Domů     I já jsem byla šťastná a veselá
I já jsem byla šťastná a veselá
3 minuty čtení

Můj příběh o tom, jak se ty nejnudnější narozeniny a nejhorší Vánoce proměnily v nejlepší den mého života. Důvod tady byl jednoduchý a jmenoval se Mirek.

Myslela jsem, že to budou ty nejhorší narozeniny, jaké se mi mohly přihodit. Jako by nestačilo, že jsem se narodila na Štědrý den, což jsem odmalička považovala za obrovskou nespravedlnost, protože jsem dárky dostávala v jeden den – k narozeninám i k Vánocům.

„Buď ráda, že jsme tě nepojmenovali Eva,“ žertoval často tatínek, mně to ale vůbec humorné nepřišlo. Ten rok jsem slavila patnáctiny a rodiče se rozhodli, že celé svátky strávíme na chalupě. Na naší samotě na Šumavě, kde lišky dávají dobrou noc.

A já jsem se tak těšila, jak narozeniny oslavím s kamarádkami vánoční procházkou, místo toho jsem seděla u kamen na chalupě a kousala se nudou. Alespoň, že tehdy maminka navrhla, abychom vyrazili lyžovat.

Na sjezdovce se ta nuda snad zmírní, letělo mi hlavou, když jsem natahovala šponovky.

Sjezdovka byla asi deset minut autem od naší chalupy a už od parkoviště mi bylo jasné, že více času strávíme ve frontách na lanovku než na kopci. Dvakrát jsem sjela sjezdovku, vystála si dvě fronty a tím pro mě lyžování skončilo.

V kiosku je líp

Rozhodla jsem se, že lépe mi bude v kiosku s horkým čajem v ruce. „Netvař se pořád, že jsi tu za trest,“ řekl mi táta, když mi dával kapesné a já jen protočila oči.

Za pomoci teplého čaje jsem v kiosku pomalu rozmrzala, zatímco má rodina se stále pokoušela o lyžovačku.

To jsou tedy narozeniny, to je ale Štědrý den, honilo se mi hlavou, když v tom jsem zaznamenala konverzaci mezi prodavačem u stánku a jedním ze zákazníků.

Zákazník, kluk mého věku, neměl na zaplacení útraty a prodavač (dědek jeden protivnej) se rozčiloval na celé kolo.

„Já vám ten zbytek za chvíli přinesu,“ dušoval se chudák chlapec a já se rozhodla, že toho nebožáka vysvobodím. „Kolik ti zbývá doplatit?“ zeptala jsem se a zaplatila za něj zbývajících deset korun.

Nekončící úsměv

Moc mi děkoval, přisedl si ke mně a dali jsme se do hovoru. Byl to sympatický kluk, o rok starší než já, který se jmenoval Mirek, a který byl stejně jako já na „otravné“ dovolené s rodiči.

V jeho společnosti se mi ale nálada výrazně zlepšila a úsměv na tváři mi zůstal až do večera.

Proč by také ne, slavila jsem patnáctiny, byl Štědrý večer a svět byl najednou takový… krásnější. A hlavně jsem věděla, že další den se s Mirkem na sjezdovce opět uvidím, musí mi přece vrátit těch deset korun…

Vrátil a nejen to, od té doby, a že už je to pěkných pár roků, jsem nezažila jediné Vánoce bez něho.

Milada (52), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.