Domů     Vnučka si mě našla
Vnučka si mě našla
6 minut čtení

Kdysi jsem udělala hroznou věc. A to, že jsem byla mladá, mě vůbec neomlouvá. Celý život žiju s pocitem viny. Nakonec ke mně byl ale osud velice přívětivý.

Snažím se trochu uklidnit, ale moc mi to nejde. Zítra je Štědrý den a já ještě nemám nic připraveno. Ještě před pár minutami jsem si totiž myslela, že je to úplně jedno, protože Vánoce stejně slavit nebudu. Nemám s kým.

Moji dva synové tráví svátky na horách se svými partnerkami. A to, že jsem doma úplně sama, je jim celkem jedno. Nakonec naše vztahy nejsou příliš vřelé ani během roku. Někdy si říkám, že je to moje chyba.

Asi jsem jim nedokázala dát tu pravou mateřskou lásku, tu opravdovou rodinnou pohodu a zázemí. Mám v sobě nějaký blok a neumím to. Ale teď zavolala Adélka, že zítra přijde. Připadá mi to jako neuvěřitelný sen. Moje vnučka, dcera mé Marušky, kterou prakticky vůbec neznám.

Byla jsem moc mladá

Byla jsem hloupá a dost nezodpovědná puberťačka. Zamilovala jsem se do spolužáka a brzy s ním otěhotněla. Bylo mi pouhých šestnáct let. Chvíli jsem se to snažila před světem tajit, ale těhotenství nešlo skrývat dlouho. A tak vše nakonec prasklo.

Rodiče byli zoufalí, ale na potrat už bylo pozdě. Také nastávající tatínek se zrovna nepochlapil a snažil se s pomocí rodičů ze vší zodpovědnosti vycouvat. Mně tehdy přišlo krásné být v roli nastávající maminky.

Dál jsem si ale už svůj život s dítětem nedokázala představit. Nakonec za mě stejně jednali rodiče.

Nedokázala jsem se vzepřít

Rodiče mě přinutili k tomu, že dítě hned po porodu dám k adopci. Byla jsem strašně zmatená. Doopravdy jsem nevěděla, co vlastně chci. Navíc mi moje máma vůbec nevěřila, že bych se o dítě dokázala postarat.

Prý to není jako hrát si s panenkami. A ona s tátou že se o nechtěné vnouče také starat nebudou moci. Byla jsem bezradná a nakonec s adopcí souhlasila. Už v té chvíli jsem ale někde uvnitř cítila, že dělám neomluvitelnou chybu.

Byla tak sladká

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy Maruška poprvé zaplakala a pak mi ji položili na břicho. Z porodnice jsem však už šla sama s mámou. Jako by se ve mně něco zlomilo. Pořád se mi zdálo o mém dítěti – jak se s ním mazlím, přebaluji ho a krmím.

Všechno jsem si to přece nastudovala během těhotenství v knížkách, abych byla připravená.

A teď mi to bylo k ničemu. Máma mému psychickému stavu nevěnovala zvláštní pozornost. Řekla mi, že mám být ráda, že to takhle dopadlo a raději se mám učit. Jenže já pořád před sebou měla tu malinkatou svraštělou tvářičku mé dcery.

Život šel přece jen dál

Dospěla jsem, začala pracovat a našla si partnera. Ne že bych na Marušku zapomněla, ale bylo to hodně bolavé téma a já se ho snažila co nejvíc vytěsnit. Hrnula jsem na sebe jiné události, jen abych zapomněla.

Vše se mi vrátilo, až když jsem znovu skončila v porodnici a porodila svého prvního syna.

Ze svého potomka jsem měla radost, ale nebylo to asi takové to spontánní štěstí z narození dítěte. Za rok se to samé opakovalo i u mého druhého syna. To byl zřejmě důvod, proč naše vztahy už nikdy nebyly a nejsou tak vřelé, jak by měly být.

Hledala jsem ji všude

Často se mi vracely myšlenky na to, kde a jak asi moje dcera žije. Začala jsem po tom pátrat, ale dlouho to bylo zcela marné. Pak jsem konečně našla její adoptivní rodinu. Dcera u nich však už nebyla.

V sedmnácti utekla z domu, věděla už tehdy, že je adoptovaná. Ta rodina si myslela, že od nich odešla právě kvůli tomu, a dál se tím nezabývala. Nechápala jsem to, vždyť ji měli tolik let jako vlastní dceru!

Bála jsem se ozvat

Po dalším čase se mi podařilo dceru najít. Žila sama s malou dcerou. Já byla babička! Tak moc bych je bývala chtěla obě obejmout, ale strach mi bránil se k nim jen přiblížit. Dlouho mi trvalo, než jsem dostala odvahu oslovit Marii na ulici. Nevím, co jsem od toho čekala, ale bylo to strašné.

Nechtěla nic slyšet

Dcera mi tam, přímo na ulici, řekla, že vůbec nestojí o to poznat svou pravou matku, která ji odložila jako balík a dala do mizerné rodiny. Nechtěla nic bližšího vysvětlovat ani se někdy znovu se mnou v klidu setkat a promluvit si.

Řekla mi, že nemám právo ani na to, poznat blíže svou vnučku Adélku. Té bylo tehdy devět let a celý náš rozhovor pozorovala s vykulenýma očima.

Všechno jsem vzdala

Z toho setkání jsem byla otřesená, ale na dlouhé rozmýšlení jsem neměla mnoho času. Můj manžel prodělal mrtvici, starala jsem se o něj a ještě o svou matku. Oba mě nakonec postupně opustili a já zůstala sama.

Sice ne docela, ale o svých synech už jsem mluvila. Utápěla jsem se ve smutku a sebelítosti, ale bylo mi jasné, že si za většinu toho, co mě potkalo, můžu sama. Za dcerou už jsem znovu jít nenašla odvahu.

Neuvěřitelné překvapení

Když jsem předevčírem zvedla telefon, nevěřila jsem vlastním uším. Volala mi Maruščina dcera Adélka. Ráda by se prý u mě na Štědrý den stavila. Celá jsem se roztřásla. Ona si mě, jak potvrdila, sama našla.

Její máma jí prý kontakt na mě dát nechtěla. A už vůbec ne s ní ke mně jít. Rychle jsem připravila malý stromeček, koupila drobné dárečky a upekla nějaké cukroví a štrúdl. A už jsem se nemohla dočkat.

Dárek nad dárky

A to jsem ještě netušila, jaký dáreček pod stromeček mi donese Adélka. Něco takového jsem nečekala. Byla jsem z toho úplně naměkko. Byl to malý, sotva tříměsíční uzlíček s obrovskýma hnědýma očima. Můj pravnuk Patrik.

On a Adélka jsou nyní můj obrovský životní motor. Jsem neuvěřitelně šťastná. Vnučka mě teď pořád přesvědčuje, že se „dáme dohromady“ s Maruškou. „Chce to jen čas, babi,“ říká s úsměvem. A já jí naprosto věřím. Snad mi jednou dcera odpustí.

Romana K. (62), Praha

Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve