Domů     Mám náhradu za manžela
Mám náhradu za manžela
5 minut čtení

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat!

S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou jsem přišla do jiného stavu.

„Jsem šťastný, ani nevíš jak. Vím, že chceš na vysokou, ale já bych si dítě moc přál. Vezmeme se a já ti budu se vším pomáhat. A na školu můžeš jít za rok,“ zareagoval nadšeně Honza a já vlastně přesně tohle potřebovala slyšet.

Šťastná rodina

A tak jsem odmaturovala, ani nevím jak, protože v myšlenkách jsem již chystala svatbu, a hned v červnu jsme se vzali. Moji rodiče napřed nejásali, ale protože měli Honzu rádi a jeho rodiče byli také moc prima lidé, nakonec se z nás stala velká, šťastná rodina.

Hodně času jsme trávili společně. Když se narodila naše Anežka, byla to velká sláva. Babičky se mohly přetrhnout a já měla co dělat, abych si ji vůbec uhájila pro sebe.

Vše nám vycházelo

Za rok jsem se skutečně dostala na vysokou a díky rodinnému zázemí ji i vystudovala. Babičky sice ještě pracovaly, ale tehdy fungovaly jesle a naší malé se tam moc líbilo.

Také tam nemusela být od šesti do pěti, ale jen když jsem měla přednášky, kde jsem nemohla chybět, nebo když jsem měla zkouškové a musela mít klid na učení.

Babičky se střídaly po práci a Honza také fungoval skvěle. Když Anežka malinko odrostla, začali jsme ji brát na skály sebou. V naší partě už bylo dětí víc, tak se vždy těšila na svoji „pajtu“. A i ona si tu našla budoucího manžela, se kterým chodila už od šestnácti let.

Tragický sestup

Protože věk nezastavíš, my ženy časem lezly na čím dál menší kopce, zatímco naši muži na čím dál vyšší. Tatry jim byly už malé, a tak se rozhodli pokořit pákistánskou šestitisícovku Sugulu Peak.

Nikdy by mě nenapadlo jej zrazovat, lezení byl náš život, ale tentokrát jsem pociťovala nepříjemné svírání na hrudi.

Pochopitelně jsem nic neříkala, abych ještě něco nepřivolala. Bohužel to nebylo nic platné a můj milovaný muž se při sestupu zabil. Bylo mu čtyřicet let. Nebudu popisovat, co jsem já, i celá naše rodina, po jeho smrti prožívala.

Dvě štěstíčka mě potřebovala

Snažila jsem se tu být pro Anežku. Možná aby byl smutek vyvážen radostí, i Anežka přišla brzy do jiného stavu. Slzy vystřídalo těšení se na miminko – tedy dvě. Anežka čekala dvojčátka. S Petrem se moc těšili a svatbu nijak neřešili. „To dnes, mami, není moderní,“ smáli se.

Během porodu ovšem došlo ke komplikacím, které ji připravily o život. Její Petr zhroutil a já pochopila, že není čas na truchlení. Najednou byly na světě dvě překrásné holčičky a potřebovaly nás. První rok a půl byl nejnáročnější v mém životě.

Dalo to zabrat

Nastěhovala jsem si je i s Petrem k sobě. Ten sice tvrdil, že vše zvládne, ale ve skutečnosti byl mimo, a nakonec musel vyhledat pomoc. Když byly holky vzhůru, člověk neměl ani čas přemýšlet, musela jsem být silná.

Ale jakmile spinkaly, brečela jsem do polštáře. Upřímně – s dvojčátky toho času naštěstí opravdu nebylo moc.

Bylo to náročné

Holčičkám jsem od začátku vyprávěla o mamince, abych alespoň trochu překlenula ztrátu, kterou ty dvě utrpěly, aniž by to zatím tušily. Když se Petr trochu vzpamatoval, zapojila jsem ho do chodu domácnosti.

Přesto byly začátky nesmírně náročné po všech stránkách. A to i přesto, že pomáhali i rodiče mého zemřelého manžela. Ti Petrovi byli v zahraničí, takže jako by nebyli. Kdykoliv holčičky udělaly nějaký pokrok, radovala jsem se a brečela zároveň.

Nejradši je se mnou

Petr se snažil a dospěl mi před očima z veselého kluka v zádumčivého muže. „Proč si nevyrazíš s klukama? Potřebuješ se také trochu odreagovat,“ pobízela jsem jej. Vždy jen mávl rukou s tím, že ho to nebaví.

A tak jsme si občas jen sami dva dali trochu vína večer u televize. Nedávno už holky oslavily čtvrté narozeniny a pusa se jim nezastaví.

Moudra, která z nich padají, nás rozesmávají každý den. Jsme s Petrem tak sehraný tým, že jsem se bohužel přistihla, že k němu začínám chovat poněkud jiné city, než bych měla. Velice se za to nenávidím. Už jsem i nadhodila, aby si našel přítelkyni.

„Jsi mladý, musíš žít.“ Zavrtěl jen hlavou: „Jsem nejraději s vámi!“

Řeším, co teď

Máme k sobě hodně blízko, ale samozřejmě mezi námi k ničemu nedošlo. Zatím… Ani nechci vědět, jestli to cítí podobně, i když mám pocit, že ano, ale je to něco, co je naprosté tabu. Mám strach, že bych svoje city neukočírovala a dopadlo by to špatně.

A to přece nemohu udělat… Přemýšlím, že jim nechám svůj byt a odstěhuji se, protože soužití se skorozetěm je čím dál těžší.

Lenka N . (49), Náchod

Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více