dali se do pátrání, ale náš David nikde nebyl. Lezli jsme po čtyřech a nahlíželi pod zaparkovaná auta.

Prozkoumali jsme park a znovu prošli několikrát po chodníku. Nic! Prožila jsem nejděsivější noc svého života! Nespala jsem. Hned ráno jsem běžela zpátky na místo, kde syn zmizel. Něco mě tam táhlo, i když mi to manžel rozmlouval.

A Davídek se batolil středem chodníku. Najednou byl prostě tam!

Uchopila jsem ho a přitiskla k sobě tak, že jsem ho málem udusila! Nevím, co se tehdy stalo, ale tomu místu jsem se vyhýbala jako čert kříži. Jen jednou jsme tudy s Davídkem po čtyřech letech prošli. Kutálel před sebou červený míč. A ten najednou zmizel. Jako by se vypařil.

Silva (56), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která