Domů     Mám náhradu za manžela
Mám náhradu za manžela
5 minut čtení

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat!

S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou jsem přišla do jiného stavu.

„Jsem šťastný, ani nevíš jak. Vím, že chceš na vysokou, ale já bych si dítě moc přál. Vezmeme se a já ti budu se vším pomáhat. A na školu můžeš jít za rok,“ zareagoval nadšeně Honza a já vlastně přesně tohle potřebovala slyšet.

Šťastná rodina

A tak jsem odmaturovala, ani nevím jak, protože v myšlenkách jsem již chystala svatbu, a hned v červnu jsme se vzali. Moji rodiče napřed nejásali, ale protože měli Honzu rádi a jeho rodiče byli také moc prima lidé, nakonec se z nás stala velká, šťastná rodina.

Hodně času jsme trávili společně. Když se narodila naše Anežka, byla to velká sláva. Babičky se mohly přetrhnout a já měla co dělat, abych si ji vůbec uhájila pro sebe.

Vše nám vycházelo

Za rok jsem se skutečně dostala na vysokou a díky rodinnému zázemí ji i vystudovala. Babičky sice ještě pracovaly, ale tehdy fungovaly jesle a naší malé se tam moc líbilo.

Také tam nemusela být od šesti do pěti, ale jen když jsem měla přednášky, kde jsem nemohla chybět, nebo když jsem měla zkouškové a musela mít klid na učení.

Babičky se střídaly po práci a Honza také fungoval skvěle. Když Anežka malinko odrostla, začali jsme ji brát na skály sebou. V naší partě už bylo dětí víc, tak se vždy těšila na svoji „pajtu“. A i ona si tu našla budoucího manžela, se kterým chodila už od šestnácti let.

Tragický sestup

Protože věk nezastavíš, my ženy časem lezly na čím dál menší kopce, zatímco naši muži na čím dál vyšší. Tatry jim byly už malé, a tak se rozhodli pokořit pákistánskou šestitisícovku Sugulu Peak.

Nikdy by mě nenapadlo jej zrazovat, lezení byl náš život, ale tentokrát jsem pociťovala nepříjemné svírání na hrudi.

Pochopitelně jsem nic neříkala, abych ještě něco nepřivolala. Bohužel to nebylo nic platné a můj milovaný muž se při sestupu zabil. Bylo mu čtyřicet let. Nebudu popisovat, co jsem já, i celá naše rodina, po jeho smrti prožívala.

Dvě štěstíčka mě potřebovala

Snažila jsem se tu být pro Anežku. Možná aby byl smutek vyvážen radostí, i Anežka přišla brzy do jiného stavu. Slzy vystřídalo těšení se na miminko – tedy dvě. Anežka čekala dvojčátka. S Petrem se moc těšili a svatbu nijak neřešili. „To dnes, mami, není moderní,“ smáli se.

Během porodu ovšem došlo ke komplikacím, které ji připravily o život. Její Petr zhroutil a já pochopila, že není čas na truchlení. Najednou byly na světě dvě překrásné holčičky a potřebovaly nás. První rok a půl byl nejnáročnější v mém životě.

Dalo to zabrat

Nastěhovala jsem si je i s Petrem k sobě. Ten sice tvrdil, že vše zvládne, ale ve skutečnosti byl mimo, a nakonec musel vyhledat pomoc. Když byly holky vzhůru, člověk neměl ani čas přemýšlet, musela jsem být silná.

Ale jakmile spinkaly, brečela jsem do polštáře. Upřímně – s dvojčátky toho času naštěstí opravdu nebylo moc.

Bylo to náročné

Holčičkám jsem od začátku vyprávěla o mamince, abych alespoň trochu překlenula ztrátu, kterou ty dvě utrpěly, aniž by to zatím tušily. Když se Petr trochu vzpamatoval, zapojila jsem ho do chodu domácnosti.

Přesto byly začátky nesmírně náročné po všech stránkách. A to i přesto, že pomáhali i rodiče mého zemřelého manžela. Ti Petrovi byli v zahraničí, takže jako by nebyli. Kdykoliv holčičky udělaly nějaký pokrok, radovala jsem se a brečela zároveň.

Nejradši je se mnou

Petr se snažil a dospěl mi před očima z veselého kluka v zádumčivého muže. „Proč si nevyrazíš s klukama? Potřebuješ se také trochu odreagovat,“ pobízela jsem jej. Vždy jen mávl rukou s tím, že ho to nebaví.

A tak jsme si občas jen sami dva dali trochu vína večer u televize. Nedávno už holky oslavily čtvrté narozeniny a pusa se jim nezastaví.

Moudra, která z nich padají, nás rozesmávají každý den. Jsme s Petrem tak sehraný tým, že jsem se bohužel přistihla, že k němu začínám chovat poněkud jiné city, než bych měla. Velice se za to nenávidím. Už jsem i nadhodila, aby si našel přítelkyni.

„Jsi mladý, musíš žít.“ Zavrtěl jen hlavou: „Jsem nejraději s vámi!“

Řeším, co teď

Máme k sobě hodně blízko, ale samozřejmě mezi námi k ničemu nedošlo. Zatím… Ani nechci vědět, jestli to cítí podobně, i když mám pocit, že ano, ale je to něco, co je naprosté tabu. Mám strach, že bych svoje city neukočírovala a dopadlo by to špatně.

A to přece nemohu udělat… Přemýšlím, že jim nechám svůj byt a odstěhuji se, protože soužití se skorozetěm je čím dál těžší.

Lenka N . (49), Náchod

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.