Byl to strašlivý sen, který se vracel. Vždy jsem se z něho probudila, jak jsem ale zavřela oči, byl tu ten pavouk zpátky. Byly to noci plné nevýslovného děsu…
Jaké to je, probudit se a zjistit, že se nemůžete pohnout? Celé tělo máte pokryté něčím bílým a je to všude! Na celé posteli a nad ní na poličce. Jsem jako ve svěrací kazajce.
Připomíná to nevěstin bílý průhledný závoj. Pevně v tom vězí i moje hlava, nemůžu s ní pohnout. Jediný otvor je v místech, kde mám ústa. Snad proto jsem se ještě nezačala dusit.
Pavouk
Tu jsem spatřila cosi tmavého, co se pohybovalo bravurně po bílém koberci. Blížilo se k onomu jedinému otvoru, který zbyl pro moje ústa. Zastavilo se to nad nimi. Cítila jsem jemné doteky něčeho, co se dalo jen těžko identifikovat.
Šimralo mě to na rtech a zdálo se, že chystá vlézt do mých pootevřených úst. Ty doteky mě lechtaly a vzbuzovaly na rtech divný a svědivý pocit. Pevně jsem semkla ústa a snažila se pohnout. V jednu chvíli se mi podařilo zpřetrhat bílá vlákna a osvobodila jsem ruku.
Ta sáhla do míst, kde jsem měla hlavu a podařilo se mi vyprostit i ji. Na rtu mě za jednu nohu visel obrovský pavouk, který se mi pokoušel vlézt do úst. Otřásla jsem se hnusem. Z úst mi vyšel jekot a trhla jsem hlavou prudce dozadu.
Narazila jsem zátylkem do poličky a nechala své tělo vymrštit jako stlačenou pružinu.
Zaprskala jsem a rychlým pohybem odmrštila to chlupaté osminohé stvoření ze svých úst. Zachytilo se za okraj svého pavučinového koberce a setrvalo v klidu. Zpřetrhala jsem pavučiny, natažené všude po posteli a přes přikrývku.
A byl tu zase!
Za okamžik jsem stála na nohou. Při představě, že se mi před chvílí pokoušela osminohá chlupatá potvora vtěsnat do úst, jsem málem omdlela. Osminohé stvoření se rozeběhlo ke mně! Strašlivě jsem zařvala a otevřela dokořán oči. Teď jsem se skutečně probudila!
Všechno to byl jen strašidelný sen. Po skráních mi sjely kapky studeného potu. Vylezla jsem z postele a bosé nohy opatrně spustila na zem. Pomalu jsem vstala a šla na druhý konec pokoje, který jsem sdílela se svým bratrem Petrem. Spal.
Díra
Postavila jsem se na špičky a pohlédla do terária z plexiskla. Hledala jsem Sargona, našeho obřího pavouka, kterého choval můj brácha. Sargon bydlel v půlce skořápky kokosového ořechu. Právě se vysvlékl ze své kůže a byl zase o kus větší. S hlubokým oddechnutím jsem zjistila, že je na svém místě.
Vrátila jsem se do postele a přetáhla si peřinu až k bradě. Nevšimla jsem si víka terária, které se teplem prohnulo a vytvořilo tak otvor, kterým se obří sklípkan za několik okamžiků protáhl. V okamžiku, kdy jsem usnula se vydal opět směrem k mé posteli…
Silva (55 let), Třebíč
