Domů     Mám náhradu za manžela
Mám náhradu za manžela
5 minut čtení

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat!

S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou jsem přišla do jiného stavu.

„Jsem šťastný, ani nevíš jak. Vím, že chceš na vysokou, ale já bych si dítě moc přál. Vezmeme se a já ti budu se vším pomáhat. A na školu můžeš jít za rok,“ zareagoval nadšeně Honza a já vlastně přesně tohle potřebovala slyšet.

Šťastná rodina

A tak jsem odmaturovala, ani nevím jak, protože v myšlenkách jsem již chystala svatbu, a hned v červnu jsme se vzali. Moji rodiče napřed nejásali, ale protože měli Honzu rádi a jeho rodiče byli také moc prima lidé, nakonec se z nás stala velká, šťastná rodina.

Hodně času jsme trávili společně. Když se narodila naše Anežka, byla to velká sláva. Babičky se mohly přetrhnout a já měla co dělat, abych si ji vůbec uhájila pro sebe.

Vše nám vycházelo

Za rok jsem se skutečně dostala na vysokou a díky rodinnému zázemí ji i vystudovala. Babičky sice ještě pracovaly, ale tehdy fungovaly jesle a naší malé se tam moc líbilo.

Také tam nemusela být od šesti do pěti, ale jen když jsem měla přednášky, kde jsem nemohla chybět, nebo když jsem měla zkouškové a musela mít klid na učení.

Babičky se střídaly po práci a Honza také fungoval skvěle. Když Anežka malinko odrostla, začali jsme ji brát na skály sebou. V naší partě už bylo dětí víc, tak se vždy těšila na svoji „pajtu“. A i ona si tu našla budoucího manžela, se kterým chodila už od šestnácti let.

Tragický sestup

Protože věk nezastavíš, my ženy časem lezly na čím dál menší kopce, zatímco naši muži na čím dál vyšší. Tatry jim byly už malé, a tak se rozhodli pokořit pákistánskou šestitisícovku Sugulu Peak.

Nikdy by mě nenapadlo jej zrazovat, lezení byl náš život, ale tentokrát jsem pociťovala nepříjemné svírání na hrudi.

Pochopitelně jsem nic neříkala, abych ještě něco nepřivolala. Bohužel to nebylo nic platné a můj milovaný muž se při sestupu zabil. Bylo mu čtyřicet let. Nebudu popisovat, co jsem já, i celá naše rodina, po jeho smrti prožívala.

Dvě štěstíčka mě potřebovala

Snažila jsem se tu být pro Anežku. Možná aby byl smutek vyvážen radostí, i Anežka přišla brzy do jiného stavu. Slzy vystřídalo těšení se na miminko – tedy dvě. Anežka čekala dvojčátka. S Petrem se moc těšili a svatbu nijak neřešili. „To dnes, mami, není moderní,“ smáli se.

Během porodu ovšem došlo ke komplikacím, které ji připravily o život. Její Petr zhroutil a já pochopila, že není čas na truchlení. Najednou byly na světě dvě překrásné holčičky a potřebovaly nás. První rok a půl byl nejnáročnější v mém životě.

Dalo to zabrat

Nastěhovala jsem si je i s Petrem k sobě. Ten sice tvrdil, že vše zvládne, ale ve skutečnosti byl mimo, a nakonec musel vyhledat pomoc. Když byly holky vzhůru, člověk neměl ani čas přemýšlet, musela jsem být silná.

Ale jakmile spinkaly, brečela jsem do polštáře. Upřímně – s dvojčátky toho času naštěstí opravdu nebylo moc.

Bylo to náročné

Holčičkám jsem od začátku vyprávěla o mamince, abych alespoň trochu překlenula ztrátu, kterou ty dvě utrpěly, aniž by to zatím tušily. Když se Petr trochu vzpamatoval, zapojila jsem ho do chodu domácnosti.

Přesto byly začátky nesmírně náročné po všech stránkách. A to i přesto, že pomáhali i rodiče mého zemřelého manžela. Ti Petrovi byli v zahraničí, takže jako by nebyli. Kdykoliv holčičky udělaly nějaký pokrok, radovala jsem se a brečela zároveň.

Nejradši je se mnou

Petr se snažil a dospěl mi před očima z veselého kluka v zádumčivého muže. „Proč si nevyrazíš s klukama? Potřebuješ se také trochu odreagovat,“ pobízela jsem jej. Vždy jen mávl rukou s tím, že ho to nebaví.

A tak jsme si občas jen sami dva dali trochu vína večer u televize. Nedávno už holky oslavily čtvrté narozeniny a pusa se jim nezastaví.

Moudra, která z nich padají, nás rozesmávají každý den. Jsme s Petrem tak sehraný tým, že jsem se bohužel přistihla, že k němu začínám chovat poněkud jiné city, než bych měla. Velice se za to nenávidím. Už jsem i nadhodila, aby si našel přítelkyni.

„Jsi mladý, musíš žít.“ Zavrtěl jen hlavou: „Jsem nejraději s vámi!“

Řeším, co teď

Máme k sobě hodně blízko, ale samozřejmě mezi námi k ničemu nedošlo. Zatím… Ani nechci vědět, jestli to cítí podobně, i když mám pocit, že ano, ale je to něco, co je naprosté tabu. Mám strach, že bych svoje city neukočírovala a dopadlo by to špatně.

A to přece nemohu udělat… Přemýšlím, že jim nechám svůj byt a odstěhuji se, protože soužití se skorozetěm je čím dál těžší.

Lenka N . (49), Náchod

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud