Domů     Mé štěstí mi naštěstí odpustilo a vrátilo se
Mé štěstí mi naštěstí odpustilo a vrátilo se
7 minut čtení

Jak úžasného muže jsem po svém boku měla, jsem si, bohužel, tehdy uvědomila až moc pozdě. Přála jsem si jen jediné, aby mi odpustil, a zase jsme byli jedna rodina.

Slavila jsem zrovna osmnáct let, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Neplánovala jsem to a rozhodně jsem z toho neměla radost. A to ani nemluvím o mém tehdejším příteli Standovi.

Když jsem mu tenkrát tu novinu oznamovala, zbledl do barvy pšeničné mouky a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.

Dojetím to ale opravdu nebylo. Nakonec jsme si však řekli, že to přece jen nějak zvládneme. Musíme! Hlavně nás k tomu přemluvila moje maminka, která, jakožto učitelka v mateřské škole, měla k dětem mimořádný vztah a nemohla se dočkat, až bude babičkou. To přání se jí brzy splnilo.

Proč zrovna já?!

Narodila se nám dcera Magda, a Standa se přistěhoval ke mně a mé mamince. Nevzali jsme se, těch novinek na nás už tak bylo až moc…

Navíc, já jsem dodělávala maturitu a Standa byl v prvním ročníku na vysoké škole, penězi na veselku jsme tedy v té době zrovna neoplývali.

Stejně tak naši rodiče. Vyrovnávala jsem se s novou situací, měla jsem dítě, žila jsem s přítelem na hromádce u mé mámy a s vysokou školou jsem se mohla rozloučit stejně jako s bezstarostným mládím.

„Proč zrovna já?!“ ptala jsem se sebe sama pořád dokola a nemohla se smířit s tím, že můj život se řítí úplně jinam, než jsem si přála.

Magda snad celý první půlrok probrečela, nechtěla jíst, nechtěla spát, jako by mi dávala najevo, že stejně jako já jsem nechtěla ji, ani ona nechce mě. Nevím, co bych tehdy dělala bez pomoci své mámy a vlastně i bez pomoci Standy.

Oba neustále sršeli optimismem, i ve chvílích, kdy já jsem už chtěla utéct tisíc mil daleko.

Ať se stará!

Standa byl jedním slovem perfektní. Myslím, že každá žena by si přála mít vedle sebe takového „Standu“. Celé noci nespal jako já, přesto ale zvládal studovat vysokou a do toho chodit na několik brigád týdně, aby podpořil rodinný rozpočet.

Moje maminka ho milovala. Naše dcera ho milovala.

A já jsem si nevážila ničeho z toho, co dělal. A že toho dělal opravdu dost! Jakmile mi trošku otrnulo, začala jsem zanedbávat nejen jeho, ale i naši dceru. „Je to taky jeho dcera ne? Tak ať se stará,“ řekla jsem sobecky a práskla za sebou dveřmi.

Moje maminka zůstala stát v předsíni s malou Magdou v náruči a jen za mnou zoufale hleděla.

Nemohla mě zastavit. Rozhodla jsem se vzít si zpět všechno, co mi poslední měsíce nedopřály. Vyrážela jsem s kamarády na diskotéky, na víno, nebo dokonce na celé víkendy pryč.

Byla jsem schopna se domů nevrátit třeba tři dny, zatímco o malou se obětavě starala má maminka a Standa. Tato moje osobní vzpoura proti mateřství trvala několik měsíců, za které bych si dnes nejraději pořádně nafackovala.

Chovala jsem se příšerně. Sobecky a bezohledně. Má maminka byla bezradná, domlouvala mi, křičela a lamentovala, jen Standa se stále obdivuhodně snažil, mít se mnou trpělivost.

Každý pohár trpělivosti ale jednou přeteče, a v tomto případě byl pomyslnou poslední kapkou můj románek s tehdejším kamarádem Milošem.

Můj naivní sen

Miloš byl, jak by dnes řekla má dcera, takový typický frajírek. Synáček bohatých rodičů, který byl od hlavy až k patě oblečený z Tuzexu. Na hlavě načechranou patku à la Sagvan Tofi a v hlavě pusto a prázdno.

Byl přesně tím rozptýlením, které jsem v té době potřebovala. A přesně tím, kvůli čemu se Standa během jednoho jediného dne sbalil a odstěhoval pryč.

Nevím, co jsem si tehdy myslela, že se stane. Pravdou nejspíš je, že jsem v té době nepřemýšlela vůbec. A bylo to znát. Zamilovala jsem se do Miloše a trávila jsem s ním snad každý den. Že jsem měla být převážně matkou své dceři, mne vůbec netrápilo.

Dopoledne jsem se o Magdu, která ani po roce v mé přítomnosti nepřestávala usedavě plakat, postarala, a odpoledne jsem ji vrazila do rukou své mamince a utíkala za Milošem. Bydlel s rodiči ve velkém domě. Často jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych se tam nastěhovala.

Naivně jsem si po čase začala malovat budoucnost oděnou do luxusního hávu. Věřila jsem, že jen s Milošem budu šťastná, že si zamiluje mě i Magdu a společně budeme žít v jeho přepychovém domě.

Rozhodla jsem se, že Miloše vezmu k nám domů, představím ho mamince a poprvé ho seznámím i se svou dcerou.

Její první úsměv

Máma se na můj nápad dívala skepticky, vnitřně Miloše nesnášela, ačkoli ho ještě ani neviděla. Byl to pro ni ten kluk, kvůli kterému jsem všechno zničila. A přesně tak se k němu i chovala.

Na uvítanou ho sotva pozdravila a poté se zavřela v kuchyni a naši přítomnost ignorovala.

Já jsem mezitím Milošovi představila Magdu, byl jí už rok, seděla v postýlce, na sobě měla růžové šatičky a vypadala jako panenka. Na ten moment nikdy nezapomenu, tehdy se na mě vůbec poprvé usmála a já jsem byla v sedmém nebi.

„Viděl jsi to? Není krásná?!“ řekla jsem celá nadšená Milošovi. On ale stejné nadšení nesdílel, bohužel, právě naopak. „Nesnáším děti,“ řekl a znuděně se svalil na pohovku. Pustil si televizi a víc se o nás nestaral.

Nechala jsem to být, byla jsem tolik šťastná, že má vlastní dcera se na mě konečně směje…

Náhle sama

Druhý den se se mnou Miloš rozešel, stroze, přes telefon. Stála jsem v telefonní budce před kinem a myslela jsem, že se mi to jen zdá. Byli jsme domluveni, že se v sedm sejdeme, když ale ani v osm hodin nedorazil, začala jsem se bát. Utíkala jsem do nejbližší budky, abych zavolala k němu domů.

Vzal to on a krátce, bez jakékoli emoce mi oznámil, že už se neuvidíme. „Já nejsem žádnej náhradní taťka!“ stačil ještě dodat, než zavěsil. Tak, a tady to mám, prolétlo mi hlavou. Takhle mi život vrací, že jsem si nevážila toho, co jsem měla…

Ploužila jsem se domů jako tělo bez duše. Poprvé jsem se cítila na světě úplně sama.

Ještě několik týdnů poté jsem s napětím vyčkávala na zazvonění telefonu nebo domovního zvonku, věřila jsem, že si to Miloš rozmyslí. Nerozmyslel. Jak se ale říká, všechno zlé, je pro něco dobré, a tehdy mi možná právě zlomené srdce otevřelo oči.

Stala jsem se mámou na plný úvazek, byla jsem s Magdou celé dny, vyprávěla jsem jí pohádky, zpívala a žila jsem jen mateřstvím.

Standa za ní nikdy nepřestal chodit, a kdykoli ji vzal ven na procházku, nedočkavě jsem vyhlížela z okna, kdy se už ti dva konečně vrátí. „Pozdě, ale přece“ komentovala dojatě moje maminka to, že jsem konečně dostala rozum. A měla naštěstí pravdu. Sice mi to trvalo, ale nakonec jsem asi přece jen konečně dospěla.

Pochopila jsem, že má dcera je pro mě všechno a obdivovala jsem svou mámu, která to se mnou celý ten předešlý rok zvládla. A v neposlední řadě mi došlo, jak skvělého partnera jsem ve Standovi měla. Hodný, obětavý, milující… a já jsem ho vyměnila za libového frajera Miloše.

Odpustíš mi to?

Hrozně mě to mrzelo a přála jsem si, aby mi to jednou i Standa prominul. „Můžeš mi to někdy odpustit?“ zeptala jsem se ho, když u nás zase jednou vyzvedával naši malou na jejich obvyklou procházku na hřiště.

Neříkal nic, převzal si ode mě kočárek s naší usměvavou princeznou, otočil se a vyrazil směrem k východu. Tím mlčením mě vytrestal víc, než jakoukoli rozčilenou výtkou. Bylo mi do breku. Ještě, než jsem stačila zavřít dveře, se na mě ale otočil a řekl: „Nechceš jít na tu procházku s námi?“

Stáli jsme tam a vzájemně jsme se na sebe usmívali, vzduch byl konečně čistý. Odpustil mi, a po čase jsme našemu rodinnému životu dali druhou šanci. Od té doby si vážím každého dne, kdy jsme spolu, a doufám, že nás jich čeká ještě spousta.

Eva (51), Hodonín

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po