Domů     Tajemného ctitele nenašli
Tajemného ctitele nenašli
4 minuty čtení

Moje prateta Antonie vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj. Všichni o ní věděli.

Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Antonii. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také velice krásná.

„Víš, že se jí dost podobáš?“ říkala mi babička. A já se tenkrát nafukovala. Být přirovnána k vyhlášené krasavici, to bylo něco jako pocta.

Měla tvář princezny

Já sama ovšem znám Antonii samozřejmě jen z několika prastarých, zažloutlých fotografií v albu, nic víc po ní nezbylo, když nepočítám vzpomínky. Ze snímků se usmívá nádherná černovlasá dívka se zasněnýma očima, vypadá opravdu jako nějaká princezna.

Rodina bydlela na samotě v lese, děti pak chodily do školy do nejbližší vsi, vzdálené asi tři kilometry. V zimě pochopitelně za tmy – a brodily se závějemi. Tehdy bývalo sněhu daleko víc než dnes. Ale nedá se říct, že by to dětem nějak zvlášť vadilo. Vůbec na nic si nestěžovaly.

Každý den nějaké dobrodružství

Spíš naopak – těšily se na to jako na nějaké zábavné dobrodružství. Tenkrát bývalo všechno trochu jiné než dneska. Cestou se koulovaly nebo se snažily poznávat stopy ve sněhu, které tam obtiskli ptáci a lesní zvěř.

A aby jim cesta ještě lépe ubíhala, vyprávěly si krátké příběhy. Čím strašidelnější, tím líp. A u toho se také hodně zasmály.

Zamilovala se

Když bylo Antonii osmnáct let, stala se nekorunovanou královnou krásy celého kraje. Když se řeklo Antonie ze samoty, každý si představil tmavovlasou vílu s věnečkem z pampelišek ve vlasech – ten skutečně, když rozkvetly, opravdu nosívala. V té době se zřejmě zamilovala, ale do koho, to věděla jen ona sama.

Ctitele tajila

Rodiče i sourozenci to samozřejmě vytušili, protože její oči vypadaly ještě zasněněji než obvykle. Byla roztržitá, někdy nevnímala, kdo na ni mluví a co říká. Dívala se do dálky a usmívala se.

„Kdopak je ten šťastlivec?“ zeptala se jí jednou starší sestra – moje babička. Antonie jen zavrtěla hlavou a zčervenala jako vlčí mák. Neprozradila svoji lásku.

Lásku si neužila

Když se v zimě konal ve vsi bál, Antonie se na něj připravovala celé týdny. Pořád o něm mluvila. S matčinou pomocí si ušila krásné šaty a přemýšlela, jaké si obuje střevíčky a čím vším dalším se ozdobí. Chtěla být krásná. Moc krásná.

A protože se těšila opravdu jako malá holka, celou cestu na ples utíkala, už se prostě nemohla dočkat.

Přiběhla celá uřícená a hned se napila studené limonády. Za tři neděle nato kráčel vesnicí sevřenou v krunýři ze sněhu a ledu pohřební průvod. Lidé se navždy loučili s krásnou a milou osmnáctiletou Antonií ze samoty. Zemřela na zápal plic.

Celou vesnici zahalil smutek

Plakaly snad i ty břízy, které vroubily cestu ke hřbitovu. Na náhrobek pod fotku Antonie vyryli: „Jak smutno je bez Tebe, jak dlouhý je nám čas, jak rádi bychom Tě spatřili a slyšeli Tvůj hlas.

Loučit ses nestihla, tolik jsi chtěla žít, nás milovat a mnoho toho ještě říct. Pro Tebe přestaly hvězdy svítit, slunce hřát, ale ten, kdo Tě nejvíc miloval, nepřestane nikdy na Tebe vzpomínat.“

Nikdy nezjistili, koho milovala

Do týdne však fotografie zmizela. Kdosi ji odloupl. Dali tam druhou, ztratila se i ta. Rodina došla k závěru, že Antoniiny snímky si odnáší záhadný mladík, do kterého byla zamilovaná. Přáli si vědět, kdo to je, podělit se s ním o smutek.

Nalíčili třetí fotografii. Bratři zesnulé dívky číhali po několik nocí na hřbitově, ale marně. A tak se už nikdo nikdy nedozvěděl, kdo byl tajemný mladý muž, který měl Antonii ze samoty tak rád, že chtěl mít alespoň na památku její fotografii z náhrobku.

Markéta H. (60), Moravská Třebová

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.