Ze spaní mě probudil neznámý muž. Vypadal jako princ. Vyvedl mě z bytu ven a zachránil mi život. V kuchyni totiž vypukl požár.

Stalo se to už hodně dávno. Byla jsem malá holčička. Maminka mě tehdy dávala hlídat babičce. Bydlela v Podkrkonoší v malém domku s dvorkem, na kterém pobíhala všelijaká zvířata – od psa a koček přes husy až po slepice a kachny.

Pamatuji si, že v té době mívala babička také ovečku, na které jsem se jako čtyřletá holčička vozila.

Měl laskavé oči

Bývala jsem tam ráda. Babička byla moc hodná a vyprávěla mi pohádky. Taky jsme spolu hrály různé karetní a deskové hry. Tehdy, když se stal můj příběh, mě po obědě dala spát do ložnice a sama odešla do kuchyně. Převalovala jsem se v posteli, až jsem nakonec usnula.

Ze spaní mě probudilo tiché volání: „Markétko, vstávej!“ Otevřela jsem překvapeně oči. U postele stál krásný princ, aspoň tak se mi v tu chvíli jevil. Měl krásné a laskavé oči, na které nikdy nezapomenu. Nakláněl se nade mnou a já cítila dotek jeho vlasů na své tváři.

Vyběhli jsme ven

Natáhl po mně ruku a já cítila, jak mě táhne z postele jakási síla. Vzal mě za ruku. Byla studená a tvrdá jako kámen. Rychle jsme vyběhli na chodbu. Dveří se vůbec nedotkl, otevřely se před ním samy.

Spěchali jsme spolu chodbou, zdála se mi mnohem delší než běžně. Jako kdyby nekončila. Vběhli jsme spolu do kuchyně, kde seděla v křesle babička a spala. Zřejmě usnula únavou. Na plotně stál hrnec, ze kterého se čoudilo, a u kamen hořelo!

Zničehonic zmizel

Příšerně jsem se lekla. Rozběhla jsem se k babičce a začala jsem s ní třást. Babička konečně otevřela oči a vzápětí s úlekem vyskočila. Rychle začala oheň hasit. Já se rozhlížela, kam zmizel ten krásný princ. Nikde po něm ale nebylo ani stopy. Rozběhla jsem se na chodbu i na dvorek, nikde nebyl.

Samozřejmě jsem svůj příběh každému na potkání vyprávěla. Nikdo mi ovšem neuvěřil. Přikládali to mé dětské fantazii či snu, který se mi zdál. Také babičce a jejím pohádkám, kde se to krásnými princi jen hemžilo.

Ať už to ale bylo jakkoliv, jedno bylo všem jasné – kdybych do kuchyně nepřišla a babičku neprobudila, stalo by se velké neštěstí.

Místní legenda

Dlouho a těžce jsem se smiřovala s tím, že mi nikdo mého prince nevěřil. Až po mnoha a mnoha letech, když už jsem byla dospělá, jsem se dozvěděla, že se podle legendy objevuje v kraji mé babičky dobrý duch místního rytíře, který svému lidu vždy pomáhal. Stále chrání bezbranné, děti a staré lidi.

Dobrý pán hradu podle pověstí nezachránil jen mě, ale už mnoho jiných dětí, když se dostaly do ohrožení života.

Sama babička si posléze vzpomněla, že za svého mládí slyšela, jak se pod jedním místním klukem propadl na rybníku led a takový pohledný pán v krásných šatech ho z ledové vody vytáhl. Ale ani jemu tenkrát nikdo nevěřil.

Markéta V. (60), Plzeň