Domů     Tajemného ctitele nenašli
Tajemného ctitele nenašli
4 minuty čtení

Moje prateta Antonie vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj. Všichni o ní věděli.

Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Antonii. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také velice krásná.

„Víš, že se jí dost podobáš?“ říkala mi babička. A já se tenkrát nafukovala. Být přirovnána k vyhlášené krasavici, to bylo něco jako pocta.

Měla tvář princezny

Já sama ovšem znám Antonii samozřejmě jen z několika prastarých, zažloutlých fotografií v albu, nic víc po ní nezbylo, když nepočítám vzpomínky. Ze snímků se usmívá nádherná černovlasá dívka se zasněnýma očima, vypadá opravdu jako nějaká princezna.

Rodina bydlela na samotě v lese, děti pak chodily do školy do nejbližší vsi, vzdálené asi tři kilometry. V zimě pochopitelně za tmy – a brodily se závějemi. Tehdy bývalo sněhu daleko víc než dnes. Ale nedá se říct, že by to dětem nějak zvlášť vadilo. Vůbec na nic si nestěžovaly.

Každý den nějaké dobrodružství

Spíš naopak – těšily se na to jako na nějaké zábavné dobrodružství. Tenkrát bývalo všechno trochu jiné než dneska. Cestou se koulovaly nebo se snažily poznávat stopy ve sněhu, které tam obtiskli ptáci a lesní zvěř.

A aby jim cesta ještě lépe ubíhala, vyprávěly si krátké příběhy. Čím strašidelnější, tím líp. A u toho se také hodně zasmály.

Zamilovala se

Když bylo Antonii osmnáct let, stala se nekorunovanou královnou krásy celého kraje. Když se řeklo Antonie ze samoty, každý si představil tmavovlasou vílu s věnečkem z pampelišek ve vlasech – ten skutečně, když rozkvetly, opravdu nosívala. V té době se zřejmě zamilovala, ale do koho, to věděla jen ona sama.

Ctitele tajila

Rodiče i sourozenci to samozřejmě vytušili, protože její oči vypadaly ještě zasněněji než obvykle. Byla roztržitá, někdy nevnímala, kdo na ni mluví a co říká. Dívala se do dálky a usmívala se.

„Kdopak je ten šťastlivec?“ zeptala se jí jednou starší sestra – moje babička. Antonie jen zavrtěla hlavou a zčervenala jako vlčí mák. Neprozradila svoji lásku.

Lásku si neužila

Když se v zimě konal ve vsi bál, Antonie se na něj připravovala celé týdny. Pořád o něm mluvila. S matčinou pomocí si ušila krásné šaty a přemýšlela, jaké si obuje střevíčky a čím vším dalším se ozdobí. Chtěla být krásná. Moc krásná.

A protože se těšila opravdu jako malá holka, celou cestu na ples utíkala, už se prostě nemohla dočkat.

Přiběhla celá uřícená a hned se napila studené limonády. Za tři neděle nato kráčel vesnicí sevřenou v krunýři ze sněhu a ledu pohřební průvod. Lidé se navždy loučili s krásnou a milou osmnáctiletou Antonií ze samoty. Zemřela na zápal plic.

Celou vesnici zahalil smutek

Plakaly snad i ty břízy, které vroubily cestu ke hřbitovu. Na náhrobek pod fotku Antonie vyryli: „Jak smutno je bez Tebe, jak dlouhý je nám čas, jak rádi bychom Tě spatřili a slyšeli Tvůj hlas.

Loučit ses nestihla, tolik jsi chtěla žít, nás milovat a mnoho toho ještě říct. Pro Tebe přestaly hvězdy svítit, slunce hřát, ale ten, kdo Tě nejvíc miloval, nepřestane nikdy na Tebe vzpomínat.“

Nikdy nezjistili, koho milovala

Do týdne však fotografie zmizela. Kdosi ji odloupl. Dali tam druhou, ztratila se i ta. Rodina došla k závěru, že Antoniiny snímky si odnáší záhadný mladík, do kterého byla zamilovaná. Přáli si vědět, kdo to je, podělit se s ním o smutek.

Nalíčili třetí fotografii. Bratři zesnulé dívky číhali po několik nocí na hřbitově, ale marně. A tak se už nikdo nikdy nedozvěděl, kdo byl tajemný mladý muž, který měl Antonii ze samoty tak rád, že chtěl mít alespoň na památku její fotografii z náhrobku.

Markéta H. (60), Moravská Třebová

Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i