Hloupá hádka má na svědomí to, že jsem přišla o svou sestru a jedinou příbuznou. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, že jsme se tak dlouho neviděly.
To byl vážně příšerný zážitek. Ještě že tu je se mnou můj syn. Je to pro mě velká opora. Ale stejně mám pocit, že se cestou z márnice složím k zemi. Identifikovat svou sestru, která tu leží přikrytá bílým prostěradlem a nedýchá, je na mě trochu moc. Vidím ji konečně po jednatřiceti letech. I kdyby ale byla živá, dalo by mi práci ji poznat. Bývala to přece kdysi taková pěkná kočka.
Trochu jsem záviděla
Když jsme s Evou byly malé holky, dobře jsme si rozuměly. Eva byla o dva roky starší a v pubertě se kolem ní kluci jen rojili. Já tehdy nebrala v úvahu, že jsem jen mladší sestra, která ty její nápadníky nezajímá. Prostě jsem si vsugerovala, že je to tím, že Eva je mnohem hezčí. A tak se zrodila závist, které jsem se už nikdy docela nezbavila.
Jsem první, „heč“
Sestra si užívala přízně mužů, ale do vdávání se nijak nehrnula. Milovala svobodu a volnější vztahy. Já v osmadvaceti konečně našla toho pravého. Aspoň jsem si to myslela. Rychle jsem ho proto „nahnala“ do svatby a co nejrychleji otěhotněla.
Poprvé v životě jsem nad sestrou cítila převahu. Já, ta mladší a ošklivější, jsem se vdala a mám plnohodnotnou rodinu. A co ona? Žádný stálý vztah, žádné dítě. Jenže vysmívat se a vytahovat se na druhého se nevyplácí.
Bylo to neomluvitelné
Když byly mému synovi tři roky, moje rodinné štěstí se někam vytratilo. Zjistila jsem totiž, že můj manžel mě už rok podvádí s mou vlstní sestrou! Byl to neuvěřitelný šok. Jak jsem to mohla nevidět. Jak jen mi to Eva mohla udělat!
Vždyť jsme se všichni celkem pravidelně vídali a oni dva se tvářili, jako že se nic neděje, že jsou jen kamarádi. Takový strašný podraz! A když jsem na ně udeřila, oni se navíc s ničím netajili. Vyhodila jsem oba. Odešli se vztyčenou hlavou bez omluvy. Evu jsem od té doby neviděla. S manželem jsme se setkali u rozvodového soudu.
O syna se hezky staral
I když mě muž zradil, o syna se staral pečlivě. Bral si ho na každý druhý víkend. Při předávání syna jsem se od něj dozvěděla, že žije s mou sestrou. Ale tak nějak volně, nezávazně, jak bylo jejím dobrým zvykem.
Také prý Eva začala podnikat. V té době se rozešli a já už od té chvíle o ní vůbec neslyšela. Syn dospěl a já se s jeho tátou už neviděla. O sestře jsem se dozvěděla až nyní, když za mnou přišla policie.
Proč mi nezavolala
Na to zoufalé poslední setkání jsem musela jet přes dvě stě kilometrů. Daleko ode mě sestra žila, podnikala, zadlužila se a zkrachovala. Proč všechny ty maléry přestala řešit, nechala se vyhodit z bytu a nakonec umrzla kdesi v lese v malém stanu? Vím, že jsem ji kdysi vyhodila se slovy: „Už tě nikdy v životě nechci vidět!“
Ale to přece neplatí, když je člověk na dně. Kdo mu má podat pomocnou ruku, když ne jeho nejbližší příbuzní. Ta zrada, ten vztek na ni sice nikdy úplně nevymizel, ale léty se velmi zmírnil. Jenže jsme byly obě příliš tvrdohlavé a nedokázaly udělat ten první krok. Nikdy si to nepřestanu vyčítat.
Naďa B. (62), Hradec Králové
