Domů     Láska prý prochází žaludkem, ta naše rozhodně!
Láska prý prochází žaludkem, ta naše rozhodně!

Byl to ten nejlepší zákazník mého života. Vždy stejný úsměv, vždy stejná objednávka, vždy stejný apetit. Není divu, že jsem si ho zamilovala.

Babička mi už jako malé holce vyprávěla, že ženy z našeho rodu vždy našly tu pravou lásku úderem jedenadvacátého roku. Ona sama potkala mého dědečka přímo v den svých dvacátých prvních narozenin a její dcera, moje maminka, na tom byla obdobně. S tátou se seznámili týden poté, co sfoukla na dortu stejný počet svíček.

Jako dítě jsem tuhle historku milovala, měla pro mě tajemný, až magický nádech a zoufale jsem jí věřila. Jako dospívající holka, o kterou žádný kluk nezavadil ani pohledem, jsem se k „rodinné tradici“ upínala jako k záchrannému majáku.

A jako dospělá, dvacetiletá a stále ještě nezadaná „zoufalka“ jsem ji brala už jen jako bizarní náhodu, která se mě rozhodně netýká.

Slečna chlebíčková

Na mé jedenadvacáté narozeniny se nic výjimečného nestalo, ostatně stejně jako dalších několik měsíců poté. Můj tehdejší život sestával prakticky jenom z postele a práce. Den za dnem byl stejný. Poté, co jsem se vyučila, jsem pracovala jako kuchařka a prodavačka v bufetu.

Na starosti jsem měla především přípravu chlebíčků nejrůznějších druhů a v práci mi nikdo neřekl jinak než „slečna chlebíčková“. Věřte, nebo ne, tu práci jsem měla ráda.

Přestože jsem vstávala den co den ve čtyři hodiny ráno, byla jsem celý den na nohou a musela jsem se mnohdy potýkat s nepříjemnými zákazníky a jejich často nesmyslně hloupými dotazy a poznámkami.

„Je ten salám čerstvej, slečno?“ „Tenhle chlebíček nechci, dejte mi ten hezčí!“… Práce s lidmi je náročná. Když se ale mezi stovkou pitomců, najde jeden příjemný člověk, vykouzlí vám to úsměv na tváři až do večera. Spolehlivě!

A setkání s Honzou mi vykouzlilo přesně takový úsměv, a to na celý život. Taky spolehlivě!

Byl přesně ten typ zákazníka, na kterého se těšíte od rána a potom se na něj culíte jako blázen. Takový, který chodí každý den, se stejnou partou kolegů, ve stejnou hodinu, se stejným požadavkem a stále stejnou dobrou náladou.

Jakmile odbyla půl osmá ranní, byl tam. Usmíval se na mě už od dveří a potom si poručil dva chlebíčky s vajíčkovou pomazánkou a dva plátky sekané. Pamatovala bych si tu objednávku, i kdybyste mě vzbudili o půlnoci, přestože už je to více než třicet let. Slýchala jsem ji půl roku každé ráno a přála jsem si ji slýchat celý život.

Sejdeme se v sedm

Honza nebyl z našeho města, byl k nám pracovně vyslán podnikem jako stavební inženýr, bydlel na ubytovně s ostatními kolegy. Pracoval na stavbě nedaleko našeho bufetu a díky jeho pravidelné zastávce pro svačinu se z nás vlastně brzy stali staří známí.

Nejprve jsme spolu prohodili jen pár slov, poté pár vět a asi o měsíc později mě Honza překvapil kytkou a pozváním na první rande.

Vidím ho, jako by to bylo včera, jak stojí s pugétem karafiátů před kasou a zve mě do kina, zatímco za ním stojí fronta nervózních pracujících, kteří remcají, ať nezdržuje, a já jsem tak v šoku, že se vymáčknu až po několika dlouhých desítkách vteřin.

Pochopitelně souhlasím, Honzovi se viditelně uleví a dodá: „Tak na vás počkám v sedm před kinem. A teď bych poprosil, jako vždy, dva vajíčkové a dva plátky sekané.“ Už si ani nevzpomínám, co tehdy v tom kině dávali, bylo mi to úplně fuk.

Celý večer jsem přemýšlela jen o tom, že moje babička možná přece jen s tou rodinnou tradicí nelhala.

Na shledanou

Týden poté jsem totiž slavila dvaadvacáté narozeniny už s tím nejmilejším klukem, jakého jsem do té doby potkala − s Honzou. Upekla jsem dort a jako správná „slečna chlebíčková“ udělala velké pohoštění.

„Ty jsi nejlepší kuchařka na světě,“ opakoval neustále, zatímco do sebe ládoval už třetí kousek piškotového dortu.

Je až roztomilé, jak vděčný je tenhle člověk strávník. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že nám dvěma to prostě bude klapat. Zároveň jsem ale věděla, že jednou jeho práce v našem městě skončí a on se bude muset vrátit zpět. A co potom bude s námi?

Rozejdeme se, nebo budeme odloučeni? Jak jen tohle dopadne…

Toho dne jsem se bála jako čert kříže a přišel dřív, než bych se nadála. Chodili jsme spolu sotva čtyři měsíce, když Honza dostal dopis z práce, ve kterém ho podnik povolával zpět.

Plakala jsem tehdy jako želva, nedovedla jsem si představit, jak nám vztah na dálku vydrží.

Dělila nás totiž vzdálenost skoro přes půl republiky. „Budu jezdit každý druhý víkend,“ konejšil mě Honza, když na nádraží nasedal do vlaku a já mu poté mávala tak dlouho, dokud z vlaku nebyla dočista malá tečka.

Toho už neuvidíš

Pochopitelně hned první víkend, kdy měl Honza za mnou přijet, nedorazil. Místo něj přišel jen stručný telegram s omluvou a příslibem, že přijede příště.

„Jó holka, toho už neuvidíš,“ řekla mi rázně má kolegyně Jarča, když jsem se už druhý měsíc ploužila jako tělo bez duše po kuchyni.

Honza posílal dopisy s celkem přesnou pravidelností, svou návštěvu ale už poněkolikáté odvolal. Nejdřív mu do toho vlezla práce, poté byl nemocný, ale takhle dlouho? A co mu vlastně bylo? To mi nikdy nenapsal, a to už bylo divné. Nechtěla jsem být pesimista, musela jsem se ale podívat pravdě přímo do očí.

Možná má Jarča pravdu, možná už se opravdu nikdy neuvidíme. Při té myšlence se mi slzy nahrnuly do očí. Výborně, tak já tady teď budu brečet do pomazánek, zlobila jsem se sama na sebe.

Z mého bezduchého přemítání mě vytrhl až jeden z kolegů, který na mě od kasy hulákal:

„Chlebíčková, máš tady kavalíra!“ V tu ránu jsem byla zase vzhůru, praštila jsem utěrkou o vál a jako splašená utíkala k pultu v naději, že před ním stojí, ten můj kavalír a řekne: „dva vajíčkové a dva plátky sekané“.

Stál tam…

A on tam opravdu byl. V celé své kráse, s tím svým milým úsměvem a s chlebíčky na talířku. „Já bez těch tvých chlebíčků, prostě nemohl žít,“ řekl a já jsem nevěděla, jestli mu mám vlepit pohlavek, nebo dát velkou pusu.

Bylo to vítání, jako kdybychom se neviděli snad celý rok… přesně tak dlouhá mi ta doba bez něj připadala.

Důvodem, proč tak dlouho nepřijel, byly prý prachobyčejné neštovice, které ho skolily jako raněnou srnu a které se mi, ten můj ňouma, styděl přiznat. Takový nesmysl!

Počkal na mě až do konce mé pracovní doby, také aby ne, v prostředí plném jídla mu jistě nic nescházelo, dobírala jsem si ho.

Byla jsem tak šťastná, že jsme zase spolu. Měla jsem chuť se pořád smát. Další tak dlouhé odloučení už ani jeden z nás nechtěl zažít a vypadalo to, že Honza už má dokonce plán. Ani s neštovicemi nezahálel a přemýšlel o naší společné budoucnosti. Musím říct, že ji pro nás vymyslel vskutku znamenitě.

Našel si novou práci v mém městě a rozhodl se, že se za mnou přestěhuje. Byla jsem nadšená i dojatá zároveň. Ještě ráno jsem si představovala ty nejhorší scénáře a večer už jsme plánovali, jak spolu budeme žít.

To ti slibuju!

„Ale přestěhuju se jen pod podmínkou, že mi budeš až do smrti kuchtit ty svoje dobroty,“ smál se. „To ti tedy slibuju!“ odpověděla jsem mu a svůj slib stále držím.

V bufetu už nepracuju, před před pár lety jsem si otevřela vlastní malou hospůdku, kde s láskou vařím nejen manželovi a dětem, ale i ostatním hostům.

Asi nemusím říkat, kdo je v mém podniku vrchním štamgastem… Honza je pořád ten nejvděčnější strávník, jakého jsem kdy poznala. Naše rodinná tradice nelhala, opravdu jsem v jedenadvaceti letech potkala lásku svého života.

Klape nám to spolu už pětatřicet let a můj manžel už dnes plánuje, jak se spolu projíme i důchodem. Už se těším!

Michaela (56), jižní Čechy

reklama
Související články
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
28.4.2024
Byla jsem rozmazlená až hrůza. Přitom moji rodiče nebyli nijak bohatí, nemohli si dovolit bůhvíco, ale mně by snesli modré z nebe. Už ve školce jsem mívala nejkrásnější oblečky ze všech a nejvíc hraček i obrázkových knížek. A protože moje knihovna praskala ve švech, hodně jsem četla, nejraději romantické příběhy o lásce. Snila jsem o tom, že se seznámím s anglickým hrabětem, který si mě odveze
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pho Bo polévka
tisicereceptu.cz
Pho Bo polévka
Suroviny 2 l vody 200 g šalotky 80 ml sójové omáčky 60 ml rýžového octa 4 vaničky hovězího bujónu 30 g sušených hub shiitake 5 stroužků česneku 3 cm čerstvého zázvoru 4 hvězdičky anýzu 5 g
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Vyhladil první ministr rod královy milenky?
historyplus.cz
Vyhladil první ministr rod královy milenky?
Třeskne několik výstřelů a Josef I. ucítí ostrou bolest v paži. Instinktivně se v kočáru přikrčí a křikne na kočího. I on je zraněný, a to vážněji než portugalský král. Přesto v sobě najde poslední zbytky sil a atentátníkům ujede.   Portugalský Lisabon zasáhlo 1. listopadu 1755 zemětřesení, při němž zemřelo přes 100 000 lidí. U krále Josefa
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Manžel Švandovou rozmazluje
nasehvezdy.cz
Manžel Švandovou rozmazluje
Nestárnoucí herečka ze seriálu ZOO Jana Švandová (76) má v manželovi, jímž je podnikatel Pavel Satorie (74), hotový poklad. Nejenže je do ní stále vášnivě zamilovaný, ale navíc ji rád rozmazluje. He
Obyvatele Papuy-Nové Guineje chrání geny zděděné po denisovanech
21stoleti.cz
Obyvatele Papuy-Nové Guineje chrání geny zděděné po denisovanech
Geny zděděné od denisovanů, vyhynulých příslušníků rodu Homo, pomáhají obyvatelům Papuy-Nové Guineje bojovat s infekcemi v nížinách i žít ve vysokých nadmořských výškách. První kosterní pozůstatky
Leží na dně Bermudského trojúhelníku teleport do cizích realit?
enigmaplus.cz
Leží na dně Bermudského trojúhelníku teleport do cizích realit?
Známý Bermudský trojúhelník, též řečený ďáblův. To je oblast, rozprostírající se mezi jižním cípem americké Floridy, Portorikem a Bermudskými ostrovy na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku.
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Bála jsem se, že zůstane starým mládencem
skutecnepribehy.cz
Bála jsem se, že zůstane starým mládencem
Můj syn byl vždycky samotář, seznamování s lidmi nebylo nic pro něj. Už jsem se bála, že si žádnou nevěstu nenajde. Tu pravou potkal až ve čtyřiceti. Náš syn Fanoušek byl vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu a už jsme se s manželem báli, že se potomka snad nikdy nedočkáme. Když se František narodil, byli
Jak si zlepšit rovnováhu
nejsemsama.cz
Jak si zlepšit rovnováhu
Pamatujete, jak jste jako malá skákala po jedné noze nebo panáka? Šlo to snadno. Dnes možná máte problém se udržet na obou a nespadnout. Co s tím? Rovnováha je v životě velmi důležitá. Pomáhá nám pohybovat se bezpečně, chrání nás před pády. Někdy se ale naruší, například nízkým tlakem, své udělá i zablokovaná krční páteř. Jak navrátit stabilitu Nejčastěji
Rodiče Elona Muska: Nenáviděný otec a dobrodružná máma
epochaplus.cz
Rodiče Elona Muska: Nenáviděný otec a dobrodružná máma
Otec Elona Muska se jmenuje Errol Graham Musk (*1946). Errolův otec Walter Musk (1917–1986) je Jihoafričan, matka Cora Amelia za svobodna Robinsonová (1923–2011) pro změnu Britka.   Zůstanou v africké Pretorii. Errol je inteligentní student s nevídaným talentem na fyziku a matematiku. Na střední škole pomrkává po krásné spolužačce Maye. Stane se vyhledávaným inženýrem elektromechaniky
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř